V médiích jste uvedl, že opatření, která platí od tohoto týdne pro malé prodejny, jsou likvidační. Jde o těch 15 metrů čtverečních, které musí mít zákazník pro sebe. Potvrzují se vaše obavy, tvoří se fronty venku?

Občas se vytvoří, ale protože my malí musíme pracovat rychle, tak to zvládáme. U některých zákazníků sice zaznamenáváme vrčení, protože nechtějí pochopit, proč musí čekat venku. Ale většina to chápe. V prvním týdnu to přineslo zvýšení počtu zákazníků v malých obchodech.

Opravdu? To jsem si říkal, zda takový potenciální zákazník malého obchodu za této situace raději nepůjde do toho velkého, kde má větší šanci, že se tam dostane?

Přesně takto jsem na začátku uvažoval. Ono se to teď špatně hodnotí i proto, že je nyní povýplatový týden, takže lidé mají dost peněz a vždy více nakupují. A my to srovnání máme zatím jen na úrovni peněz, nemáme ho v počtu zákazníků. Tuto analýzu budu vidět příští týden, jestli se nám zvýšily počty nakupujících. Ale zatím musím říci, že nám tržby v malých prodejnách vzrostly. Nikoliv ale v centrech měst. Ty jsou prázdné. Lidé jsou na home office, a tak dále. Ale díky těm zavřeným nedělím vzrostly tržby v prodejnách na malých městech. Lidé totiž měli tendenci cestovat za nákupy do velkých obchodních center, ale nyní tam tolik nejezdí a nakupují v těch menších.

Takže je to tedy asi lepší, než jste původně čekal. Mělo by se tohle opatření – myslím těch 15 metrů čtverečních pro jednoho zákazníka – podle vás nějak upravit? Případně jak?

Pro malé obchodníky nemá moc význam dělat nějakou regulaci. Zreguluje si to sám. Dokáže mluvit se svými zákazníky a ovlivňovat je. Z mých zkušeností se většina zákazníků v těch malých prodejnách chová velice slušně. Problém je v těch velkých, kdy často zjistíte, že je tam v uličkách vystavené a nevybalené zboží, protahujete se v jednom metru dva zákazníci a není šance se vyhnout. Myslím tedy, že opatření o těch 15 metrech čtverečních má význam pro velké obchody. Byl jsem se v nich několikrát podívat a bylo až neuvěřitelné, co se tam dělo. Desítky metrů dlouhé fronty k pokladnám, lidi přehrabující se v šatech, v botách, a nikdo to neřeší, protože i oni mají málo personálu.