Jaké aspekty otřesného případu sexuálního a násilného zločinu na čtrnáctileté dívce z Wiesbadenu, z něhož je podezřelý dvacetiletý Iráčan, německá média nejčastěji zmiňují? Připomínají se přitom další násilné činy včetně ubodání patnáctileté dívky uprchlíkem z Afghánistánu v prosinci v západoněmeckém městečku Kandelu, nebo se žádné souvislosti a podobnosti neuvádějí?

Přijde na to, zda míníte klasická média, nebo blogosféru a sociální sítě. Ta druhá je o dost divočejší, ale i tisk už se vyjadřuje ve smyslu, že „těch jednotlivých případů (Einzelfall) je nějak moc“.

Obecně se pozornost Němců soustřeďuje na to, že obviněný Ali Bašár uvedl falešný věk, falešné jméno, měl několik konfliktů se zákonem již dřív, dokonce byl podezřelý ze znásilnění jedenáctileté holčičky – tento případ se možná znovu policejně otevře. Dále že celý rok žila jeho rodina v zemi ilegálně, teprve potom podali žádost o azyl. Při odletu pak rodina velmi rychle sehnala náhradní doklady u iráckého konzulátu a dokonce i dostatek hotovosti na letenky do Iráku pro osm lidí, doslova ze dne na den. Odkud tolik peněz měli? Oficiálně pobírali jen základní dávky, které zase tak štědré nejsou.

Jak připomínáte, tak podezřelý Ali Bašár uprchl se svou rodinou do Iráku, ale kurdské úřady na severu země ho zadržely, on se k vraždě přiznal a byl eskortován zpět do Německa. Může být při vědomí tragičnosti celého případu něco absurdnějšího než prchat ze země, kde má zažádáno o azyl, do země, z níž původně utekl? Začalo se u našich západních sousedů debatovat o tom, jak je to s nebezpečím pro azylanty v jejich zemi, když se tam raději vrátí i s celou rodinou z obavy před trestem v Německu?

Chcete slyšet něco absurdnějšího? Advokát z Karlsruhe jménem Daniel Sprafke podal trestní oznámení na šéfa německé spolkové policie Dietera Romanna. Podle advokátova názoru prý Romann, který letěl do Kurdistánu osobně celou věc vyřídit, obviněného Aliho Bašára zpět do Německa „nelegálně unesl“.

O tom, jak snadno někteří azylanti cestují zpátky do země svého původu, někdy dokonce na dovolenou, se už v Německu hovoří, ale třeba v Rakousku jsou v tomto směru již dále. Podle nového návrhu zákona bude platit, že kdo obdržel v Rakousku azyl a potom by vycestoval do země svého původu, o svůj azyl přijde. Z dobrovolné cesty domů totiž plyne, že už mu tam nehrozí nebezpečí – a význam azylového práva je v tom, chránit pronásledované lidi po dobu, kdy jim reálné nebezpečí hrozilo. Pomine-li nebezpečí, nemají už na azyl nárok.

Jak v Německu pokračuje kauza udělování neoprávněných azylů, a zazněly už nějaké návrhy, jak tento byznys eliminovat? Mluví se o tom, jak mohou být potrestáni ti, co se do něj zapojili, ať už na té či oné straně?

Ve Spolkovém sněmu se nyní jedná o tom, zda ustanovit vyšetřovací komisi, která by se celé věci podívala důkladně „na zoubek“. Nejspíš by nešlo jen o neoprávněné azyly, ale i o veškeré rozhodování v migrační krizi, počínaje rokem 2014. Tuto komisi chtějí sestavit opoziční strany AfD a FDP a potřebují k jejímu odhlasování ještě minimálně šest dalších poslanců. Je možné, že je seženou.

Vyšetřovací komise má poměrně velké pravomoci, může si vyžádat dokumenty a předvolávat svědky, křivá výpověď před ní je trestná podle zákona. Pro kancléřku by to znamenalo problém, protože komise by s ní nejednala „v rukavičkách“, naopak velmi kriticky.

