Od bolševického puče v Rusku uplynulo 100 let. Co se vám vybaví, když se řekne VŘSR?

Ve škole jsem to nejprve vnímal, že zvítězila spravedlivá myšlenka nad třídním nepřítelem. Později jako naprosto zločinný akt, který vznikl v Rusku, pozdějším Sovětském svazu. V době, kdy jsem už byl zapojen do protikomunistických aktivit, jsem si VŘSR připomínal tak – pokud jsem zrovna nebyl ve vězení – že jsem výbušninou či jinak zaútočil na nějaký objekt. Toto období bylo pro mě vždycky velmi akční. Dokonce koncem října 1974 jsem se dostal i do střetu. Kdy jsem se pokusil o sabotáž na vojenské koloně, ale byl jsem překvapen regulovčíky, kteří měli pohotovost. Popisuji to na svých stránkách. Došlo ke střelbě, dva sovětští regulovčíci byli mrtví. Nastalo dlouhé vyšetřování. Měl jsem velké štěstí. Měli proti mně pouze nepřímé důkazy, samopal nenašli. Společník, který tam byl se mnou, měl takový strach, že se se mnou setkal až po 17. listopadu 1989. Takhle nějak. Nechci vyprávět nějaké otřepané fráze. Mohu vyprávět o věcech, o které jsem se snažil. Aspoň jim stéblo položit přes cestu.

Myslíte, že dnešní teenageři vědí, o co jde, co se týče VŘSR?

Vědí o tom prostřednictvím internetu, že by o to měli nějaký zájem, to tedy ne. Zrovna jsem však byl na návštěvě u Zdeny Mašínové, která mi hodně osobně pomohla. Říkala mi, že skupina studentů vypracovala nějaký projekt, jak naložit s tou stavbou v Lošanech, co ji vrátili. Že by tam bylo protikomunistické muzeum. Byla překvapená, jaké znalosti studenti měli o minulosti, tedy i o období Velké říjnové socialistické revoluce.

Nedá se to určitě zevšeobecňovat, určitá část mladých lidí tyto vědomosti má...

Ti, kteří se zajímají o historii. Nikoli ti, kdo žijí pouze komerčním způsobem života. Ale určitá skupina mladých tyto vědomosti má. Když jsem byl na přednášce někde ve škole, byl jsem až překvapen znalostmi některých jedinců.

Vy jako KAN neděláte nějaké akce, besedy upozorňující na toto výročí a jeho důsledky?

Ano, několik let jsem se tím zabýval poměrně hodně. Jezdil jsem se Zbyňkem Horvátem. Povídal jsem své zážitky. Je to spíš za Konfederaci politických vězňů, kde jsem místopředsedou pobočky Přerov. Takže nezůstáváme pasivní.