Jak byste hodnotil dnešní politiku? Je horší, nebo lepší nežli v době, když jste byl ve vysoké politice a byl jste místopředsedou ODS a místopředsedou vlády?

Upřímně řečeno, já k jaru, které nastalo, tak se více věnuji zahradě než sledování české politiky. Takže mám v tomto ohledu jen takový ten povrchní pohled a hlavně jsem nad ní nyní nepřemýšlel a ani nehloubal...

Tak to vezměme jinak: Zajímá mne, zda se podle vás politika v poslední době hodně změnila. Ještě před pár měsíci tady vládl kabinet Petra Nečase a Nečas byl tehdy i předsedou ODS, k níž jste měl i vy blízko...

Jediný a markantní rozdíl mezi politikou z počátku devadesátých let a nynějškem je v tom, že tehdy všichni politikové byli pod permanentním tlakem lobbistů všech možných zájmových skupin, ale i jednotlivců. Byla tady třeba průmyslová lobby, Česká lékařská komora, ale i další skupiny, které zde chtěly prosadit zákony nebo vládní nařízení, které by jim zpříjemnily život. Domnívám se, že dnes – ne že by to vůbec neexistovalo, samozřejmě, že ano - ale spousta těch skupin to má jednodušší, neboť má již své reprezentanty ve vládě a na vysokých státních pozicích či na ministerstvech.

Někteří z bývalých politiků ale hovoří naopak – prý lobbistické skupiny nabraly na síle právě v posledních letech. Není tento názor třeba vyprovokován tím, že se o těchto skupinách a kmotrech hovoří naplno až nyní?

Ne. Já se domnívám, že míra lobbingu je neustále stejná, neboť to je v lidské přirozenosti, a je to i podstata politiky. Podstata politiky je přece v tom, že když volím nějakou stranu, tak ji volím proto, že se domnívám, že ona strana něco přinese v můj prospěch – ať již osobní nebo skupinový - a rozhodně jen naivní člověk se může domnívat, že politika přináší a priori prospěch úplně všem. Samozřejmě je spousta skupin, kterým se nepodaří v rámci voleb dosáhnout svých lobbistických cílů, no tak to pak zkouší v mezivolebním období u jednotlivých politiků. Je to zcela přirozené a logické a bojovat proti tomu je holý nesmysl, neboť nedělá-li se to veřejně, tak pak se to dělá skrytě. Jsem navíc přesvědčen o tom, že dnes už spousta těch skupin si své reprezentanty našla.

Co říkáte na dnešní klíčové hráče české politiky – především Andreje Babiše, premiéra Bohuslava Sobotku či prezidenta Miloše Zemana? Který z nich se vám jeví jako nejlepší a který nejhorší?

To je velice obtížné hodnotit. Miloše Zemana znám samozřejmě dobře, ale vzhledem k tomu, že ze začátku měl tendenci velmi překračovat možnosti svých prezidentských pravomocí a snažit se vyjadřovat své názory trošku razantněji, tak vidím, že v poslední době od toho ustoupil. Asi zjistil, že nic nezmůže, že ten prezident je opravdu svým způsobem kladeč věnců, pokud není morální autoritou, jejíž názor by byl velice vážen a ctěn. Ovšem Miloš Zeman takovou autoritou pro gró většiny obyvatel – tedy tak pro 85 a 90 procent – není. Je jen autoritou pro skupinu svých voličů a přívrženců.

Bohuslava Sobotku jsem viděl několikrát v životě jen při nějakých společenských akcích a rozhodně neznám jeho politický styl zevnitř, nemyslím navenek, jak se jeví, ale zevnitř, jakým způsobem dosahuje uvnitř politické strany nebo v rámci koaličních jednání svých cílů. Proto jeho osobu nedokáži posoudit.

