Evropská unie si klade za cíl být do roku 2050 takzvaně uhlíkově neutrální, tedy aby čisté emise oxidu uhličitého v roce 2050 byly v součtu nula. Součástí snažení je i systém emisních povolenek. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se nyní vyjádřila pro celoevropské zdanění dalších emisí z uhlíku – a to z dopravy a z budov, což má být součást chystaného klimatického balíčku. Zatím emisní povolenky figurovaly jen v letectví, průmyslu a energetice. Jak se díváte na tento projekt a jemu podobné zelené programy?

Já se obávám, že těch změn je příliš mnoho najednou. Nepochybně má cenu usilovat o nízkoemisní  fungování světa, ale když to uděláte takto rychle, a tím možná také méně promyšleně, tak se to promítne negativně, především pokud jde o ekonomické parametry. Z dlouhodobého hlediska bych to neviděl jako dobrý tah.

Jak by na tom konkrétně mohlo tratit, či vydělat Česko?

U nás je energetika poměrně nízkoemisní, respektive děje se tak v momentě, kdy odstavíte vývoz elektřiny. Pokud ten omezíme (nechci říkat zakážeme, protože to je nesmysl), jsme na tom velmi dobře. A na běžného člověka to přitom vůbec nedopadne. Sníží se pouze zisky těch několika lidí či firem, které ovládají trh s energetikou.

Co říkáte na fakt, že uváděné a uvažované změny v uhlíkové dani podporuje i německá kancléřka Angela Merkelová?

Němci jsou velmi zvláštní národ. Jeden anglický historik kupříkladu napsal, že Němci jsou lidé, kteří jsou velmi nadaní, ale často vytvářejí konfliktní situace, které přinesou nějaké utrpení, a to utrpení zase následně přinese určitý pokrok. Od protestantismu přes marxismus až po nacismus.

A můj pocit je, že ti Němci stále hrají v Evropě už 500 let tuto roli poloboha, ale některé ty jejich cesty nevedou vždycky k nejlepším zítřkům nebo jsou přinejmenším problematické.

Němci sami možná mohou při své ekonomické kondici být uhlíkově neutrální, mohou si dovolit být tou vlajkovou lodí zelené energetiky v Evropě, ale co další země EU? A zvláště teď, v době postcovidové?

Máte pravdu, že je to týden, co jsme ze sebe konečně jakžtakž setřásli hrozbu covidu, a už začínáme pokukovat po podobných investicích a hovořit o takto velkých projektech.

Takže to skutečně považuji za unáhlené. Navíc vůbec nevíme, jestli nás na podzim nečeká další vlna třeba bengálského covidu apod.

Ale to už je v lidské povaze, že velmi brzy zapomínáme na ty špatné věci, často téměř vzápětí, kdy odezní či odejdou. Ale určitá opatrnost v pozadí zůstává a dnes se ji řada lidí snaží v tom běžném životě přehlušit třeba alkoholem, počtem zážitků nebo prostě tím, že nad tím vším zavíráme oči, jako by se to ani nestalo.