Čím jste se v Evropském parlamentu dosud zaobíral?

Vnitřní mechanismy v Evropském parlamentu jsou složité, tam si člověk příliš nevybírá. Já jsem v tom prvním volebním období mohl být ve výboru, který se zabýval otázkami zdravotnictví a sociální politiky a v tom minulém období jsem byl v právním výboru. Ovšem každý poslanec musí být univerzálně připraven na to, že když se dostane do výboru, který tak ne úplně patří do jeho ranku, že si musí sestavit tým, díky němuž se pak snaží rychle se zorientovat v problematice. V právním výboru to mělo jedinou výhodu: Působili jsme totiž jako nárazníkové pásmo a filtr pro všechny normy, kdy bylo na nás, co a jakému výboru pošleme, ale zadávali jsme k tomu i doporučení, podle jakého článku smluv mají příslušnou normu projednat. Shodou okolností jsem se ale i tak dostal ke zdravotnictví, protože zcela náhodou se při projednávání tabákové směrnice komise snažila vpáčit a vzít si na sebe pravomoc, že bude rozhodovat i o národních zdravotních politikách jednotlivých států. Nyní uvidím, jaký výbor dostanu, ale budu se snažit práce v něm zhostit dobře.

V českých politických debatách se neustále probírá, že české zdravotnictví je drahé. Jak je to doopravdy?

Když to budeme soudit z pohledu, kolik se u nás vydává na zdravotnictví z hrubého domácího produktu, tak samozřejmě jsme někde v prostředku v rámci Evropy. Ovšem to neznamená, že jsme na tom špatně. Spíš bych řekl, že jsme se ještě nenaučili v českém zdravotnictví s penězi úplně optimálně zacházet, ale standard zdravotních služeb v České republice je na velmi vysoké úrovni. Myslím, že předčíme i ty země, které dávají na zdravotnictví více z hrubého domácího produktu než my. Já se ale bojím trošku o mladou generaci, protože přece jenom vyrůstá v jiných podmínkách a medicína není jenom o technickém vybavení a o penězích, ale také o vztazích pacient a lékař, kde je nutná - kromě jiných věcí - i jejich vzájemná důvěra. Já dokonce začínám mít pocit, že je tady generace lékařů, kteří bohužel někdy podléhají oné optice účetního nežli přísaze.

Toto měřítko lze ale použít leckdy i na sestry. I ony jsou mnohdy spíše účetními pro zdravotní pojišťovny...

Já budu mít brzy schůzku s Asociací sester, neboť si chci vyjasnit mnoho věcí. Práce sester si totiž nesmírně vážím, ale budu chtít vyhodnocení změny, kdy jsme se přizpůsobili Boloňskému procesu a sestry na vedoucích funkcích tak mají nyní tituly bakalářek. Já si ovšem nejsem jistý, jestli je to úplně to nejlepší řešení, ale počkám si na diskuzi s Asociací sester.

Jak EP zasahuje do zdravotnictví jednotlivých států?

Zdravotnictví jako takové v rámci EU patří sice do kompetence národních států, ale já bych usiloval o to, aby se zvedaly určité standardy, neboť není možné připustit, aby byl jenom zajištěn volný pohyb osob, volný pohyb kapitálu a volný pohyb zboží, ale aby přitom nebyl s tímto „zbožím“ paralelně svázán i pohyb minimálních standardů, které jsou poskytovány v rámci zdravotnictví, ale i v sociální oblasti. To je oblast velmi citlivá a Evropský parlament v této věci podle mého soudu udělal velmi rychlý skok. Do EU se totiž kupříkladu dostávalo velmi mnoho léků a v rámci šetření se zjistilo, že pocházely ze třetích zemí, a to zejména asijských. Jenže tyto léky byly často buďto neúčinné, nebo o jejich účinnosti byly pochybnosti. V některých případech byla dokonce popsána úmrtí. A my jsme směrnicemi, které byly zaměřené na kvalitu léčiv, zpřísnili nejen podmínky pro import, ale i pro kontrolu léčiv, které přicházejí na evropský trh. Myslím si, že tato akce se nám podařila. Druhým krokem v tomto byla léčiva pro děti, a protože lze chápat dítě jako zmenšeninu dospělého, tak i v tomto směru jsme dosáhli změny ve směrnicích, které zlepšují a zpřísňují podmínky pro dětská léčiva.

Třetí oblastí, kterou se snažil EP ošetřit, je dárcovství orgánů. V rámci EU bychom rádi, aby se propojila a zefektivnila síť, co se týče dárcovství orgánů a možnosti transplantací a záchrany lidských životů.

Také chceme zlepšit přeshraniční zdravotní péči. Vzpomínáte si asi na psychózu, která vznikla kolem ptačí chřipky. EU díky systému včasného varování ale tady zareagovala velice rychle. Společný postup na takto velkém teritoriu a při tak velkém množství eventuálních pacientů – při půl miliardě občanů - je nesmírně důležitý a i směrnice vztahující se k tomu se podařila v europarlamentu prosadit. Navíc tato směrnice výrazně zlepšuje podmínky pro přeshraniční zdravotní péči - například mezi Plzeňským krajem a Bavorskem. Je to obrovský pozitivní krok pro naše občany.

Jaký zvuk má české zdravotnictví v EU?

Trošku nám v tomto zavařila spisovatelka Joanne Rowling, autorka Harryho Pottera, ohledně klecových lůžek. My jsme se ale přesvědčili o tom, že česká psychiatrie je na vysoké úrovni. Samozřejmě, že každý obor potřebuje čas od času reformy, ale tohle byla vysloveně propagandistická akce, která měla za úkol poškodit Českou republiku. Nakonec se nám to podařilo velmi úspěšně ustát. Obecně české lékařství má ale v Evropě vynikající úroveň srovnatelnou s nejlepšími státy. Navíc vychováváme i dobré lékaře - o tom koneckonců svědčí i můj obor, což je kardiologie. To, že průměrná délka života se prodloužila, a to i zejména proto, že se významným způsobem zlepšily podmínky na kardiologických a kardiochirurgických pracovištích, je už i veřejnosti známo. I já sám jsem měl možnost si vyzkoušet v urgentní situaci kvalitu českého zdravotnictví. A já si stojím za tím, že české zdravotnictví je na té evropské špičce. Vzpomeňme třeba pana profesora Pomahače, který úspěšně působí ve Spojených státech amerických. Našli bychom i mnoho dalších lékařů, co se v zahraničí prosadili a dokonce i oborů, které jsou pro veřejnost poměrně neznámé. Třeba v infektologii máme dobré renomé a i v dalších oborech. Přesto, že do výzkumu jde velmi málo peněz, přesto, že se fakticky náš farmaceutický průmysl smrsknul a že to samé postihlo i základní výzkum včetně farmaceutického, si udržujeme velmi vysokou úroveň a já doufám, že se to ještě zlepší.

Nakonec bych měla jeden dotaz směřující na pravomoci EP. Měl by podle vás mít europarlament legislativní pravomoc?

To je základní otázka. My jsme sice parlament, a jsme i jediná složka v rámci orgánů EU, která má legitimitu od voličů. Ale parlament, který nemá zákonodárnou iniciativu, tak není plnohodnotný parlament. Máme možnost iniciovat vlastní prohlášení, psané deklarace, můžeme podporovat a vyvolávat lidové iniciativy, ale to vše nejsou zákonodárné iniciativy, to nám chybí. Takže to je věc na zvážení.