Na jakých pozicích jste pracoval?

Začal jsem jako horník stipendista, pak jsem pracoval jako vedoucí provozu. Vystřídal jsem řadu pozic. Po žebříčku jsem šel od lopaty až po kravatu.

Bylo to lepší u lopaty, nebo s kravatou?

Já na každé období vzpomínám se sevřením srdce. Strávil jsem tam 36 let. Hornictví je specifický obor. Nejsou rozdíly mezi horníkem a technikem. Když sfáráte do dolu, tak jsou všichni lidé černí, když je teplo, tak jsou všichni zpocení, když se práší, všichni dýchají stejný černý prach, tam není rozdíl. V hornictví vládne čestnost, upřímnost a solidarita. To jsou pravidla, která, když se člověk dostane nahoru, často neplatí. Opatření, která jsou „dole,“ se striktně dodržují. Nikdo by si nedovolil kouřit, protože by tím mohl ohrozit sebe i kamarády. Ve mně tohle období zanechalo hlubokou stopu. Skončil jsem před třemi týdny, takže ve mně je ještě všechno čerstvé.

Takže jste hornictví i přes jeho klady, které popisujete, pověsil na hřebík, proč?

Rozvázal jsem pracovní poměr s OKD dohodou, protože jsem se rozhodl věnovat veškerou energii a sílu vstupu do politiky. Po stránce kariéry jsem si vše splnil. Ještě se ale necítím tak psychicky a fyzicky opotřebovaný, že bych nemohl zkusit něco jiného. Pan Babiš mě oslovil a jeho artikulace a gestikulace je velmi podobná horníkům. My horníci, a já se za něj pořád ještě považuji, nemluvíme na prázdno a pojmenováváme problémy jasně. Po rodinné poradě jsem si pak řekl: „Ano, chci, aby bylo lépe.“ Chci, aby se naše děti měly lépe, to je to, co mě amatéra nakoplo k tomu, abych šel do politiky.

Jak vnímáte krizovou situaci v OKD?

Jsem rád, že se to stalo před volbami. Všichni si berou horníky jako živý štít. Chtějí být laskaví a naslouchat problémům. Z pohledu mě jako technika a odborníka to ale cítím i trochu jinak. Tři roky jsem pracoval jako projektový manažer a byl jsem mnohokrát v Německu. Tam je uhelná společnost, která je velikostně shodná s OKD, která funguje jako státní podnik. I tam ví, že hornictví je v těžké situaci a není konkurenceschopné, rozhodli se k útlumu, jenže to dělají koncepčně. Rozložili útlum na 10 let s vizí, že se musí postarat o každého zaměstnance. U nás má dojít k uzavření dolu a jsme z toho všichni překvapeni. Jde o důsledek divoké nesystémové privatizace, ke které došlo bez ohledu na surovinovou koncepci státu. Měli bychom s nerostným bohatstvím řádně hospodařit. Nekoncepčně a nesystémově jsme toto bohatství prodali.

Existuje podle Vás ještě nějaká naděje, poté co premiér Rusnok odmítl státní zásah?

Hnutí ANO souhlasí s vyjádřením pana Rusnoka. Stát by se neměl míchat do privátní společnosti. Majitelé by měli k jakémukoli byznysu přistupovat zodpovědně a s vizí. Hlavní úkol stojí před majiteli a stát by měl využít všech nástrojů, aby apeloval na majitele. Má úřady, které na ně dohlížejí. Vypadá to ale tak, že když stát nepomůže, důl Paskov se zavře. To je přímá cesta k eskalaci sociálního napětí a děsivé nezaměstnanosti…Nejde jen o hornictví. Existuje řada dalších podniků, které navazují na hornictví, strojírenské firmy, které budou mít problémy.

Vy, když jste se rozhodl jít do politiky, máte šanci se dostat do sněmovny. Co když se Vám to ale nepodaří?

Mám další nabídky a další aktivity. Vstoupit do politiky pro mě není prioritní. Beru to jako zkušenost a pokračoval bych samozřejmě v hnutí dál. Příští rok jsou komunální volby a naše hnutí chceme pevně zakořenit do politické struktury. Nejde nám jen o aktuální volby do Parlamentu, ale také o komunální politiku.