Když premiérka Mayová před dvěma měsíci vypisovala volby, měli konzervativci výrazný náskok. Co se za tu dobu stalo, že jej ztratili?

Dvě věci. Původní náskok se týkal brexitu, se kterým se většina lidí smířila. Předvolební kampaň byla o něčem jiném.

Socialista Corbyn měl lepší volební strategii. Vystupoval jako rebel proti establishmentu, projevil se jako táborový řečník, sliboval alternativu – zestátnit veřejné služby a mobilizoval úspěšně mládež.

Jaký vliv mohly mít na výsledky teroristické útoky na Londýn a Manchester v čase předvolební kampaně? Komu uškodily a komu prospěly?

Možná trochu posílily Mayovou. To se už ale nedozvíme. Konzervativci a já s nimi jsme byli přesvědčeni, že další krvavý atentát v Londýně premiérce volby vyhraje. Nevyhrál. Mluvila sice ostře a výhružně, bylo už ale zřejmě pozdě. Do voleb šla, aby ukázala svou sílu, rozhodnost a pevnou vůli, národ byl přesvědčen o opaku.

Když se nad předvolebními odhady zamyslíme obecněji – v Británii je jednokolový většinový systém, ve kterém na malém, uzavřeném území vítěz bere vše a je jedno, zda o desetinu procenta či o třicet procent. Přijde mi, že v tomto systému jsou jakékoliv prognózy a průzkumy, dělané na celostátní úrovni, dost irelevantní. Jak na to koukají sami Britové?

Nejsou irelevantní. Dokud existovala stabilní společnost a střídaly se vlády umírněné levice a pravice, tak když se jedna vláda vyčerpala, nastoupila druhá – trend, kyvadlo, jež zachycovaly průzkumy, byl dlouhodobý trend. Dnes ve zmatené a rozpolcené společnosti ergo zmatených politiků v daleko větší míře rozhodují na poslední chvíli nerozhodní voliči, proto jsou výsledky tak těsné.

Členové Konzervativní strany začali okamžitě po prvních odhadech kritizovat premiérku Mayovou a mluvit i o jejím odvolání. Myslíte si, že to premiérka ustojí?

Dlouhodobě to neustojí, do příštích voleb jít nemůže. Nějaký čas vydrží, zřejmě do příštího karambolu ve vyjednávání s EU. Má tzv. pracovní většinu sedmi hlasů s ulsterskýmí loajalisty, pokud bude Sinn Féinn nadále bojkotovat své čtyři mandáty.

Kdo by případně mohl být jejím nástupcem v čele vlády?

Toryové postrádají silnou osobnost, ale někdo se najde.

Konzervativci nemají většinu, takže je tu ještě hypotetická možnost koalice všech proti konzervativcům, kterou britské servery již v noci nazývaly v narážce na volební slogan konzervativců „Corbynova koalice chaosu“. Ale to mi vzhledem k roztříštěnosti opozice přijde jako hodně hypotetická představa.

Konzervativci s konzervativními protestantskými unionisty (DUP) většinu mají – vždy až na drobné výjimky (potraty, partnertsví hosexuálů) hlasují pospolu. Nepotřebují formální koalici.

V každém případě opoziční labouristé získali oproti minulým volbám v roce 2015 navíc přes 30 křesel. Když jsem koukal, kde je získali, tak to bylo především ve Skotsku, kde poráželi místní nacionalisty, také ve Walesu a v severních okrscích Anglie. Jakou agendou dokázal Jeremy Corbyn voliče právě zde získat?

Tradičním odporem proti konzervativcům a svým revolučním charismatem. I tím, že nová generace zapomněla, že zestátnění průmyslu k hospodářské prosperitě ani k větší majetkové rovnosti nevede. Corbyn slíbil ovšem zrušit školné, to mělo vliv největší.

Finále předvolební kampaně Jeremy Corbyna:

Mimochodem, dá se říci, že neúspěchem Skotské národní strany (ztratila z 56 na 35 křesel) bylo výrazně utlumeno téma samostatnosti Skotska?

Téma skotské samostatnosti razantně prohrálo v plebiscitu (40:60), druhou šanci nikdy nemělo. Nacionalisté ovšem nemají žádný jiný program a proto stále tu nemožnost na britskou vládu vytahují. Teď dostali po hubě a už s tím znovu nepřijdou.

A mluvilo se také o podílu přistěhovalců na jeho úspěchu. Četl jsem, že od voleb 2015 přibylo v Británii na dva miliony voličů z řad přistěhovalců, kteří v drtivé většině volí labouristy. Dá se tedy říci, že Corbyn, který podporuje imigraci, si vlastně dováží vlastní voliče?

Ano, to ale platí o celé Evropě.

Co všechno mohou tyto demografické a sociální změny znamenat do budoucna? Může se stát, že příští volby už Corbyn vyhraje?

Nevyhraje. Angličané zas tolik nezblbli. Oni jen protestovali proti otravné, nudné Mayové, která jim poměrně arogantně říkala – já jsem ta pravá, já mám sílu problémy vyřešit – šlo ale o omšelé floskule a fráze. To v době vzpoury proti tradičním stranám působilo velmi negativně. V politice musíte slibovat, že bude líp, a ne slzy, pot a krev!

Theresa Mayová během kampaně před novináři:

Mimochodem, jak loajální je dnes labouristická strana k Jeremy Corbynovi? Přece jen je ve straně množství sympatizantů středovějšího směru Tonyho Blaira a Corbyn, jak jsem pochopil, není úplně synonymem oblíbeného šéfa. Kolují historky o jeho dost autoritativním pojetí fungování strany a z jeho stínového kabinetu za dva roky odstoupila většina původních členů. Na druhou stranu Corbyn již před volbami suverénně prohlásil, že ať dopadnou jakkoliv, on z čela strany odstupovat nebude. To ukazuje, že si ohledně podpory strany celkem věří…

Věří, nevěří. Je to fanatik. Teď vyhrál a pravicové labouristů křídlo dlouho ani nepípne.

Jeremy Corbyn čelí důkazům, že sympatizuje s teroristy:

Klíčovým tématem letošních voleb byl brexit. Hned po zveřejnění výsledků voleb se začalo mluvit o tom, že po neúspěchu konzervativců nebude možný „tvrdý brexit“ ve smyslu úplného odstřižení Británie od Evropy. Z Prahy to není tak úplně srozumitelné – jak souvisí síla konzervativců s tím, jak tvrdý bude brexit? A jaký postoj k této otázce mají strany, které po těchto volbách mohou vstoupit do hry?

Jednání z eurokraty bude velice obtížné. Ti chtějí Británii potrestat. Samozřejmě, že lze mít vzájemný obchod, jako má Unie s většinou států světa. Externí cla nejsou nijak veliká (2,4 procenta), obchod je však natolik mezi Británií a EU provázaný, tzv dodavatelský řetězec, kdy máte v nějakém přístroji či autě mnoho součástek různé provenience, což by se dalo silně zneužít k nastolení celní byrokracie. Unie také trvá, že bude platit jurisdikce evropského soudu i po rozchodu a omezení imigrace považuje za nepřijatelné, neplatí ani v případě nečlenů Norska a Švýcarska.

To vše nasvědčuje, že tzv. tvrdý rozchod je teoreticky nevyhnutelný. Ve skutečnosti je Anglie rozpolcená a Corbynův návrh uznat podmínky Unie může získat většinu, jak jsme si už řekli imigrace mu nevadí. Oslabené nejdnotné království bude nepochybně vydáno eurokratům na pospas. V Berlině, Bruselu i Paříži se radují.