Ve čtvrtek jsme se dozvěděli, že spotřebitelské ceny v říjnu meziročně vzrostly o 15,1 %, což bylo o 2,9 procentního bodu méně než v září. ČSÚ k tomu dodal, že vývoj ovlivnilo promítnutí úsporného tarifu do faktur a odpuštění poplatku za podporované zdroje energie pro ceny elektřiny. Ta výše takřka všechny zaskočila, tentokrát ovšem tím, jak je nízká. Vždyť Česká národní banka počítala s hodnotou 17,4 procenta. Jaká byla vaše bezprostřední reakce?
Existovaly a existují v zásadě dvě teorie. Podle jedné se inflace už zlomila. Vrcholila kolem 18 % a nyní už bude soustavně klesat. Podle druhé teorie inflace naopak ještě hned tak klesat nebude; bude se dál buď potácet kolem 18 %, anebo dokonce ještě mírně vzroste nad procent dvacet. Čísla za říjen měla rozhodnout. A zdánlivě také rozhodla. Zdánlivě.
Protože toto snížení cen energií je umělé. Tedy snížení celé inflace je také umělé. Jedná se o umělou státní regulaci. V podstatě to nemá daleko k cenovému moratoriu v oblasti energií. A nyní mi nejde ani tak o to, že jako kritik státu a regulací puristicky rozporuju, jak ke snížení cen došlo – jde o něco docela jiného. Jde o to, že podobně, jako poklesy ekonomiky byly v minulosti překrývány zvyšováním peněžní zásoby, až jsme si uhnali inflaci, tak taky nyní je růst cenové hladiny překrýván úsporným tarifem – to ale neznamená ani omylem, že by přirozeně ceny neměly sklon dál růst. Nebo snad že by ceny energií spontánně chtěly výrazněji klesat. Naopak.
Energií je v Evropě stále nedostatek. A čeho je nedostatek, to je drahé. To je vidět i z toho, že i přes úsporný tarif v oblasti elektřiny dál rostly náklady domácností na bydlení. Tady kromě nákladů vlastnického bydlení bobtnaly ceny nájemného z bytu o 5,4 %, vodného o 5,3 %, stočného o 6,4 %, zemního plynu o 85,3 %, tuhých paliv o 67,1 % a tepla a teplé vody o 24,8 %. V oddíle doprava se zvýšily ceny pohonných hmot a olejů o 21,7 %. To je i nadále výrazný růst. A dokud výrobu energií v Evropě nezvýšíme, prostě natvrdo řečeno, dokud nezprovozníme opět tepelné elektrárny, alternativně nenamontujeme ještě mnohem, mnohem, mnohem více solárů a podobně, pořád bude energie drahá a bude muset být dotována, aby se její cena uměle překryla.
Takže jakmile stát zkonstatuje, že na tyto dotace už nemá, jsme přesně tam, kde jsme byli, neboli cena energií se provalí v plné výši. Ještě jinak řečeno, inflace je maskována, pod povrchem stále skrytě existuje.
Mnozí byli tou zveřejněnou inflací udiveni. Kdo ale překvapen nebyl, bylo ministerstvo financí, které předpokládalo meziroční nárůst hladiny spotřebitelských cen jen ve výši 15,3 %. V reakci na to se objevily komentáře, že statistici říjnovou inflaci snížili uměle. Právě ta je totiž určující pro stanovení celoročního úroku protiinflačních dluhopisů z jejich zatím poslední emise, v níž se jich loni ve druhé polovině roku prodalo za více než 41 miliard korun. Díky zvolené metodice Fialova vláda, resp. stát, ušetří stovky milionů až miliardy korun, které by jinak musela vyplatit střadatelům z řad držitelů těchto dluhopisů. Co k tomu dodat?
Nejsem příznivcem teorií spiknutí. Protiinflační dluhopisy jsou pro stát skutečně hodně nevýhodné, naopak inflace pro stát je vlastně výhodná, protože požírá státní dluhy – ale že by stát inflaci uměle podporoval, anebo že by statistici inflaci uměle podhodnocovali, to už je trochu moc.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník