Co očekáváte od roku 2017? Jaký podle vás bude?

Rok 2017 je rokem důležitým zejména proto, že se konají volby do Poslanecké sněmovny a potažmo se sestavuje nová vláda, což velmi ovlivní další politický, ale i ekonomický vývoj takřka všeho v České republice. Bude to rok mnohých změn i z pohledu zahraničí, protože 20. ledna se ujímá úřadu prezident USA, republikán Donald Trump, se zcela jinou zahraniční politikou, než měl jeho předchůdce, a mnohem tvrdší imigrační politikou, což je společným cílem i nás českých republikánů. Pro nás jako republikánskou stranu v České republice to bude rok pracovní, jednak nelehký úkol se po jisté odmlce opět prezentovat veřejnosti, protože oficiální tzv. veřejnoprávní média naši stranu a naše kandidáty již tradičně ignorují. A pracovní bude, doufám, po získání mandátů ve volbách, protože chceme být aktivní od samého počátku a začít plnit veškeré sliby, které jsme voličům dali.

Vy sám s největší pravděpodobností povedete na podzim kandidátku SPR-RSČ Miroslava Sládka v Jihomoravském kraji. Jak vidíte šance strany?

Věc opět souvisí s informační blokádou médií. Bude na nás a všech členech SPR-RSČ a našich kandidátech, abychom o sobě dali vědět. Když ovšem zvážím fakt, že v krajských volbách téměř žádná větší kampaň naší strany neprobíhala a ve veřejnoprávní televizi dostávaly přednost početně i historicky mnohem méně významné strany, věřím, že ve volbách do Sněmovny se nám 5% hranici, nutnou pro postup, podaří získat. Není to jen odhad od stolu, ale je to můj osobní poznatek, protože jsem před volbami objel několikrát celou Českou republiku a také svůj rodný Jihomoravský kraj a setkal jsem se spíše s pozitivními reakcemi na návrat republikánů do politiky a zaznamenal jsem i velmi vstřícné reakce občanů napříč republikou na pana doktora Sládka a možnost jeho návratu do Sněmovny.

Dlouhodobě se věnujete problematice exekucí. Pokud srovnáme systém jejich fungování u nás a v zahraničí, v čem jsou zásadní rozdíly? A v jaké zemi podle vás systém funguje nejlépe?

Nedá se to jednoznačně říci, kde je systém nejlepší, ale je jisté, že nejhorší je bohužel u nás v ČR. Jiný systém mají USA, jiný Švédsko a jiný státy jako Německo a Rakousko, ale všude jde především o to, vymoci dluh a vrátit věřiteli, avšak nezruinovat ekonomicky dlužníka. Mnohé státy pojem „soukromý exekutor“ nemají, jiné mají, ale ti se zabývají dluhy např. v USA až od 5000 dolarů výše a náklady exekuce nesmí překročit ani polovinu výše dluhu. U nás se často setkáváme s bagatelními dluhy, jejichž náklady jsou mnohdy až dvacetinásobkem samotného dluhu, což je pro nás naprosto nepřípustné.

Nabízí se také otázka, jaké změny u nás oproti stávající praxi v exekučních řízeních navrhujete?

