Zprávou týdne je výstup bruselského auditu, tedy že Andrej Babiš je ve střetu zájmů ohledně  Agrofertu. Jak Zeman, tak Babiš shodili ze stolu případnou abolici, věc tedy přehodnotí nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Můžeme se dočkat jiného výsledku než posledně, kdy byl Babiš zproštěn obvinění?

Můžeme očekávat úplně všechno. To, že Pavel Zeman učiní, jak učinil, bylo nicméně jasné od samého počátku. Se vší neúctou k panu Pavlu Zemanovi nejsem si jistý jeho nezávislostí a jeho úmysly, které alespoň dle mého skromného pohledu neshledávám v souladu se zájmy České republiky jako suverénního a nelokajského státu. A nemyslím teď jenom aktuální kauzu Andreje Babiše. Podobný pohled mám ostatně i na pana Ištvana a na paní Bradáčovou, která je možná jedním z připravovaných prorežimních, tedy prounijních a proamerických, kádrů na budoucího prezidenta. Důležitá je také podstata celého procesu s Andrejem Babišem a Agrofertem, které se tak zdatně většina politiků, komentátorů a médií vyhýbá. Tedy dotace, respektive eurodotace. Ty jsou nástrojem vydírání národních států a korupčního jednání podniků, neziskovek a zainteresovaných byrokratů, přes něž tento moloch teče.

Peníze z kapes daňových poplatníků členských států se nasají do rozpočtu EU, tam se nemalými částkami nadojí bruselské politbyro a jeho předimenzovaný aparát a zbytek peněz se rozdělí na ty účely, které uzná Brusel ve svém zájmu za vhodné. Tedy na politické neziskovky a jejich lidskoprávní, genderové, multikulturní a zelené agendy, vybraným státům za poslušnost v tom či onom, a aby se neřeklo a náhodou jsme neinvestovali racionálně, tak zbytek třeba na rozhledny, cyklostezky nebo lavičky.

Politolog Jiří Pehe ve světle auditu napsal výzvu Milionu chvilek: „Pokud bude chtít občanská společnost donutit po auditu EK Babiše k odchodu, nebudou stačit demonstrace ve festivalovém duchu jednou za dva tři měsíce. Bude zapotřebí scénář Hongkong, Chile, Libanon. Tedy demonstrace každý den, dokud AB neodejde. Máme na to?“ Jak se k tomu příměru stavíte? Pehe pro svůj příměr použil státy, kde se demonstrace neobešly bez vln násilí. Můžeme se k násilí dobrat i v Česku?

Pan Pehe, opět se vší neúctou, tímto vyjádřením ukázal své nedemokratické, ne-li až fašistické smýšlení. De facto vyzývat k nepokojům a k násilným demonstracím je silně přes čáru. Možná by pan Pehe byl rád za další humanitární bombardování, které vyznával jeho guru omotaný takzvanou pravdou a láskou. Buďme rádi, že většina lidí v České republice je stále normální a slušná a neřeší politické spory násilím. Tedy až na nesvětlé výjimky, jakou je například uvědomělá novinářka Petra Procházková, která ač údajně proti jakémukoliv násilí, začala s výchovným fackováním nežádoucích novinářů. Nechtěl bych vidět, kdyby proti násilí nebyla. Peheho prohlášení je typickým příkladem nenávisti a volání ke svrhnutí demokraticky zvolené vlády. Ve své zaslepenosti, ať už ideologické, eurodolarové nebo obojí, si neuvědomuje, že to, co by si možná přál, by se dost dobře mohlo taky otočit proti němu samému.