V pondělí vyvolala bouři nejen na politické scéně informace Deníku N o tom, že státní zástupce Jaroslav Šaroch navrhuje zastavit trestní stíhání premiéra Andreje Babiše, protože změnil právní názor. I v tiskové zprávě Městského státního zastupitelství znělo, že dozorový státní zástupce „změnil svůj původní právní názor na posouzení věci“. Vše ale musí posoudit jeho nadřízení. Jenže pak vystoupil nejvyšší státní zástupce Zeman s tím, že mediální vyjádření jsou nešťastná, že není nic rozhodnuto a veřejnost neměla být informována „o mezipostupech“. Jenže, co znamená změna právního názoru, když v květnu Šaroch varoval, že pokud policie nedoloží důkazy pro některá tvrzení, tak stíhání zastaví? Jak situaci čtete vy?

Z mého pohledu má věc dvě roviny – právní a lidskou. Pokud jde o právní rovinu, pak si povšimněte, že profesionálové nekomentují, protože skutečně není nic rozhodnuto, a právníci to vědí. Pravdu má i nejvyšší státní zástupce, že to vůbec nemělo a nemuselo jít ven. Je tady ovšem jedno velké ALE, za které mohou vyjadřování politiků a až hysterické dění kolem celé věci včetně Milionu chvilek, a nepochybně i osobnost premiéra, který se umí velmi tvrdě bránit a provokativně vyjadřovat, což vše musí nepochybně na státního zástupce Šarocha působit jako na normálního člověka – podle mne má strach rozhodnout sám v tak exponované, hlídané a politicky využívané až zneužívané kauze, jakou Čapí hnízdo nepochybně je.

Tedy, podle mého názoru v tom nechtěl být pan Šaroch sám, a proto to hodil lidově řečeno „vejš“ a řekl tím – mám-li to stíhat, řekněte mi to, páni nadřízení. Musím říct, že ho lidsky docela chápu. Jsou tu nyní tak zvláštní poměry, že se může i bát toho, že když bez ohledu na právní aspekty věci, které, připomínám, doposud neznáme do detailu nikdo, nevyslyší volání ulice, bude lynčován. Tak chce prostě posvěcení shora, ať navrhuje cokoli – tak to vnímám jako člověk. Jako advokátka vím, že se zatím nic tak dramatického nestalo, tedy že ta hysterie Chvilek a podobně je spíše zcela kontraproduktivní.        

Nad celou záležitostí se pozastavuje ministryně spravedlnosti Marie Benešová. „Existuje meritorní rozhodnutí, které má vydávat dozorový státní zástupce. Přiznám se, že tomu nerozumím. Svědčí to o tom, jak pracuje soustava státního zastupitelství. Nepochopitelné, neuchopitelné a rozpačité,“ řekla. Co vy na to?

O práci státního zastupitelství si už právní veřejnost dlouho nedělá iluze. Sama se setkávám s prací státních zástupců v případech dotýkajících se samosprávy, a je to v některých kauzách opravdu tragédie. Odborná neznalost, spíše osobní zaujatost než věcný přístup... nevnímání jasných argumentů... Rok vyšetřují banální věc, mají veškeré listiny, a nejsou schopni buď odložit, nebo obvinit, nechávají lidi v nejistotě, a to, věřte, není žádná legrace, ale stres a zase stres. To, že laická veřejnost na demonstracích útočí na to, že se nesmí nic měnit, tedy že na státní zastupitelství nesmí ministryně spravedlnost ani sáhnout, udělalo z čistě odborné věci politikum, a to nemá v demokratické zemi co dělat. Lidové soudy jsou, doufám, už historie.

Všichni mluví o Čapím hnízdě, kde by nejraději sami vynášeli rozsudek, a mimo pozornost je to, že léta trvá případ dr. Ratha, léta se řešil Lukáš Nečesaný, a řada dalších trestních kauz se táhne také roky. Státní zastupitelství prostě nepracuje dobře, a jen to, že by demonstranti rádi viděli odsouzeného premiéra, a obávají se (byť částečně oprávněně a logicky) možného politického vlivu, není důvodem zakazovat si o nekvalitě práce mluvit, a hlavně by to nemělo být důvodem, že se to tak prostě nechá. Uvědomme si, že výroky na demonstracích, že na státní zastupitelství se nesmí sáhnout, vlastně ta dlouholetá řízení, často nevinným lidem ničící životy, hájí.