Samozřejmě veškeré debaty se točí kolem působení prezidenta Zemana, přesto se pojďme podívat na to, jak situace, která začala návštěvou dalajlámy, přes kauzu „Brady“ a alternativní oslavu 28. října, může změnit pozice jednotlivých stran. Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ přeskupilo?

Na profilu všech událostí se jako první ukazuje, že na čele všech uskupení zůstávají stejní lidé. Ani na levici, ani na pravici nejsou schopni vstřebávat mladší tváře. Snad nejdál se dostali lidovci, kam nastoupila nová parta, ale všichni ostatní jedou postaru. Okoukané tváře, které dělaly Staroměstské náměstí, se dostávají ke hraně svých možností. Jediné, co je drží pořád na živu, je Česká televize. Kdyby neměli veřejnoprávní sdělovací prostředky, jejich schopnosti mobilizovat lidi v podstatě vyčpěly. To samé ale platí i pro levici. Levice má navíc smůlu v tom, že se koncentrovala na Miloše Zemana, a pokud se pravicovým pravdoláskařským seskupením podaří Miloše Zemana svrhnout, ať už jakýmkoli způsobem, třeba že ho unaví, otráví, že odejde i sám, náhradníka si nepřipravuje. U pravice vidíme, že v případě neúspěchu kampaně Michala Horáčka může nastoupit řada dalších figur. Někdo jiný, kdo by byl přijatelný pro středolevý elektorát jako celek, ale neexistuje. Potřeba středolevých uskupení bránit Zemana je tím mnohem výraznější, než se zdá na první pohled, protože není v této chvíli za něj náhrada a není ani připravována.
Druhá věc je v podstatě programová vyčpělost konfrontace. Že se problémy soustřeďují na zahraniční politiku, není masově přitažlivé téma. Mobilizační síla je nižší. V podstatě všemu jen nahrávají neuvážená prohlášení prezidenta, na která lidé reagují. Na zahraničněpolitická témata typu bojme se Číny se velké množství voličů získat nedá. 
 
Vypadá to, že za prezidentem v podstatě stojí, s nadsázkou řečeno, Tomio Okamura a komunisté. To se tedy dá chápat podle vás i pozitivně, protože zatím nikdo nechystá za pana prezidenta Miloše Zemana náhradu?

Středolevé spektrum od něj neodstoupí, protože nemá náhradu, ale to neznamená, že akceptuje všechny jeho výstřelky. To ani náhodou. Je to podmíněná garance, a jak se říká, volba menšího zla. Zemanovo okolí si musí dát velký pozor, aby neotrávilo středolevého voliče příliš. Existuje velké riziko. Reakcí může být i situace, kterou jsme zažili teď v krajských a senátních volbách, že lidé nepřijdou volit.

Vy jste hovořil o osobnostech, které vystupovaly na Staroměstském náměstí 28. října, ve smyslu, že se „dostávají ke hraně svých možností“. Přesto například Petr Gazdík jako by se stával spíš rostoucí politickou hvězdou a Daniel Herman určitě sklízí ovace liberálně-pravicových kruhů. Vy si tedy nemyslíte, že by oba pány čekala zářná politická budoucnost?

Čeká je zářná budoucnost tehdy, pokud se za nimi sjednotí skupiny, které jsou označovány jako pražská kavárna nebo pravdoláskařské. Jde o to, že musejí získat i sdělovací prostředky a mít i finanční prostředky. Abyste udělala velkou kampaň, potřebujete mediální agentury, které umějí pracovat s tištěnými materiály včetně novin a ovládnout Facebook a další sociální sítě. Na první pohled to vypadá jako snadná věc, ale ve skutečnosti jsou za tím velké investice. U Hermana je trochu problémem příliš velké pochopení pro katolické sjednocování Evropy. Gazdík je osobnost bez tématu, ale může se samozřejmě vyprofilovat.

Velmi zajímavě se teď chová vicepremiér Andrej Babiš. Na Hradě se neukázal, na Staroměstské náměstí nepřišel…

Odjel na dovolenou. Kdo uteče, vyhraje. Je to velmi nehezké. Nedocenil ani 28. října, ani to, že když je příteli těžko, má se mu pomoct. Zatím se tvářil jako spojenec Miloše Zemana, čerpal výhody, ale když Zeman potřebuje pomoct, přestane existovat. To velký politik nedělá. To je selhání celého jeho okolí. Podívejte se na ANO, někteří jsou prozemanovští, někteří protizemanovští, další neutrální. Neumějí zaujmout politické stanovisko. Hnutí složené z jedinců, které spojuje akorát vztah k osobní kariéře. Společným jmenovatelem je kariérní individualismus, ne program.

Ještě jednu věc je potřeba zdůraznit. Dědictvím polistopadových dnů je i to, že v politice hrají přehnanou roli symboly. Význam prezidentské funkce je mnohem nižší, než je kapitál, který se do sporu o Hrad vkládá. Tato skutečnost je nedoceněná.