Jak byste představila Marcelu Hrubošovou? Co Vás vedlo k tomu, věnovat se financím?

Pocházím ze dvou dětí a narodila jsem se v době socialistického zřízení. Nepočítalo se tedy s tím, že bych někdy dělala nějakou profesní kariéru. Peníze mě ovšem baví již od malička, proto jsem se rozhodla, že vystuduji účetnictví. Rodiče mě neposlali na vysokou školu, a tak jsem již v 17 letech začala pracovat na živnostenský list a nabízela vedení účetnictví ve firmách. Po tom, co jsem se vdala, odstěhovala jsem se do Prahy, kde byly nekonečné možnosti uplatnění. Moje kariéra ve finančním sektoru začala ve společnosti Nationale-Nederlanden. Po nějaké době jsem se stala finanční manažerkou pro Českou i Slovenskou republiku a během tohoto kariérního růstu jsem nastoupila na vysokou školu finanční a správní v Praze, obor pojišťovnictví. Po 6 letech, kdy jsem z NN odcházela, jsem nastoupila do České pojišťovny, jako ředitelka odboru podpory obchodu. Po těch letech mne ale už pojišťovnictví přestalo bavit, protože to bylo všechno již moc rutinní. Když se tedy po roce 2008, kdy nastala krize, naskytla možnost pracovat v České spořitelně, neváhala jsem a nastoupila jako ředitelka úseku pro vymáhání pohledávek. Po 3 letech jsem ale byla čím dál tím víc konfrontována se skutečností, jak moc jsou lidi zadluženi. A to byl ten impuls, který mě vedl k tomu, založit si webovou stránku Finance pro radost.

A tento projekt tedy byl Vaší hlavní pracovní činností?

Zpočátku ne, pořád jsem pracovala v bance a toto byl takový můj koníček. Na stránce jsem poskytovala lidem poradenství, jak nepropadat dluhům, jak se z dluhů dostat a tak podobně.
Takže jsem si místo squashe začala platit programátora na webové stránky. Ovšem tlak ze strany banky byl veliký, jelikož se jim nelíbilo, že otevřeně mluvím o této problematice. Takže jsem po nějaké době odešla a začala se naplno věnovat té mé stránce a vzdělávání lidí v oblasti finanční gramotnosti.

Finanční expertka Marcela Hrubošová. (Foto: archiv M. Hrubošové)

Vy se ale nevěnujete jen osobním financím...

Ano, v té době totiž nastal obrovský boom v oblasti podnikání. Bylo to i kvůli tomu, že spousta žen na mateřské dovolené neměla kam se vrátit, kde pracovat. Takže vznikalo mnoho projektů na podporu těchto žen a mě začali zvát na různé semináře, abych učila, jak financovat podnikání a jak celou firmu vést, aby to nebyla jen ztráta času a peněz.
A tak jsem si vytyčila takové dva hlavní pilíře mého vzdělávání. Osobní finance a finance v podnikání. No a před třemi lety, kdy se začaly v odvětví financí vzdělávat děti, jsem založila nadační fond kuřátka Pípa a Junior akademii kuřátka Pípa.

Kdo je kuřátko Pípo?

Kuřátko Pípo je postavička, která reprezentuje dlužníka. Když jsem pracovala v bance a lidé mi zasílali rozpis své finanční situace a seznam všech dluhů, co mají, tak jsem si s rukama ve vlasech říkala “To není možné, ti lidé jsou jak oškubané slepice”. Od té doby jsem se té představy nezbavila, a proto když jsem hledala, dá se říct maskota, tak to nemohl být nikdo jiný, než oškubaná slepice. A právě kuřátko Pípo předává dětem informace o tom, co udělalo špatně a jak se mají zachovat, aby u nich taková situace nikdy nenastala.

Kniha Desatero boháče od Marcely Hrubošové. (Foto obal knihy: archiv M. Hrubošová)

Když říkáte, že je učí, aby u nich taková situace nenastala, myslíte, že je tam riziko větší, pokud rodiče dítěte žijí z úvěrů a kreditních karet?

Ano, děti kolem sedmi osmi let se učí neverbálně a napodobují své vzory, tedy rodiče. Pokud jim rodič řekne, neutrácej za hlouposti, je to sice hezký vzkaz, ale jestli to dítě dennodenně vidí, že ten rodič neumí hospodařit a za ty hlouposti utrácí, tak naprosto nevnímá to, co mu je řečeno. Děti jsou kopírákem rodičů, takže tyto finanční problémy jim dávají do vínku. Proto se snažím těm dětem pomocí Kuřátka Pípa ukázat, že někdo s těmi financemi hospodaří jinak.

Lépe?

Určitě lépe. (smích)

Nejen rodiče mají tendenci si v období před Vánoci půjčovat na dárky. Co vy na to?

Jednoduchý názor. Kdo si neumí ušetřit 100 korun, nedokáže vrátit 120. Je sice hezké, že pod stromečkem bude spousta krásných dárků, ale další měsíc už na dveře ťuká věřitel a chce své peníze zpátky. Největší nebezpečí dluhů ale není ta půjčka sama o sobě, ale příslušenství. Mluvím o upomínkách, administrativních poplatcích, úrocích z prodlení, to jsou teprve „dardy“. To je to, co lidi zadlužuje.

Nedávno Vám vyšla kniha Desatero boháče. Co byl ten impuls, který Vás vedl k tomu ji napsat?

Hlavní důvod byl ten, abych dceři předala vše důležité, co jsem se během života naučila, co se týče financí. Je to návod, jak člověk dokáže od nuly vytvořit majetek, který člověka dokáže zabezpečit. Je to návodné, krokové a pokud člověk bude dodržovat vše, co se po něm chce, tak garantuji, že bude žít finančně zabezpečený život.