Alexandr Vondra se pochlubil, že bylo dosaženo dohody na normě Euro 7. A že byla zásadně okleštěna. „Auta zůstanou dostupná. Autoprůmysl to zvládne.“ Měl jste už možnost se podívat, co tedy v této dohodě bude? Věříte Vondrovým slovům?

Je pravda, že na extrémní nátlak, který jsme jako motoristická obec rozpoutali, nedošlo ke smrtícímu posunutí emisních limitů, nicméně měření otěru pneumatik a brzd, což jsou destruktivní součásti EURO 7 bez jasné metodologie, zůstávají. Automobilový průmysl tvoří bohatství Evropy a západního světa přes 100 let, zmrzačit jej a chlubit se tím, že ještě chvilku přežije, je pokrytectví a výsměch.

Máme nějaké záruky, že i když v současné podobě nebude dohoda pro automobilový průmysl smrtelná, že za chvíli nepřijde Euro 8, které ho stejně pohřbí?

Máme záruky, že tyto normy již dávno zákonitě nemůže plnit jakýkoli drobnější výrobce mimo ohromné koncerny, to je kam záměrně svět směřuje tímto centrálním plánováním, ze zemí z kdysi desítkami a stovkami samostatných výrobců zde celý automobilový svět ovládá 6 koncernů a jejich vedení jsou spíše političtí činitelé než podnikatelé a konstruktéři. Díky napojení na vlády, dotace, úlevy a zelené audity ve formě ESG chybí racionální vedení v automobilkách, které by se reálně vzepřelo EU a obnovilo konkurenceschopnost. Další varianta po EURO 7 by jen znamenala ještě větší urychlení konce běžných aut. Smrtící mimo jiné je i proto, že nepřišlo s jasnou metodologií měření a předstihem nutným pro technologický vývoj, což se u všech předchozích norem dělo, a tak i když se zdá neuvěřitelná i EURO 7, žádná záruka, že se třeba neobjeví další pokus a plnou verzi ještě před nuceným vypnutím výroby aut s motory, neexistuje.