Co říkáte teroristickému útoku v Nice a dalším?

Odsuzuji obecně jakýkoli teroristický čin. Útoky militantních islámských extremistů jsou však nebezpečné i z důvodu prudkého nárůstu náboženské nesnášenlivosti a mohou vést až k pogromům na věřící na územích, kde jsou menšinovými. Nejen, že při těchto činech jsou desítky nevinných obětí, ale potenciálně se také sytí půda pro místní radikály a takzvaná jednoduchá řešení.

Expert ODS na školství Václav Klaus mladší v reakci na sérii vražedných útoků muslimských imigrantů v EU napsal: „Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“ Co si o tom myslíte?

Je to zajímavá úvaha, zejména pokud by se to mělo týkat hypotetického zchudnutí o třetinu. Nemyslím si totiž, že evropská spolupráce koncipovaná mimo struktury EU by k něčemu takovému vedla, a je v tomto smyslu jasné, že obdobně uvažuje i Velká Británie. Jen naši političtí představitelé to nechtějí jaksi chápat. Striktní ochranu a důsledné kontroly na hranicích podporuji dlouhodobě, a to i na úkor snížení komfortu cestování

Co říkáte pokusu o údajný puč v Turecku, jaký bude mít dopad na Turecko a jeho vztahy s EU, NATO, Ruskem a jaké může mít dopady na migrační krizi? Podle exministra zahraničí a čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga Turecko nemůže být v EU, nelze pro něj zrušit víza a je třeba být k Turecku obezřetný – Erdogan se může prý stát spojencem Putina.

Po velice dlouhé době musím s Karlem Schwarzenbergem souhlasit. Politicky nestabilní Turecko dokonce ani do dnešní nestabilní EU nepatří. Vojenský puč byl podle mého názoru vyprovokovanou a řízenou akci, která měla Erdoganovi umožnit a následně zlegalizovat personální čistky v celém státním aparátu a nasměrovat zemi více k víře, tady zrealizovat jakýsi odklon ze sekulárního směru. Pro EU je Turecko nyní ještě mnohem více nedůvěryhodnější partner, víza musejí být nepochybně zachována a finanční tok do země určený k částečnému zadržení migračních vln minimálně přehodnocen, ne-li zastaven. O sílící vazbě Erdogana na prezidenta Putina bych nerad spekuloval, nevidím ji zatím v reálných konturách.

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku, se hovoří o tom, že lidé ztrácejí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Vámi zmíněné elity kvalitativně propadly, alespoň podle mého názoru, a to zejména v očekáváních občanů souvisejících s naplňováním jim vymezených společenských rolí. Ale po pořádku! Politické elity se až nepřijatelně odrodily od běžných podmínek života většinového obyvatelstva a začaly hájit nadmíru úzce klientelisticky podbarvené zájmy, například velkopodnikatelů, církve, aristokracie, poválečných vysídlenců a podobně. Mediální elity, rekrutující se ze soukromé sféry do „ideových bažin“ bezhodnotového bulváru, jak zkušenostně již víme, složených mnohdy jen z polopravd, lží, neobjektivity a nevyváženosti, s sebou částečně stáhly ke dnu i média veřejnoprávní. Kvalita koncesního zpravodajství a publicistiky nám tak vytrvale klesá, přičemž vrcholový management si žije ƒ„královsky“. Svědčí o tom i roční odměna generálního ředitele ČT ve výši 2,3 miliony korun, přirozeně, že poskytnutá ke stálému platu.

A elity akademické? Od jejich dřívější názorové objektivity, která na vysokoškolskou půdu nezbytně patří, se dnes mnozí akademici vrhají na politiku, někteří již dokonce zabředli i do stranického politikaření.  Lidmi ceněná důstojnost a vážnost akademické funkce je jimi náhle měněna za falešné a planě populistické politické sliby, bez znalosti každodenního života, ve své podstatě adorující elitářství a úspěch za každou cenu. Nad názory některých pravicových akademiků v Poslanecké sněmovně, zcela odtržených od životní reality, rozum občana „zůstává stát“. Lidé překvapivě intenzivně a velice citlivě vnímají, kdo je dnes jmenován docentem či profesorem.  A v neposlední řadě na občany působí skandály související s akademickým prostředím. Špičku jednoho takového „ledovce“ jsme mohli posledních sedm let sledovat v kauze Právnické fakulty v Plzni. Ještě se tedy divíte, že se lidé dnešním elitám, a výjimky přirozeně existují, spíše smějí? On to ale již není smích, spíše výsměch!  Čím dříve to příslušníci těchto „elit“ pochopí, tím lépe pro ně i pro občany…

Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?

A nebude to nejspíše tím, že autentická levice se z Evropy prakticky postupně kamsi vytratila a některé politické subjekty, přestože obecně identifikované jako levicové, v zahraničí i u nás, mají s myšlenkami sociální spravedlnosti a mezilidské rovnosti pramálo společného? Zmiňujete Brexit, a já se skutečně nedomnívám, že ve Velké Británii nyní existuje „autentická levice“. Tamní bipartistický politický systém tlačí občany do rozhodné volby jedné ze dvou největších politických stran tak, aby voličské hlasy zbytečně nepropadaly a neuplatňovaly se. A takzvané „třetí strany“, kde se může teoreticky vyskytovat i skutečný obhájce levicových idejí, jsou odsouzeny skomírat.

