Babiš ParlamentnímListům.cz též řekl, že s ministryní Maláčovou nemá smysl nic řešit. Premiér, který kandiduje v Ústeckém kraji, má už dost problémů s nepřizpůsobivými. „Je zapotřebí zavést u příjemců dávek společenskou odpovědnost, nemohou pouze sedět doma nebo venku po parcích a nedělat nic,“ řekl. Vyplácení dávek chce svěřit radnicím.

Opoziční senátoři docílili u Ústavního soudu zrušení bezdoplatkových zón. Proč dle vás v tomto volebním období Ústavní soud vyhověl opozici již poněkolikáté?

Vždy když senátoři prohrají nějaké hlasování v Senátu nebo mají na věc jiný názor, pokouší se výsledek zneplatnit. A Ústavní soud jim jde svými názory na ruku. De facto se vedle Sněmovny a Senátu stal třetí komorou Parlamentu. Bezdoplatková zóna byl jeden z mála účinných nástrojů, jak mohli starostové efektivně bojovat s obchodníky s chudobou, kteří za své nájemníky inkasují vedle příspěvku na bydlení i doplatky na bydlení. Bezdoplatková zóna tohle inkasování dávek a doplatků znemožňovala a zároveň tak řešila i sestěhování nepřizpůsobivých na jedno místo. Rozum mi tohle rozhodnutí Ústavního soudu nebere. Doporučil bych pánům soudcům, aby se na pár týdnů nebo lépe měsíců přestěhovali do sociálně vyloučených lokalit, aby sami zažili v praxi, jaké je soužití s těmito občany a jak bezzubé jsou nástroje státu, měst a obcí i pracujících občanů tyto sociálně nepřizpůsobivé lidi řešit, když se do nich díky zrušení bezdoplatkových zón budou stěhovat další a další nepřizpůsobiví lidé, když Ústavní soud ruší městům a obcím vyhlášky, které řeší chování na veřejných prostranství a další nástroje, kterými se stát i města chtějí bránit, a přitom sám nenabízí lidem, které obchod s chudobou trápí, žádné jiné řešení.

Dotčení starostové si stěžují, že bez institutu bezdoplatkových zón nebude možné bojovat s ubytovnami, které koncentrují nepřizpůsobivé. Co by nyní měli dělat?

Zajímalo by mě, co podle Ústavního soudu Brně mají starostové teď dělat. Moc nástrojů nemají. Městská policie všechny problémy neuhlídá, navíc řeší pouze důsledky a nikoliv prevenci, sociální práce ze strany měst a obcí je pro tyto nepřizpůsobivé občany pouze dobrovolná a po dobrém to s některými lidmi nejde. Ústavní soud svým rozhodnutím zkomplikoval život mnoha slušným lidem, a to nemluvím o tom, že ohrozil jejich majetek. Problémem je navíc i to, že v ubytovnách, ale nejen v nich tito lidé nemají dnes ani trvalé bydliště. Obecně je platné, že obce mají povinnost za občany v nich trvale žijící. Řada lidí na dávkách, ať už v ubytovnách nebo mimo ně, často migruje, trvalé bydliště neaktualizují a nejsou pak dohledatelní prakticky pro nikoho, pro školy, lékaře, soudy či úřady. Přechodné bydliště dnes neexistuje, nikdo ho nikde neeviduje, a tak o těchto lidech, a to včetně dětí školou povinných, nemá dnes nikdo často ani přehled.

Je řešením vyvlastnit takové ubytovny, jak navrhuje ministryně Maláčová?

Znárodňování nikdy nic dobrého nepřineslo. Vyvlastňování nemůže být systémové řešení, je to běh na dlouhou trať, je to složité a jak jsem mluvil se starosty, tak je trápí nejen lidé na ubytovnách, ale zejména nájemníci v jednotlivých bytech, které se staly nástrojem obchodníků s chudobou. Je potřeba změnit zákon, zajistit individuální posouzení každého případu a umožnit úředníkům doplatek zamítnout. Paní ministryně Maláčová nejen pro boj s obchodníky s chudobou, ale i pro řešení sociálně vyloučených lokalit, neudělala vůbec nic. Jestli je jejím jediným řešením vyvlastnění ubytoven, pak nemá absolutně smysl s ní cokoliv řešit. Problémem nejsou primárně ubytovny, problémem jsou sociálně vyloučené lokality, kde obchodníci s chudobou skupují byty a domy a sestěhovávají do nich další a další nepřizpůsobivé občany, kteří žijí pouze z dávek a je jim jedno kde. Ti nedodržují žádná pravidla, nemají žádné povinnosti, ale hlasitě se hlásí ke svým právům. Hnutí ANO navrhuje řešení a chce pomoci starostům k tomu, aby měli legislativní nástroje situace řešit, bránit se přílivu dalších sociálně nepřizpůsobivých osob a s těmi, co již ve městech a obcích jsou, aby mohli účelně pracovat, aby konečně mohlo docházet k jejich integraci do společnosti. Nejdříve tito lidé potřebují převzít zodpovědnost za svůj život, naučit se dodržovat pravidla, zákony a musí začít brát ohled i na ostatní a nikoliv pouze na sebe. K tomu jim má napomoci sociální práce měst a obcí, která je však dnes pouze dobrovolná a nikoliv povinná pro ty, kteří ji nejvíce potřebují. Propojením sociální práce a vyplácení dávek v městech a obcích dojde k mnohem efektivnější pomoci ať už lidem v ubytovnách, na které se ptáte, ale i ostatním lidem nejen sociálně vyloučeným a ohroženým chudobou, ale i těm, kteří jsou tímto ohroženi. Pokud by proplácení dívek bylo navíc řešeno pouze dle trvalého bydliště, pomohlo by to rovněž s řešením problémů a dohledatelnosti těchto lidí, kteří dnes trvalé bydliště často nemění a stěhují se napříč kraji, městy nebo dokonce i do zahraničí. Evidence obyvatel na radnicích je propojená mezi odbory, radnice mají o svých občanech nejvíce informaci, na počet trvale žijících občanů získávají města a obce finance ze státního rozpočtu a je tedy zřejmé, že každá obec by měla vědět, kolik občanů zde žije a jak s nimi co nejefektivněji může nebo musí pracovat. Rovněž by to vyřešilo i problém s ubytovnami, kde lidé trvalé bydliště nemívají.