Turecko se po odchodu Spojených států rozhodlo vytvořit vojenskou silou v Sýrii pásmo, které by mělo sloužit jako oblast pro návrat syrských migrantů. Zároveň chce vyčistit území od kurdských teroristů. Tolik z vyjádření Turecka. Jak se na celý konflikt díváte vy?

Dá se na to dívat ze dvou hledisek. To první hledisko je fakt, že se jedná o vojenský útok na území sousedního státu, který je v rozporu s Chartou OSN a v rozporu s mezinárodními zákony. Je to vlastně i v rozporu se smlouvou Severoatlantické aliance, jíž je Turecko členem. Článek smlouvy číslo jedna ukládá Turecku řešit veškeré mezinárodní spory a veškeré problémy, které mohou vzniknout, mírovou cestou.

Na tom je jasně deklarovatelné, že Severoatlantická smlouva jako taková neexistuje, protože v současné době je mrtvá. Severoatlantická aliance je de facto také mrtvá a jednoznačně naprosto nefunkční, protože se k tomu Jens Stoltenberg jako generální tajemník Severoatlantické aliance postavil tak, že Turecko sice útočí na sousední zemi, ale je věrným spojencem Aliance, což je velice zajímavé, protože došlo k radikálnímu porušení článku číslo jedna Severoatlantické smlouvy a nic se nestalo. To je jedno hledisko.

Druhé hledisko je, že Turecko útočí na Kurdy v Sýrii, kterým výrazně narostl hřebínek, což chápu, protože Kurdové vlastně století bojují o svůj stát a nemají ho. To sémě problému bylo zaseto už v době, kdy odcházeli Britové, kdy docházelo k rozdělení, Palestina a tak dále. Stále to pokračuje, Kurdové stále nemají svůj stát a existuje jen velmi malá pravděpodobnost, že ho v dohledné době sta let mít budou – pokud nedojde v oblasti k něčemu zásadnímu. Kurdové měli v této oblasti obrovskou šanci, protože je velmi podporovali Američané, kterým pomáhali v boji s Islámským státem a podobně. Ale je fakt, že Američany, kteří ovládali tuto část, Kurdové vlastně podrazili.

Jak Kurdové podrazili Američany? A jak vnímáte, že je odchod Spojených států označován za zradu spojenců?

Američané to Kurdům v podstatě vrátili, protože Kurdové se místo sjednocení a jednotného postupu začali obracet částečně i proti Spojeným státům, které do nich investovaly peníze, dodávaly jim zbraně, cvičily jejich lidi. Místo aby se Kurdové sjednotili, začaly se frakce hádat, prát se a nevyužily možnosti vojenské politické situace, která se v tom regionu vytvořila. Skutečně došlo k tomu, že Američané nad Kurdy víceméně zlomili hůl a nechali je Turecku napospas. A nebyli sami, protože se čekalo, že bude nějakým způsobem zasahovat Rusko, když se jedná o území Sýrie, kde má Rusko své zájmy. To ale nikdo nemůže čekat, protože pokud by Rusko zasáhlo vojensky, zaútočilo by na členskou zemi Severoatlantické aliance. A zatímco členské zemi Severoatlantické aliance je umožněno libovolně útočit na okolní země, jak jsme toho svědky dnes a denně už téměř běžně, tak zaútočit někomu na členskou zemi Severoatlantické aliance by mohlo znamenat značnou ostudu na úrovni válečného konfliktu poměrně velkého rozsahu.

Kurdové se spojili s Bašárem Asadem. Očekával jste to? Bylo to logické vyústění?

Já jsem očekával tento vývoj, že dojde k dohodě, a museli ho očekávat i Američané, protože ze strany Donalda Trumpa byl odchod relativně velmi promyšlený. Ačkoliv se mu vyčítá, jak opustil Kurdy, připomínám, že Kurdové svým způsobem podrazili Američany, což Trump těžce nesl. A Spojené státy nevidí rády, když je někdo podráží, ale zase na druhou stranu v širším, globálním pohledu má odchod Američanů svůj důvod. V rámci geopolitiky jde o velice dobrý tah, kdy tam Američané po odchodu z oblasti nechali Turky, nechali tam Íránce, nechali tam Rusy, nechali tam Kurdy a nechali tam další země, které tady mají svoje zájmy a skupiny.

Ponechali jednoho jediného silného hegemona, protože předtím tam zase působily především Spojené státy a Rusko a všichni ostatní byli takzvaní přicmrndávači. Svým způsobem i Turecko. Ale najednou je tady Rusko jako jediný hegemon, na druhé straně Turecko, jeho donedávna zatím spojenec a pevná součást Severoatlantické aliance, a teď ke komu se kdo přimkne? Je otázka, nakolik ti, co spolupracovali s Američany, budou ochotni k dohodě s režimem Bašára Asada a jeho vládou. Zda budou skutečně ochotni fungovat jako spojenci, když dosud rozhádané skupiny nebyly schopny se nějakým způsobem domluvit, a jak se situace vyvine.