Ale k principu vašeho dotazu: Dysfunkcí „pseudolevicových“ stran, neschopných aktivně reagovat na oprávněné požadavky mas – a mezi ně u nás řadím bohužel i sociální demokraty, ovšem z žádné společnosti, byť by tato mohla být pod vlivem panství oligarchie a mediokracie – samotné levicové ideje nikdy nezmizí. Osobně se domnívám, že Evropu čeká v horizontu maximálně několika desetiletí radikální obrat v politickém myšlení, a ten bude, když už musím použít tuto zjednodušující, pro mne obtížně uchopitelnou terminologii, zcela jistě „doleva“.

V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb, se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro uprchlíky, pro EU a podobně, ti druzí opačně. Čím to podle vás je?

Myslím si, že „elit“, tedy ve své podstatě finančně zajištěných lidí, se problémy důsledně spjaté s migrací prakticky netýkají či týkají snad jen okrajově. Stejně tak, jako se jich skoro netýká nezaměstnanost či kriminalita. Status jejich „společenské výlučnosti“, spočívající často jen v nespravedlivé výši ekonomického zabezpečení, jim umožňuje vytvářet si vlastní, individuální prostředí chráněného bezpečí. Běžné existenční starosti je míjejí a tak přirozeně rády také potom vyměnily administrativní, jinak zcela malicherné, problémy například při hraničních kontrolách za nadstandard komfortu a vlastního pohodlí. A prokazatelná nebezpečí související s ohrožením vlastní země se jich jakoby netýkají, Schengen je přece tak „zásadní“!  A to je pouze jeden z mnoha ilustrativních příkladů...

Jistě každý z nás také ví, že ve velkým městech je koncentrace majetku vždy nesrovnatelně větší než v takzvaných periferiích a z tohoho faktu lze poměrně úspěšně odvodit, že právě zde se budou nacházet spíše voliči bohatší, tedy ti bez dopadu závažných sociálních problémů. A aspekt „stáří“ vnesený do rozhodování občanů? Samozřejmě, že postupující věk přináší s sebou také více životní zkušenosti a z nich vyplývající zodpovědnosti či spoluzodpovědnosti, ale také i více obav a nejistoty. Všechny tradiční, ale nakonec i moderní, společnosti byly a jsou doposud budovány především na úvaze a rozhodování, chcete-li opakované aplikací poznatků zkušených. Kdybych si tedy sám měl v tomto nejednoznačné řešitelném dualismu „mládí a stáří“ vybrat, zvolil bych příklon spíše k té moudrosti stáří než k mladistvé nerozvážnosti často vyplývající z neznalosti a názorové subjektivity. A podle tohoto algoritmu asi většinově rozhodli i britští voliči v případě Brexitu a odvíjí se od něj také stále sílící obava z dopadů migrace.

Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itállii roste odpor k euru…

Bohužel i exit jiných členských zemí z EU lze očekávat, i když to v nejbližší době nesjpíše nebude. A máme zde již jasný precedent! Jestliže si tedy řídící byrokratické struktury v Bruselu a Štrasburku včas neuvědomí, že dělat z Evropské unie jakýsi „tavící kotel národností a národních specifik“, rozpadne se celé souručenství jako sněhová koule při prvním slunci.

V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Na diplomatický slovník nevylučující do budoucna žádnou možnost, dokonce ani eventualitu jaderného útoku, jsme si mohli ze strany NATO již dávno zvyknout. Bohužel, umně mediálně zkoncipovaná obranná poloha v prezentaci tohoto objektivně útočného a agresivního paktu je v ČR zcela odtržená od reality. Mnozí majitelé médií a profesionální manipulátoři veřejným míněním tak dělají českému národu „medvědí službu“. Zájmové kruhy, primárně složené z obhájců proamerických imperiálních zájmů, zahrnující naše pravicové exponenty, příslušníky aristokracie a církve, mohou takto jen „přilévat do ohně“ vyššího a mnohem nebezpečnějšího stupně studené války, konfliktu skutečného se všemi jeho krvavými důsledky.

V Pobaltí by se tedy neměly umisťovat jednotky NATO vůbec. Analogicky se přece také nerozmisťují poblíž amerických hranic vojenské síly Ruské federace, a proč tedy nesmyslně a hlavně zbytečně narušovat pomyslnou mocenskou rovnováhu? Žádná ze světových velmocí si dnes nemůže dovolit na akutní a fatální ohrožení vlastní existence okamžitě nereagovat, proto nejnovější zbraňové systémy, moderní rakety nevyjímaje, jsou jen přirozenou obrannou reakcí Ruska a mně bohužel nezbývá nic jiného, než s takovýmto krokem souhlasit.