Ačkoliv do senátu kandiduje řada zvučných jmen a odborníků, netěší se horní komora přílišné důvěře a oblibě u občanů. Máte vysvětlení, proč?

Funkce senátu nebyla dostatečně vysvětlena občanům už při svém ustavení. Zeptejme se běžného občana, aniž bych někoho podceňoval, zda ví, jaké funkce má senát. Myslím, že se většinou nedočkáme úplných odpovědí.

Dalším důvodem je rozladění občanů z politiky obecně. Senát už několikrát prokázal svoji důležitost, ale ještě dlouho potrvá, než bude považován za skutečně potřebný, výkonný a přínosný orgán.

Již patnáctým rokem působíte jako prorektor pro studium. Vaším motem je: „Úspěšná a prosperující univerzita je místem, kde budou spokojeni jak naši studenti, tak i všichni zaměstnanci s motivací ke splnění všech úkolů, které si předsevzali.“ Jak ale docílit toho, aby byl český národ hrdý celkově na svou vlast, ve které žijí? Přece jen „Chceme lepší Česko“ je motem kampaně hnutí ANO.

Jen prosím drobnou opravu, byl jsem v čele Ústavu techniky a řízení výroby a následně devět let děkanem nově akreditované první Technické fakulty v Ústeckém kraji v rámci Univerzity J. E. Purkyně.

Otázka hrdosti národa je velmi složitá. Podepisují se na ní roky našeho socialistického soužití. Národní hrdost je třeba budovat v jednotlivých krocích. Důležité je zvyšování povědomí o našich dějinách a historii národa, prezentace a propagace úspěšných vědců, lékařů, učitelů, řemeslníků, konstruktérů, stavbařů a dalších profesí. Je nutné vsadit na dovednost a um lidí, vytvořit kvalitní systém přípravy řemeslných profesí, vytvořit nikoli rozvolněné, ale moderní školství na všech stupních (děti i mladí lidé musejí mít nejen svá práva, ale i zodpovědnost a povinnosti). Další kroky může tvořit jak dotační, tak i mediální podpora kvalitních a cenově dostupných národních potravin, výrobků a domácích výrobců. Všeobecně to znamená preferovat kvalitou i cenou národní potraviny a výrobky. Potom je nutné tvrdě postihovat kriminální činy a zejména urychlit jejich řešení. Není trestem jakákoli doba vězení po deseti letech soudních stání. Těch kroků bych mohl jmenovat ještě řadu. Samozřejmě si musíme přestat vzájemně závidět úspěch, musíme se naučit být hrdi i na úspěch druhých. Pokud je dosažen znalostmi a prací.

Jaké problémy podle vás Českou republiku trápí nejvíce?

Především přebujelá demokracie. Demokracie není to, že si na silnici mohu dělat, co chci, pokud nejsem chycen policií, demokracie není krátit daně nebo se jim vyhýbat, pracovat tzv. načerno, a přitom brát podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky. Českou republiku dále trápí nedostatečná, zastaralá a často poničená dopravní síť, nedostatek parkovacích míst, špatná dopravní obslužnost menších obcí, a tím i horší mobilita starších občanů. Problémem je nefunkční systém sociální pomoci a sociálních bytů ve vlastnictví obcí, nemotivující sociální dávky.

Proč jste se vůbec rozhodl kandidovat? Stál jste o to, nebo jste byl spíše „přemluven“?

Po vybudování a stabilizaci technické fakulty jsem hledal další výzvu. Zlepšení života a změna pověsti Ústecka se mi takovou výzvou stala. Jsem přesvědčen, že bych řadu věcí dokázal dotáhnout k úspěšnému řešení a cíli, řadu dnešních neduhů Ústecka bych pomohl v průběhu období ve funkci senátora odstranit.

A co vám na vaše rozhodnutí řekla vaše rodina a nejbližší okolí?

Rodina přijala rozhodnutí pozitivně. Moji nejbližší vědí, že potřebuji nové výzvy a že jsem aktivní člověk, který není schopen stát mimo společenské dění. Manželka a někteří spolupracovníci mi vytvářejí zázemí volební kampaně.

Předpokládám, že byste rád zasedal v senátu ve výboru ve vzdělání. Mám pravdu? A o co konkrétně byste se chtěl zasadit?

• Rád bych zasedal ve výboru, jehož oblasti rozumím. To jsou  – výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Samozřejmě vzhledem ke své univerzitní kariéře mám blíže k prvně jmenovanému výboru. Ale fakultu jsem založil na úzké vazbě s průmyslem a s průmyslovými podniky jsem celou dobu úzce spolupracoval. Znám proto i řadu problémů, které se projevují v této oblasti.
• Vraťme se ale k výboru pro vzdělávání. Rád bych vymezil mantinely financování výzkumu a vědy. Není možné, aby stát hradil výzkum čehokoli jen proto, že se to někomu líbí. Musí se dbát potřeb a zájmů naší země. Další oblastí je nekoncepční a stále rekonstruované školství. Řada změn ve školství předpokládá, že máme málo schopné učitele, které je nutné řídit, což si myslím, není pravda. Nemáme stanoveny výstupní znalosti jednotlivých stupňů škol a tak dále.
• Víte, nedávno jsem se setkal s panem profesorem, který působil na významné univerzitě v Nizozemsku. Ten se mne ptal, jak je to dnes na českých vysokých školách. Díval se na plány studia některých fakult a řekl mi doslova:  „Jak je možné, že na těch fakultách, kde jsem kdysi učil, se zastavil čas a učí se tam pořád to stejné, proč to tak je?“

Trumfy v otázce reformy školství ale drží vláda. Co byste jí vzkázal? Co vnímáte jako největší problém našeho školství, který je nutný prioritně napravit/vyřešit?

Dejme více pravomocí a volnosti učitelům a samozřejmě je za to ohodnoťme odpovídající mzdou. Stanovme penzum výstupních znalostí pro jednotlivé stupně škol s ponecháním zodpovědnosti za jejich dosažení na samotných školách a učitelích, ty potom hodnoťme a podle výsledků financujme.

Měli bychom také vyřešit střední školství – řemesla v úrovni mistrovských zkoušek, průmyslové školy jako zdroj absolventů pro praxi a gymnáziím vrátit původní účel – příprava pro všechny, opakuji pro všechny oblasti studia na vysokých školách včetně technických a přírodovědných. A chtělo by to vědět, kolik absolventů kterých oborů bude naše společnost potřebovat a například mediálním působením ovlivňovat zájem o dané obory.