Čím to je, že Češi nemají rádi muslimy? Jen 12 % Čechů by do rodiny přijalo muslima, z celé Evropy jsou k islámu rezervovanější už jen Arméni.

Hned na začátku jsem se ohradil. Odpověď v podobných výzkumech je jen tak dobrá, jak je dobrá otázka, a ta otázka přece nezněla, zda lidé mají „rádi muslimy“, ale zda by je „přijali do rodiny“. Což je otázka předem zavádějící, protože pravověrný muslim by se – podle islámského práva – neměl v žádném případě do rodiny nevěřících začlenit v tom smyslu, že se stane řekněme jedním z tchánových dalších synů či kamarádů. Měl by naopak svou nemuslimskou nevěstu z původní rodiny co nejvíc odlákat a přivést ji k islámu, tedy ke své rodině. Muslimka se pak do nevěřící rodiny nesmí vyvdat vůbec, ledaže by její nemuslimský nápadník přijal islám, a tím se své původní rodiny víceméně vzdal.

No a naši lidé tohle všechno vědí. Vědí, že problém není konkrétní muslim Abdul či muslimka Núr, ale islámské učení. Jsem přesvědčen, že negativní odpovědi se netýkaly konkrétních muslimů jako lidí, ale islámského učení jako takového.
No a proč naši lidé neradi islámské učení? Tam je odpověď jednoduchá. Jsme svobodomyslný národ, který má doslova „v krvi“, v tisícileté tradici odpor vůči teokratickým režimům, které lidem diktují, jak mají žít. Je to v nás už od husitství, reformace, XIX. století. A máme čerstvou zkušenost se „sekulární teokracií“ bolševického režimu, občané díky té zkušenosti poznají, že na ně kdosi šije boudu. Když se navíc jedná o teokratický režim, který je v mnoha směrech popřením základní lidskosti (a to je islám ve větší míře, než byl nedávný režim komunistický), je odpor naprosto přirozený a správný.

Sousední Slováci by přijali muslima za člena rodiny ve 47 procentech případů. Jak lze vysvětlit obrovský rozdíl mezi dvěma národy, které byly donedávna součástí jednoho státu?