Celý rozsah skandálu kolem úřadu BAMF není ještě ani zmapován, takže je předčasné hovořit o trestech. Stále vycházejí najevo nové prohřešky a nedostatky. V mnoha případech patrně šlo i o nestydatou korupci, která připomíná spíše balkánské poměry než Německo.

Je německá veřejnost smířená s políčky do tváře všem občanům dodržujícím zákon, jak spolkový ministr vnitra Horst Seehofer označil incident v registračním centru pro uprchlíky v Ellwagenu, při němž musely policejní hlídky v obklíčení téměř dvou stovek uprchlíků vydat klíče od pout muže z Toga určeného k deportaci, který pak uprchl? Nebo německé orgány podnikají nějaké kroky k tomu, aby k těmto symbolickým fackám už nedocházelo?

Německá veřejnost by si rozhodně přála, aby policie a právní řád získaly zpět ztracený respekt. Nový ministr vnitra Horst Seehofer má v tomto směru nějaké návrhy, ale dostal se kvůli nim do zásadního sporu jak s kancléřkou, tak s koaliční sociální demokracií. Jejich momentální spor by mohl vést až k rozpadu vlády.

Bavorští politici by rádi nastoupili směr, který v sousedním Rakousku udal Sebastian Kurz, tedy výrazné zpřísnění azylové a migrační politiky. Dokonce už se dohodli s Italy a s Rakušany, že vytvoří „koalici ochotných“. Jenže kancléřka je silně proti a tvrdí, že jediné řešení může být celoevropské. Její odpůrci jí zase namítají, že za poslední tři roky žádné evropské řešení dohromady nedala, a že jen hraje o čas.

Na serveru Kechlibar.net blogujete nejčastěji o dění v Německu. Jak byste tedy zhodnotil, jak se Angela Merkelová zhostila role, kdy premiérově předstoupila před spolkové poslance a čelila jejich otázkám, což byl její závazek zakotvený v koaliční dohodě?

Sledoval jsem tuto epizodu ze záznamu a bylo vidět, že poslanci Bundestagu ještě nemají ten správný útočný instinkt, na rozdíl třeba od svých britských kolegů. Budou se to muset teprve naučit.

Kancléřka dokonale ovládá umění neříci mnoha slovy vůbec nic, a tak také vypadala většina jejích odpovědí: Nevím, nejsem informovaná, podívám se na to. Jednu věc však jasně řekla, že za svým otevřením hranic z podzimu 2015 stále stojí a považuje to za správné a mravně čisté rozhodnutí.

Angela Merkelová a její první odpovídání poslancům:

Z čehož podle mého názoru plyne, že k zásadnímu obratu v německé azylové a migrační politice nemůže dojít do chvíle, než Angela Merkelová svůj úřad opustí.

Syrští migranti už do Evropy neproudí, ale zato se zvyšuje tlak z Afriky. Bude tzv. Dublin IV krizovým momentem EU? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme?

Populace Afriky se každý rok zvýší o 30 milionů osob, tedy tři České republiky. Tenhle porodní boom se navíc zhoršuje, v roce 2050 má už v Africe přibýt každý rok přes 40 milionů lidí. To bude v přepočtu jedna nová Praha každých deset dní.

Momentálně migrují generace narozené v letech 1995-2000, které jsou proti těm nově narozeným generacím sotva poloviční, čili tlak se bude i nadále zvyšovat. Průzkumy veřejného mínění v Africe přitom ukazují, že více než polovina Afričanů by ráda odjela do Evropy. Brání jim v tom zatím zejména vysoké ceny, které pašeráci za převoz chtějí. Na tyto ceny dosáhne málokdo.

Africké obyvatelstvo se za dobu mého života, jsem ročník 1978, ztrojnásobilo a do roku 2050, který už není tak daleko, se podle odhadů OSN zase zdvojnásobí. To je ohromný přetlak. Vody ani úrodné půdy v Africe nepřibývá, spíše naopak, obyvatel však přibývá hodně. Za třicet let může být snadno na pochodu dvakrát tolik lidí. Evropa se bude muset podle toho zařídit, jinak zažijeme naprostý chaos.