V Praze pokračuje festival Prague Pride a s ním se opět otevírá otázka rovných práv pro všechny lidi bez ohledu na sexuální orientaci. Váš odborný názor, prosím? Do jaké míry můžeme v Česku hovořit o rovných právech?

Žijeme v nejlepší době a na nejlepším místě světa. Neumíráme hlady, nemáme války ani zemětřesení, nezaměstnanost je minimální a máme moderní právní řád spolu s Listinou základních práv a svobod. Menšinám se u nás žádné příkoří neděje, to jen v médiích sledujeme halasné a dobře zaplacené reklamní spoty. Nebezpečí nelegální migrace bagatelizujeme a z nedostatku jiných témat vymýšlíme blbosti. Menšiny tady nikdo nediskriminuje, přesto někteří jednotlivci cítí potřebu na sebe neustále upozorňovat. Asi to mají v náplni práce nebo své činnosti.

Nestačí nám rovnost před zákonem? Co tedy chceme rušit? Věkovou hranici? Kvalifikační? Jinou? Hranici zdravého rozumu? Bydlím na vesnici a vidím, jak si někdy občané dál od Prahy říkají, co se to v tom hlavním městě děje za podivnosti.

Ředitel festivalu Tom Bílý uvedl, že festival je tady proto, aby zprostředkovával životní příběhy lidí široké veřejnosti a byl pro ně bezpečným místem aspoň jeden týden v roce. „S homofobním nebo transfobním násilím nebo obtěžováním má zkušenost více než polovina LGBTI+ osob. Málokdo po napadení vyhledá odbornou pomoc nebo napadení oznámí policii,“ píší organizátoři festivalu. Myslíte si, že lidé s jinou než většinovou sexuální orientací se nemohou cítit v Česku bezpečně?

Různí lidé mají různé zkušenosti. Každý člověk se ve svém životě občas setká se záští, se zlou vůlí a s nespravedlností; někdy právem, jindy náhodnou souhrou okolností nebo nevinně. Je naivní očekávat, že maškarní průvody na tom něco změní. To, jak se člověk cítí, nesouvisí s jeho sexuální orientací, ale s osobnostním nastavením a s výchovou v rodině. 

V minulém rozhovoru pro Parlamentní Listy jste naznačila, že menšiny mohou být s ohledem na současné trendy doby různým způsobem zneužívány. Můžete to více popsat? 

Znám spoustu různých lidí, přátelím se s řadou jednotlivců a v našich vztazích není pohlaví ani sexuální orientace důležitá. Mnozí moji homosexuální přátelé nemají zapotřebí svou sexuální orientaci veřejně deklarovat, ba dokonce to považují za neslušné, podobně jako absolutní většina heterosexuální společnosti. A jiní tvrdí, že aktivisté homosexuály zneužívají a svým vypjatým aktivismem jejich věci škodí. Jen se podívejte do dětských kolektivů: Některé jiné děti jsou vedoucími dětských kolektivů, jiní jsou oblíbenci a další otloukánky a vyvrhely. Někoho tyto reakce zocelí, jiného změní a dalšího zlomí. Podobně fungují všechny společnosti. Jinakost někdy přitahuje a jindy a častěji odpuzuje, což je evolučně získaná zkušenost.

Program Prague Pride vítá děti, podpoří jejich návštěvu i tím, že do dvanácti let nemusejí platit vstupné. Festival nabídl možnost nechat si předčítat z uměleckých knih od transvestitů, děti mají možnost plně rozvinout kreativitu na různých workshopech. Jak se díváte na zapojení malých dětí do takového festivalu?

Mnoho lidí se nechce dívat na okaté předvádění ve spodním prádle ani veřejné prezentace nahoty a obscénností. Na jednu stranu před takovými obrazy chráníme malé děti, na druhé straně je veřejně předvádíme na ulici a v médiích. Naše společnost je pak pokrytecká – jednou nám to vadí a jindy to naopak vyzdvihujeme a podporujeme. Je mi za takové jedince stydno. Kam se ztratila zdrženlivost a slušnost?

Organizátoři míří do vlastních řad a nejsou úplně s průběhem spokojeni. „Prague Pride není dostatečně inkluzivní,“ zaznělo od aktivistů v čele s Kryštofem Stupkou. Je podle vás Prague Pride signálem pro otevřenou rovnoprávnou společnost nebo by se mělo něco změnit, aby více podpořil lidi různé sexuální orientace?

Sexualita je osobní věcí každého člověka a měl by se jí oddávat doma a v soukromí. Nejsem puritán, sex je součástí života, ale podobně jako ve všech ostatních tématech, lécích i jedech je důležité dávkování a přiměřenost. Když to s jakýmkoliv tématem ve veřejné sféře přeženete, přinese to víc škody než užitku. Tak je tomu nejen s inkluzí obecně a se sexuální orientací zvlášť. Sexuálně odlišní jedinci jsou maličkou minoritou, proto je nepochopitelné, že dostávají tolik veřejného prostoru, procentuálně naprosto neodůvodněně. Pro většinu normální populace je to přehnané, bizarní a nepřirozené.