Jeden z pražských soudů nedávno zamítl žalobu somálské studentky na střední zdravotnickou školu, která jí prý měla zakazovat nošení hidžábu, tedy určité formy muslimského šátku. I když se soudkyně se svým rozsudkem přiklonila k verzi ředitelky školy Ivany Kohoutové, podle níž dívka nepředložila škole platné povolení k pobytu v ČR, komu byste dal v této při za pravdu? Vedení školy, že studenti nesmí v průběhu výuky nosit na hlavě pokrývku, což je uvedeno v jejich školním řádu, anebo somálské dívce, jež dodržuje své náboženské a krajové zvyklosti?

Paní ředitelka je statečná. Navzdory mnoha tlakům uchránila to, že opodstatněné ustanovení školního řádu platí pro všechny stejně. Tento princip nesmíme opouštět, ale posilovat. Musí platit pravidla pro všechny. Vláda práva je jedna z nejvýznamnějších evropských hodnot. Z toho ustupovat nelze ani o centimetr.

Je téměř jisté, že Evropská komise za několik týdnů definitivně posvětí svoji směrnici o zákazu držení dlouhých poloautomatických zbraní se zásobníkem na 20 a více nábojů, což se bude týkat stovek držitelů takových pušek i u nás v Česku. V situaci, kdy se v Evropě velmi často dějí teroristické útoky proti veřejnosti, si u nás lidé kvůli této legislativní normě EU klepou na čelo směrem k Bruselu, podobně je tomu i v Polsku nebo na Slovensku. Čím si vysvětlujete, že v řadě západních zemí politikové toto kontroverzní rozhodnutí schvalují?

Mnoho současných představitelů evropských států se zhlédlo v regulacích. Mají zjevně pocit, že tak Evropě pomůžou. Naopak jí tím ubližují. V tomto případě je zjevné, jak moc se mýlí. Zejména s ohledem na naši českou realitu. Máme dobrý zákon, který upravuje držení zbraní.

Nepotřebujeme žádné změny a rozhodně nepotřebujeme zase o krok přísnější regulaci. Každý ví, že teroristé nepoužívají legálně držené zbraně, takže je přísnější regulací přístupu k legálním zbraním prostě nelze zastavit. Naopak se tak zase zkomplikují podmínky mnoha normálním občanům. ODS jednoznačně odmítá, aby se tato směrnici přijímala. Je to příležitost projevit silně nesouhlasný názor vůči bruselské byrokracii a části europoslanců, kteří se brání zdravému rozumu a znovu potvrzují, jak moc jsou odtrženi od reality.

Uznávaní investigativní novináři Sabina Slonková a Jiří Kubík ve svých reportážích na portálu Seznam.cz tvrdí, podle svých zjištěných důkazů, že o kompromitující materiál na bývalého šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta projevil zájem jeden z významnějších úředníků Hermanova ministerstva kultury v souvislosti s kauzou Brady (sporné státní ocenění Hermanova strýce). Co si o tom všem myslet? Komu se mohl stát tento letitý zaměstnanec Hradu trnem v oku?

Záznam ze soukromí pana Forejta nemá být předmětem politické debaty. Nebudu rozvíjet žádné teorie – ani hradní, ani protihradní.

Vyšetřovací komise při Parlamentu ČR prověřovala zánik známého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) reprezentovaného především Robertem Šlachtou. Zjišťovala, zda se nejednalo o politicky motivovaný úmysl a potom také prošetřovala řadů incidentů okolo policejní reformy, která málem skončila rozpadem současné vlády. Mimo jiné se pak i zabývala nařčením policejního prezidenta z úniku informací v kauze vyšetřovaných podnikatelů. Komise nakonec došla k názoru, že o žádný politický záměr nešlo a že udání na generála Tuhého je prý holým výmyslem. Dalším z jejích závěrů bude zřejmě trestní oznámení směřující na jednoho z olomouckých žalobců a také na důstojníka policejní inspekce. Jinými slovy Šlachta, Babiš a spol. v tomto sporu prohráli… Souhlasíte s tímto verdiktem parlamentní komise?

Andrej Babiš celou kauzu i pana Šlachtu zneužil ve svém politickém boji. To je ale pořád jen jedna část příběhu. Za závažnější považuji, že nejvíc utrpěla pověst policie a důvěra veřejnosti v ní. Co si může člověk myslet, když se klíčoví lidé policie hádají, když dochází k únikům informací ze státního zastupitelství do médií vlastněných Andrejem Babišem.