Jak mohou podle vás aktuální návrhy Evropské komise na změny v azylovém systému atd. přispět k řešení uprchlické krize?

Mohou přispět tím, že největší nápor na její zvládání nebude pouze na některé, zejména okrajové země jako Řecko a Itálie. Právě současná pravidla, která nutí žadatele o azyl žádat v první zemi EU, znamenala rozklad celého dublinského systému, protože na taková množství nemohly být okrajové země nikdy připraveny.

Evropská komise přichází se dvěma variantami – takzvaný mechanismus férového zacházení založený na distribučním klíči, který se spustí v případě překročení určitého počtu žadatelů o azyl v jednom členském státě, a „permanentní distribuční klíč“. Který je podle vás vhodnější?

Je třeba se spíše bavit o tom, který je více průchozí na úrovni vlád jednotlivých zemí. Jakmile něco obsahuje slovo „permanentní“, většina vlád se bude bránit, přestože vlády mají mnohokrát samy máslo na hlavě, kdy doposud dočasná opatření jsou potichu ustavena jako permanentní. Každopádně jakýkoli klíč, který umožní férovější sdílení nákladů a zátěže spojené se žadateli o azyl, je posunem oproti dnešnímu stavu.

Mohou návrhy Evropské komise přinést možnost, jak předejít možné migrační krizi v budoucnosti?

Jde v mnoha ohledech vždy jen o řešení následků, případně předcházení problémům velkého rozsahu. Nárůstu žadatelů o azyl a případným krizím předchází jen odstraňování a zmírňování důvodů, ze kterých ze svých domovů odcházejí, ať už jsou to ozbrojené konflikty, terorismus nebo sucho a neúroda jako následky klimatických změn.

Návrhy vzbudily velkou kritiku mezi českými politiky a v jejím rámci se shodne koalice i opozice. Jak si vysvětlujete tuto relativní jednotu?

Opakovaně odmítat všechny návrhy a nikdy nepřijít s vlastním, to je společné jak ministru Chovancovi, tak třeba opoziční ODS. Odpovědný politik si ale s pouhým "NE", byť by bylo u většiny voličů populární, nevystačí. Vychází mi z toho, že ani vládní strany, ani opozice nepředstavují odpovědné politiky.

Jak hodnotíte tuto reakci jako občan a jaký je váš postoj?

Hodnotím to jako velké riziko do budoucna, kdy se nějaký jiný problém může týkat naší země, ale západní či jižní státy EU nebudou mít ochotu být s námi solidární, protože my nejsme solidární nyní, když je to potřeba.

Podle některých kritiků je to „snaha o demontáž azylových systémů jednotlivých zemí“. Jak tuto kritiku vnímáte?

Samostatné azylové systémy jednotlivých zemí jsou jedním z hlavních důvodů, proč se v posledním půlroce přesouvaly desetitisíce lidí mezi jednotlivými zeměmi EU. Skutečnost, že každá země má svá vlastní pravidla udělování azylu, ale pokud není žadateli azyl udělen, nemůže už požádat v žádné jiné evropské zemi, způsobila to, že se všichni chtěli dostat do zemí, kde byla jejich pravděpodobnost udělení ochrany největší. Pokud chceme zachovat volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru, potřebujeme jednotný azylový systém.
Země samozřejmě mají mít možnost zachovat si rozhodování o tom, jaké migranty si k sobě pozvou například z ekonomických důvodů – čeští zaměstnavatelé například volají po zrychlení vízových řízení pro pracovníky z Ukrajiny. Žadatel o azyl je ale člověk, který se domáhá práva na ochranu, kterou mu dávají mezinárodní smlouvy, protože je obětí nějaké represe. A není přece možné, aby v jedné evropské zemi byla taková represe považována za důvod udělení ochrany a o pár kilometrů dál ne. Pokud je Evropská unie postavena na stejných hodnotách, pak musejí jednotlivé země poskytovat ochranu na základě stejných kritérií.

Je český azylový systém funkční? Jak jej hodnotíte v rámci evropského kontextu a zkušeností?

Český azylový systém by si zasloužil samostatnou instituci, protože ministerstvo vnitra a cizinecká policie upřednostňují pouze bezpečnostní hledisko a neřeší žádné jiné. Kvalita azylového systému přece ale záleží také na integračních opatřeních, vzdělávání a dalších skutečnostech, které zajistí, že se azylant začlení do společnosti a bude pro ni přínosem. Máme výhodu sledovat to, co se v jiných zemích povedlo a co naopak nefungovalo, ale od naší vlády v tomto směru žádné návrhy nepřicházejí. Vláda přenesla snahy o integraci na některé neziskovky, což má ovšem velká rizika, pokud s tím dané organizace nemají žádnou zkušenost, a dopadá to tak tristně jako případ křesťanských uprchlíků z Iráku.

Jak vidíte budoucnost dohody EU s Tureckem o navracení uprchlíků z Řecka? Může tento systém fungovat a přinést řešení na Balkánu?

Bude fungovat, pouze pokud se naplní i ta druhá část, tedy přemísťování syrských žadatelů o azyl do Evropy. Tzv. balkánská cesta je nyní již prázdná, ale na úkor Řecka, které hostí desítky tisíc lidí. V nejbližší době můžeme očekávat nárůst využívání západní cesty na Maltu a do Itálie, takže Balkán (mimo Řecka) si skutečně oddychne, ale problém tím nezmizí.

Může mít šanci záměr EU podobnou dohodu jako s Tureckem uzavřít také s Libyí?

To nedokážu posoudit, ale vzhledem k stavu, v jakém tato země je, to nepovažuji za pravděpodobné.

Negativní reakce na návrhy EK se ozývají i z dalších zemí Visegrádské čtyřky. Hrozí nějaké štěpení EU? Ondřej Neff například píše, že si klade otázku, „zda chceme být v Evropě, která si zahrává s vlastním osudem pod vlivem sociálního inženýrství, pod vlivem ideologie odtržené od reality“.

K tomu lze říct jen to, že od reality jsou odtržení ti, kteří se domnívají, že pokud budeme říkat stále NE, že se nás problém nebude týkat.

Lze odhadnout letošní vývoj uprchlické krize v Evropě?

V posledních dnech se ukazuje, že Turecko zatím svoji část dohody plní. Otázkou bude, zda nebude docházet k masivnímu porušování lidských práv u těch, kteří budou vráceni z Řecka do Turecka, protože to by opět zvýšilo aktivitu pašeráků. Každopádně lze očekávat, že svoji část dohody bude muset plnit i EU, jinak bude motivace Turecka bránit migraci opět slabá a Řecko se zaplní dalšími uprchlíky.