Jaký konkrétní dopad očekáváte na bezpečnostní situaci v Evropě po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, zejména s ohledem na jeho dřívější kritiku NATO a vztah s Ruskem? Očekáváte nějaké zásadní změny nebo šlo v případě Trumpa jen o předvolební rétoriku?

Spojené státy americké jsou klíčovým partnerem Česka v oblasti obrany a na tom se nic nezmění ani s nástupem Donalda Trumpa do Oválné pracovny. Některé otázky a priority bezpečnosti sice může prezident Trump vnímat rozdílně než Joe Biden, nicméně věřím, že pevná transatlantická vazba mezi našimi zeměmi zůstane zachována. Je ovšem možné očekávat určitý posun hlavní pozornosti USA směrem na Čínu a oblast Indo-Pacifiku, což už se ostatně několik let děje. Evropské země NATO tak musí být připravené převzít větší zodpovědnost za svoji vlastní bezpečnost a za bezpečnost Evropy jako takové. Tam i směřovala kritika spojenců ze strany Donalda Trumpa v minulosti. Není možné, aby spojenci neplnili svůj závazek vydávat na obranu minimálně 2 % HDP. Jsem proto ráda, že tuto podmínku díky vládě Petra Fialy již plníme, ale jak často říkám, jedná se pouze o podlahu, nikoliv strop. Poslední vyjádření Donalda Trumpa mi dává zapravdu a je zapotřebí brát tuto výzvu velmi vážně.

Co se týče role Donalda Trumpa ve vztahu k Rusku, tak tady podle mého názoru není možné předjímat. Prezident Trump v minulosti již prokázal, že svojí možná záměrně nepředvídatelnou taktiku, je schopen využít ve prospěch Spojených států a jeho spojenců. Pro nás je důležité, aby případná moderace příměří na Ukrajině nevedla k obětování této země. Ostatně kdo jiný, než my Češi, má neblahou historickou zkušenost s tím, když se jedná o nás bez nás.

Prezident Emmanuel Macron opakovaně vyzývá k posílení evropské obrany bez přímé závislosti na USA. Vidíte tuto iniciativu jako realistickou? A jaké kroky by podle vás měla Česká republika podniknout, aby posílila svoji autonomii v obraně?

Je zřejmé, že evropské země by měly navýšit své vlastní obranné kapacity. A to nejen v souvislosti s tím, že USA mohou odklonit svoji pozornost od Evropy. Většina evropských států už výrazně zvedá své obranné výdaje v souvislosti s válkou na Ukrajině. Obecně platí, že každý stát by měl být schopen do co největší možné míry si zajišťovat své obranné kapacity sám, případně ve spolupráci v rámci NATO. To je základní princip, který se nemění. Iniciativa prezidenta Macrona zatím spočívá převážně v apelu na ostatní země. Ale nehledě na jeho slova je naší odpovědností a v našem zájmu, aby evropská obrana byla natolik silná, aby byla schopná bránit se sama.

Ruská agrese proti Ukrajině se ukázala jako snad dostatečně silný budíček začít urychleně řešit nedostatky v obranných otázkách mnoha evropských zemí. Doba, kdy jsme si užívali tučných mírových dividend, skončila. Musím ale zdůraznit, že jakákoliv případná evropská iniciativa nesmí být v rozporu s budováním kapacit a narušovat systém NATO. Vždy se musíme maximálně snažit, abychom vytvářeli efektivní a fungující spolupráci mezi NATO a EU a netříštili síly, kapacity a zdroje.