Požadujeme, aby exekuce byla výkonem práva, nikoliv výnosným byznysem na jedné straně a pádem na dno společnosti na straně druhé. Potřebujeme ekonomicky činné obyvatelstvo a současný systém jen nahrává odsunu populace do šedé ekonomiky. Zaznamenáváme rovněž ústup obchodních řetězců z ČR z důvodu nízké kupní síly, na což má jistě vliv i několik set tisíc exekucí, téměř milion ročně, se zdrcujícími náklady exekucí pro dlužníky. Bankám ubývají klienti a jistě jste zaznamenali vysoké ztráty zisků bank, což je následek toho, že exekuovaní se stahují z bank, protože v zákoně neexistuje žádná ochrana alespoň jednoho finančního zdroje dlužníka. Exekuce smí v ČR probíhat všemi způsoby naráz, což je likvidační a způsobuje to další platební neschopnost. Efekt exekucí pro věřitele je nízký, mnohdy nulový. Je nutné oddělit byznys a justici. Je nutné upravit nezabavitelné existenční minimum a jasně stanovit mantinely, za které exekutor nesmí jít. Uvedu příklad – provede se srážka ze mzdy, zbývající peníze přijdou dlužníkovi po srážce na účet a exekutor tyto peníze zabaví. Toto umožňuje zákon v dnešní podobě a toto mimo mnohé jiné chceme změnit svými návrhy novel občanského soudního řádu a exekučního řádu. Chceme rovněž zavést promlčení v případech, kdy dlužník je např. invalidní nebo v hmotné nouzi a již nemůže vydělávat. Promlčují se vraždy a jiné trestné činy, jen ne exekuce. My navrhujeme promlčení po 15 letech, v případě, že dluh vznikl trestnou činností, po 20 letech. Každá exekuce bude moci být nařízena pouze po stání u soudu a výslechu žalobce i žalovaného a exekutor bude muset konat ihned, ne čekat pět let, až „náklady exekuce“ nabobtnají.

Shledáváte v boji proti bezohledným praktikám exekutorů nějakou pozitivní změnu za poslední roky?

Jde ovšem bohužel pouze o kosmetické úpravy, které neřeší podstatu problému a to, že exekuce v ČR jsou především obchod, a to bez ohledu na věřitele i dlužníka. Změny, které vyšly z ústavně právního výboru, ať již vládní návrhy, nebo poslanecké návrhy, většinou nic nezměnily k lepšímu.

Ze statistik ČSSZ vyplývá, že v září loňského roku dlužil každý 34. důchodce. Průměrná výše exekuce činila 1910 Kč. Půjčují si ale dokonce i lidé, kteří již nějakou exekuci mají nebo s ní mají zkušenosti. Na jaké úrovni je podle vás u nás finanční gramotnost? A neuvažujete na základě vašich zkušeností zřídit poradenství lidem, které se dostanou do finanční tísně nebo jim hrozí exekuce?

Především je třeba si uvědomit, že dluhy nevznikají jen z půjček. Ale samozřejmě vnímáme také tzv. „šmejdy“, kteří zneužívají naivity a dobré víry důchodců a zavlékají je nekalými praktikami do dluhů, které pak důchodci nejsou schopni splatit do konce života díky špatným zákonům. Proto chceme i jasně definovat procentuální částkou trestný čin lichvy mým návrhem novely trestního zákoníku a samozřejmě i občanského zákoníku tak, abychom těmto praktikám „šmejdů“ navždy zabránili. Chceme to ovšem na rozdíl od současné a minulé vlády tvořit tak, aby zákony na sebe navazovaly a byly systematické a promyšlené a neumožňovaly různé triky podvodníkům. U tvorby zákonů je třeba myslet komplexně, což současné vládě evidentně moc nejde, proto máme tolik zmetků a následně spousty dalších novel těchto nepodařených zákonů. Budeme vše promýšlet a diskutovat s odbornou veřejností, ne jako současná vláda systémem „pokus–omyl“.

Pokud jde o finanční gramotnost, já na rozdíl od ministryně práce a sociálních věcí Marksové bych nevyháněl dlouhodobě nezaměstnané stále dokola bez efektu a zase za státní peníze zametat chodníky. Evidovaným na úřadě práce bych nařídil povinnou docházku do škol, kde by se učili právě finanční gramotnosti, ale třeba i základům angličtiny, což by obojí rozhodně více přispělo k návratu těchto lidí do normálního života a k nalezení práce než stání na ulici ve studu s koštetem v ruce. Veřejnoprávní televize se rovněž vůbec problematice finanční gramotnosti nevěnuje, a měla by. I to je náš cíl.