Vláda zveřejnila Národní investiční plán, který představuje investiční potenciál České republiky do roku 2050. Zatímco opozice ho nemilosrdně ztrhala, že je jen katalogem projektů, někteří ekonomové uznali, že má svůj smysl bez ohledu na to, že neřeší financování. A to i proto, že kamenem úrazu veřejného investování je řadu let spíše nedostatečná připravenost projektů než financování, což se projevuje obtížemi s čerpáním peněz z fondů Evropské unie. Z jakého úhlu pohledu se na NIP díváte vy?

Žádný plán nedává smysl, není-li vysvětleno, jakým způsobem ho chceme realizovat. Samozřejmě že si můžu naplánovat, že příští rok poletím na Mars, ale pokud nemám vymyšleno, jak se tam dopravím, asi budu ráda, když poletím maximálně tak k moři. Pokud plán na nějaké investování neřeší financování, je to jako s tou cestou na Mars. To je asi tak všechno, co se k tomu z pohledu ekonoma dá říct. Samozřejmě bychom mohli rozebírat i jednotlivé projekty a jejich smysluplnost… ale to vše je až sekundární. Na prvním místě stojí otázka: Je to technicky reálné? A pokud neznáme financování, tak nemá smysl bavit se dál.

I když v České televizi při komentování výsledků britských voleb z minulého týdne ronili komentátoři slzy, tak pro nás šlo ve skutečnosti o pozitivní zprávu. Podle studie univerzity v belgické Lovani v případě měkkého brexitu, který je po jasné výhře Borise Johnsona nyní mnohem pravděpodobnější než brexit tvrdý, přijdeme zhruba o 11 tisíc pracovních míst. V případě tvrdého brexitu by česká ekonomika přišla zhruba o 47 tisíc pracovních pozic. Neměli bychom od veřejnoprávní televize očekávat, že při hodnocení britských voleb bude zmíněno i toto hledisko místo neustálého omílání kritiky premiéra a předsedy Konzervativní strany?

Tak to je hned několik otázek v jedné. Tak za prvé nejprve bylo všude hodně radosti, že si Britové volbou konzervativců vybrali nejpřímější brexitovou cestu, tudíž „jistě“ tvrdý brexit nebude. Krátce poté se ale „najednou“ mnozí začali divit, že britská vláda činí kroky, které by mohly vyústit v tvrdou formou brexitu. V jednoduchosti premiér Boris Johnson chce legislativu, která zakazuje prodlužování tranzitní periody. Přechodné období skončí na konci prosince příštího roku. Na konci ledna příštího roku odejde Británie z Evropské unie a nebude už v EU politicky zastoupena. Pokud investoři už nepočítali s možností brexitu bez dohody, nyní se v jejich očích tato varianta vrací do hry. A to není pro evropské akcie nic příjemného.

Za druhé si myslím, že veřejnoprávní televize by vůbec neměla komentovat, co je správně, či špatně. Co je pro jednoho dobré, jiný může vnímat přesně opačně; nelze tyhle hodnotové soudy paušalizovat. Proto by se televize měla úplně zdržet takových soudů a měla by poskytovat pouze fakta.

V Německu už pracuje více než dva a půl milionu lidí z členských zemí EU, ale pořád to nestačí. Podle kancléřky Angely Merkelové by Německo mělo hledat kvalifikovanou pracovní sílu za hranicemi Evropské unie, aby nedošlo k odlivu podnikatelů a velkých firem do zahraničí. I proto od 1. května příštího roku začne platit zákon, který umožní zkušeným odborníkům získat v Německu práci a potřebné dokumenty mnohem snadněji. Z hlediska Němců to je pochopitelné, ale není to tak trochu drancování méně rozvinutých zemí, jen jeho cílem nejsou nerostné suroviny, ale pracovní síla?

Za prvé drancování méně rozvinutých zemí to není, svobodný pohyb pracovní síly je přínosný, otevření hranic pro pracovní sílu je ku prospěchu celé planetě. Ale pozor, zdůrazňuji, že mluvím o pracovní síle. Takové otevření hranic pro pracovní sílu je užitečné tehdy, pokud pracovní síla jde skutečně za prací. Cílová země na tom vydělá, protože mohou přijít lidé, kteří jsou ochotni vykonávat práce, které by „domácí“ nebyli ochotni dělat.

Jiná situace ale je – a to je právě případ Německa – kdy lidé přicházejí nikoliv za prací, ale za sociálními dávkami. Tím se pouze přerozděluje bohatství – původní obyvatelé pracují, jsou zdaňováni, z jejich daní jsou placeny sociální dávky nově příchozím, a ti nepracují. To je diametrálně odlišná situace. A tím, co rozhoduje, zda nově příchozí přicházejí za prací nebo za sociálními dávkami, je nastavení sociálního systému.

Pokud je sociální systém příliš štědrý, pak vytlačuje migranty za prací a naopak přitahuje „černé pasažéry“ na sociálním systému. Takže to vlastně můžeme úplně obrátit. Kdyby Němci neměli tak štědrý sociální systém vůči migrantům, přicházeli by k nim jen ti, kdo opravdu něco umí a věří si, že budou schopni v Německu pracovat, a nikdo jiný, a pak by ani nebylo potřeba přijímat nějaké specializované zákony pro odborníky.