Jsem si jistá, že nejsem první ani poslední, kdo se na to ptá. Četla jsem v rozhovoru pro Novinky.cz, jak vás nebaví dohady kolem postu ministra kultury. Jak se tento pocit s posledními pár dny posunul?

Ptáte se v nejhorší možný den, protože dnes večer bude jednat premiér s prezidentem a předsedou Hamáčkem o celé situaci. Premiér si to vzal na starosti, že věc vyřídí, aby dopadla ve prospěch zachování koalice, to znamená, aby ČSSD měla možnost nominovat své lidi do vlády, aby mohl rozhodovat o tom, kdo za ně bude členem vlády.

Podle toho, co se kolem vás nyní děje, jaké si dáváte šance, že post ministra kultury bude váš? Ptám se i přes vaše ujišťování, že na funkci nijak nelpíte…

Dávám jasně najevo, že je pro mne důležité, aby o tom, kdo bude ministrem, rozhodoval předseda sociální demokracie, nikoliv lidé z komunistické strany, SPD nebo jakýchkoliv jiných politických stran, abychom mohli mít nadále vládní odpovědnost. Upřímně řečeno nevím, jaké jsou šance, že se ministrem stanu já. Tak třeba padesát na padesát, ale odhad není podstatný. Podstatné je to, jak bude fungovat koalice a zda bude ve prospěch České republiky.

Jaké předpoklady pro funkci ministra kultury máte? Je pravdou, že jste starostou, politiku znáte takzvaně odspodu...

Mezi mé hlavní vlastnosti patří schopnost obklopit se lidmi, kteří jsou schopnější než já. Dokázat jasně pojmenovat svoje vlastní slabosti, neskrývat nedostatky, přiznat si je. Dokázat si je přiznat a vlastní nedostatky nahrazovat. Přijímat do týmu lidi, kteří jsou schopnější než já, a nebát se, že nás přerostou. Myslím, že právě strach, že lidé v týmu vás přerostou, je častá chyba českých politiků.

A druhou vlastností je trpělivost a snaha o komunikaci. To, že dopředu neodsuzuji nositele žádné myšlenky, nehodnotím nápady podle toho, kdo s nimi přichází, ale podle toho, zda jsou užitečné, nebo nikoliv. Takže snaha dohodnout se s klíčovými aktéry. Ve skutečnosti je velmi málo lidí, kteří to myslí špatně. Většina je motivována snahou pomoci věci, nicméně někteří jsou příliš úzce zaměření, nebo berou příliš vysoko zájmy pouze nějaké úzké skupiny. Vysvětlovat věci jasně v souvislostech. Myslím, že tohle umím a v tom jsem schopný.

Vy sám jste řekl, že by si resort kultury zasloužil, aby v něm po nějaké době chaosu nastal pořádek. Zeptám se přímo, zvládl byste to?

Ano. Mluvili jsme o tom s předsedou Hamáčkem a shodli jsme se, že ano. Myslím si, že mám i jasný strukturovaný plán, jak to zvládnout. Takže určitě to možné je.

Jak na to? Na co byste se chtěl zaměřit? Co udělat pro ovládnutí chaosu? Kde je základní první chyba?

Já za největší chybu považuji, že se ztratila důvěra mezi jednotlivými reprezentanty kulturní obce a ministerstvem, kterou je potřeba obnovit. Je nutné vnést jasný řád do hospodaření neziskových organizací, tak aby existovala kontrola, zda jsou peníze užívány efektivně. A to kontrola jednoznačná, která by nepodléhala politickým ani lobbistickým vlivům.

Za druhé, aby ony instituce měly něco jako správní radu, která bude stát mezi ministerstvem a příspěvkovými organizacemi ve smyslu jejich každodenního řízení, a aby toto řízení nebylo rovněž ovlivňováno politikou. Tedy hospodaření a zachování umělecké nezávislosti, odpolitizování organizací. Pokládám to za velmi důležité a je velkou chybou, že tomu tak dnes není.

Ale je tu i další věc, která vyvolává špatnou náladu v oblasti kultury – velmi špatné mzdové podmínky kulturních zaměstnanců. A nemyslím ve velkých organizacích a ve velkých příspěvkových organizacích v Praze, ale zejména v regionální kultuře – ať už knihovny, regionální muzea a podobně.