Začnu přímou zkušeností z České republiky. Když se někoho zeptáte, jestli by věnoval jeden den čistě společenským záležitostem, často se vyděsí nebo se zeptá znechuceně, jestli po něm opravdu chci, aby si vzal dovolenou? Takhle s potleskem končí všechny revoluce? Nebo bez potlesku?

Nejsem si jistý, že přirovnání k revoluci je na místě. Současnou situaci bychom mohli charakterizovat spíš tak, že skončila studená občanská válka. Nová aristokracie a její přívrženci dosáhli rozhodného vítězství a teď se chovají jako absolutní vítězové. Vědí, že si mohou dovolit naprosto cokoliv, a mají pravdu. Jestli od nich někdo čekal určitou velkorysost, mýlil se. Jestli od nich někdo čekal racionální postup a vznik nového národního konsensu, mýlil se. Přišla éra drancování a žádné zákony pro vítěze neplatí. Ani morální ohledy, a dokonce ani obyčejná lidská slušnost.

Nemůže na tom nic změnit povykování poražených na Václavském náměstí ani vystupování podvodníků, kteří slibují pád vlády. Ostatně, kdyby je vládnoucí vrstva pokládala za nebezpečné, dokázala by se s nimi vypořádat za pár hodin. Zablokovala by jim účty na sociálních sítích, přestala by o nich informovat média, ulice vedoucí na demonstraci by byly dočasně uzavřeny. To všechno tu už bylo.

Za téhle situace je naprosto pochopitelné, že se lidé stahují do soukromí. Pokud se změní celkové poměry a pokud se zformuje skutečná opozice, změní se i přístup mnohých k politice.

Zvenku to vypadá, že někteří lidé „ztratili vzpomínky“ nebo laicky řečeno, začali mluvit jinak než před rokem a půl či před třemi lety? Je to hluboký omyl? Sledujeme „skokovou změnu,“ jak o ní hovoří egyptolog Miroslav Bárta ve svých „Sedmi zákonech“ nebo jen zbabělost a důsledky nutnosti přizpůsobit se kvůli vlastnímu přežití?

Patrně máte na mysli to, že pětikoalice koná přesně opačně tomu, co slibovala před volbami, a že její skalní příznivci s tímto podvodem na voličích nadšeně souhlasí.

Nedivme se tomu. Mirkové Dušínové zpravidla nevyhrávají války. Ani studené občanské války. Předvolební sliby se nedávají proto, aby se plnily, nýbrž proto, aby pomohly zvítězit. Svůj účel splnily a nic dalšího od nich nečekejte.

Příště, až budeme chtít vědět, zda je ten či onen předvolební slib míněn vážně, položme si otázku: Bude po volbách v jejich zájmu se tak chovat? Bude to v zájmu jejich hlavních sponzorů a podporovatelů? Pokud to v jejich zájmu nebude, tak sliby plněny nebudou.