No a Andreje Babiše jsem snad zahlédl jednou jedinkrát na Velké pardubické, a to ještě zdáli, jinak ho neznám vůbec. Mohu jen konstatovat, že neznám za posledních více jak dvacet let v tomto státě politika, který přišel z byznysu do politiky, a nakonec to tvrdě neodskákal.

Lze tedy tomu rozumět tak, že to odskáče i on, přestože se tváří, že jej nic nezlomí?

Mohou existovat výjimky, které potvrzují pravidlo, ale jak říkám: Za posledních více jak dvacet let se to u nás stalo vždy, ba dokonce i co se týká ciziny. Tam třeba když se podíváte na Berlusconiho a některé další, tak mám dojem, že to platí téměř všeobecně.

Andrej Babiš ale hovoří o tom, že je ve státním rozpočtu nepořádek, že ministerstva nešetří, že všechno dělají outsourcingem, což je dražší, a teď je třeba vše obrátit vzhůru nohama, aby se peníze alespoň někde ušetřily. Vy mu tato slova věříte?

Nemám důvod mu nedůvěřovat, neboť když přijdete na jakékoliv ministerstvo, tak tam vidíte neskutečný nepořádek a to ohromné plýtvání penězi. Pak je logické, že je kdokoliv z toho zcela šokován. Kdokoliv by tam přišel, tak by byl šokován stejně. Teď jde o to, co je schopen s tím udělat. Jestli na jedné straně přitvrdí a přiškrtí kohoutky, tak pak je otázkou, jestli mu ty peníze někde jinde neutečou. Já mám zkušenost třeba ze zdravotnictví: Že se tam vybere nějakým způsobem, ať už ze státního rozpočtu či přes pojišťovny ze zdravotního pojištění nebo přímo od pacientů, suma peněz, ale všichni mají nakonec jeden jediný zájem. Aby ten systém, peníze, totálně vydojili. A když kohoutky tady uzavřete, tak bude pak kapat jinde. A já se obávám, že se přesně toto stane Andreji Babišovi. Ty peníze se stejně někde utratí. Teď půjde o to, aby se utratily co nejvíc rozumně. Ovšem zatím žádnou dramatickou změnu v tom, že by se peníze daňových poplatníků vydávaly podstatně rozumněji, nevidím, a to „zásluhou" zločinných evropských dotací, ke kterým se přikládají peníze z rozpočtu a dělají se věci, které - obávám se – tak z 80 procent nebudou v budoucnu přinášet ani korunu. Naopak budou požírat další peníze z rozpočtu. Proto v tom žádnou změnu nevidím.

Jak tomu máme rozumět?

Jde o to, že eurodotace vám nikdy nehradí sto procent projektu. Vždy z toho státního nebo krajského rozpočtu k tomu musíte nějaké peníze přidat, a to je někdy i 60 procent. Takže to nejsou peníze, které jsou jenom navíc. Já vám uvedu jeden příklad, jak se nesmyslně tyto peníze utrácejí, i když nevím, kolik šlo v tomto případě peněz ze státního rozpočtu. Kousek od mého bydliště je vesnice Lupěné a na trati na Prahu tady byla taková přívětivá a malá budova pro pár lidí, která byla postavená ve třicátých letech, takže měla i nějaký architektonický styl. Vedla k tomu cesta od vesnice a byly tam jedna nebo dvě lampy. Nevím, kolik tam týdně nastupuje lidí, ale je to tak v jednotkách. Teď v rámci koridoru je tam ohromný nájezd pro vozíčkáře s několika desítkami metrů dlouhým zábradlím po obou dvou stranách, navíc tam vybudovali z obou dvou stran ještě dlouhé nástupiště s mnoha lampami, které to trvale osvětlují. Stálo to ale strašné peníze! A navíc za určitý počet let bude zapotřebí nejenom vše znovu natřít, ale i opravit příjezdovou cestu, což jsou náklady úplně vyhozené. Tato rekonstrukce by se ovšem dala pořídit jen za zlomek peněz.