Co jste říkal událostem v Turecku, tedy pokusu o převrat a nově vyhlášení vyjímečného stavu v zemi?

Když jsem slyšel první zprávy, že zavírají mosty přes Bospor, tak první, co mě napadlo, že se chystá nějaký teroristický útok, protože jich bohužel v posledních měsících nebylo málo. Sledoval jsem televizi Al-Jazeeru, která má svoje redaktory všude po Turecku a turecká vláda má k ní blízko, protože Katar podporuje stranu AKP. Byl tedy pro mne šok, že v Turecku probíhá převrat, vojenský převrat, což nebylo samozřejmě poprvé. Vždycky znamenal obrovský zásah do života Turků a občanů Turecka a vrátilo to zemi několik let až desetiletí zpátky do hluboké ekonomické i politické recese. To bylo jak v sedmdesátých, tak i v osmdesátých letech, kdy byla situace velice nestabilní a probíhaly boje a čistky. S nástupem vlády Erdogana a strany AKP se situace ustálila a ekonomika nastartovala a běžela nahoru docela strmě. Turecko začalo prosperovat a okolní svět začal vnímat Turecko jako vlivnou a silnou zem, která nejenom, že je členem NATO, ale ukázala, že může být vzorem pro demokracii i ekonomický rozvoj i jako země, kterou vede nějaká islamistická strana, může být úspěšná a může sloužit svým občanům.

Jedním slovem, byl to pro mne šok a hned mě napadla spousta scénářů, jak by se to mohlo všechno rozpadnout. A kdyby nedej Bůh došlo na občanskou válku v Turecku, byl by konec. A hlavně, nás Kurdy by to ohromným způsobem poškodilo. Mohlo by to znamenat, že by Kurdové museli čekat dalších sto let, než by se dostali k situaci, ve které se nyní nacházejí. Nikdy se dříve nemluvilo o vyhlášení kurdského státu, nebo že by Kurdové měli svůj vlastní stát a nikdy jsme k tomu neměli tak blízko, jako dnes. Kdyby se ten převrat dotáhl do konce, tak by naše šance velmi klesly a hlavně by se zkomplikovala kurdská otázka v rámci Turecka.

Co říkáte, je pro mne velmi překvapivé, protože my jsme zvyklí říkat, že turecká armáda byla nositelem sekularizace a odkazu Mustafy Kemala Atatürka. Takže vidíme Erdogana jako silného vládce, který si dokáže dupnout..

Dovolím si takové přirovnání. Masaryk a Václav Havel. Masaryk jako zakladatel Československé republiky a Václav Havel také, politik, který nastoupil po sametové revoluci, dokázal toho mnoho, je světově hodně známý. Obě osobnosti jsou velice významné a vlivné v historii českého a slovenského národa. Něco obdobného platí v Turecka. Atatürkův odkaz není Korán nebo svatá kniha. Svět se mění a jestli se někdo hlásí k demokratickým principům... V Turecku proběhly regulérní volby a AKP v čele s Erdoganem je vyhrála, tak na tom není nic špatné. A aby v 21. století byla nadřazena armáda a vládla, to si myslím, že patří do dřívější doby. Takové vojenské převraty by měly patřit do minulosti, nebo mohou proběhnout v zemích na jihu Ameriky nebo někde v Africe, které nemají žádnou stabilitu a jsou hodně ekonomicky či politicky zaostalé. Ale Turecko můžeme nazvat možná velmocí, i když je to velké slovo. Každopádně je to velký hráč v regionu. A jedna z nejsilnějších zemí regionu, která má vliv. Takže, Atatürk ano, ale ne za každou cenu, aby armáda byla pojistkou, která drží režim. Není tajemstvím, že Erdogan od svého nástupu neměl pozitivní vztah k armádě. Všichni víme, že to směřovalo k tomu, že chce změnit ústavu a jeho strana se snaží, aby byla uzpůsobena jejímu programu a aby armáda byla podřízena vládě.

Přiznám se, že jsem překvapen, protože vy jste Kurd, tak jsem předpokládal, že budete více vyhraněn proti Erdoganovi a AKP. Konec konců, byly tam přece volby, které se následně po krátké době opakovaly, to zastoupení Kurdů už v parlamentu zas nebylo takové, a při událostech, kdy turecká armáda zasahovala v tureckých enklávách, to bylo přece řízeno Erdoganem. Nebo se mýlím?

Když se podíváme do historie, za žádné vlády v Turecku se Kurdové jako strana nedostali do parlamentu. To byl historický moment, že naši poslanci za stranu DKP slavili úspěch, i když před tím převratem probíhal proces, aby se vyloučili kurdští poslanci, protože jsou spojováni s PKK. Proč jsem náš rozhovor začal pozitivně směrem k Erdoganovi? S tím souvisí stabilita v celém regionu. My, Kurdové, jsme rozděleni v několika státech – Turecko, Irák, Sýrie, Írán. A to vše spolu souvisí. Když vezmete, že dnes, kdyby Masúd Barzání vyhlásil referendum o vyhlášení nezávislého iráckého Kurdistánu jako vůdce kurdského státu, tak věřím, že Erdogan nebude proti samostatnosti kurdského státu na území Iráku. Slyšel jsem od představitelů AKP, že nebudou proti vyhlášení, a to je obrovské uznání a velký posun. Vždyť v Turecku žije největší část kurdského obyvatelstva. Jestliže s tím Erdogan nemá problém, tak to nám otevírá úplně nové cesty. A my samozřejmě hledíme i k Evropě. Turecko usiluje o vstup do EU, což pro nás Kurdy znamená, že i my se staneme součástí EU, což je ohromný úspěch. A hranice území Evropské unie bude na území Kurdistánu, bude 700 kilometrů dlouhá. Takže toto jsou pro nás samá pozitiva, která přináší vládnutí AKP. Já to beru takto pragmaticky.

Ale oblasti východního Turecka, kde je více Kurdů, tam je to pro vládu v Ankaře poněkud bezpečnostní problém. Jednak kvůli útokům PKK na turecké vojáky a policisty. A pak, kdyby vznikl samostatný Kurdistán z prozatímní irácké provincie, nebyla by to pro turecké Kurdy obrovská motivace k odtržení právě této oblasti na východě Turecka?

Podívejte se na Sýrii. Její nestabilita ovlivňuje celý region. Dnes to zasahuje do života občanů okolních zemí, ať je to Irák, Jordánsko, Libanon, nebo Turecko. To spolu souvisí a nemůžete oddělit, že by si Kurdové vládli sami na svém území. A měli byste sousedy Turky, Peršany a Araby. To nebude fungovat. Naopak, kurdské demokratické strany v Turecku, které nejsou spřízněny s PKK, a je jich řada, upřednostňují dialog s Ankarou, aby se v první řadě zastavily boje a aby se zase znovu dohodlo příměří a pokračovalo se v mírovém procesu. Podle mne tudy vede cesta. Aby si obě strany sedly ke stolu, jak to bylo před třemi lety. Ten mírový proces probíhal a příměří vydrželo skoro tři roky, což byl obrovský úspěch.