Brnem projely ve čtvrtek protestní jízdy zemědělských strojů hned po dvou trasách. Na návěsech byly vidět nápisy, které upozorňovaly na kampaň Zastavme vládní agrohazard. Vy osobně, jste byl také za volantem? Než se dostaneme k podrobnostem, jaký máte dojem?  

Za volantem jsem nebyl, jen jako doprovod. Jízdní soupravy řídili naši zaměstnanci. Dojem? Veřejnost často neřeší zemědělce, pokud není bída, špatně a najdou potraviny v obchodech. Jarního protestu jsem se také účastnil a myslím, si, že se možná lidé více zajímali. Ale i ve čtvrtek si jízdu často fotili. Jistě měl protest smysl.  

Jak jste uvedl, není to poprvé, co zemědělci vyjadřují nesouhlas s dotační politikou. Přesto, vyjet se zemědělskou technikou do centra druhého největšího města republiky už řada lidí může považovat za poměrně zoufalé gesto. Pojďme vysvětlit, co vás k tomu vedlo?

Primárně nová společná zemědělská politika. Novou vládou byla upravená tak, že zemědělci, kteří hospodaří a fakt intenzivně něco dělají nebo se zabývají živočišnou výrobou, s ní nemohou souhlasit. Živočišnou výrobou se zabývá i náš podnik.

Ve vaší výrobě, co vám hrozí, čeho se obáváte, jestli můžete popsat zemědělský podnik, kde působíte vy?

Máme zhruba dva a půl tisíce hektarů, 780 dojnic, 2500 skotu, přes 4000 prasat, z toho 280 sviní. Problémy vidíme jak na straně rostlinné, tak zejména živočišné výroby. Dotační politika nastavená v Evropě a která má být nově nastavená pro Českou republiku? Nepředstavuje férové podmínky. Pokud jsme součástí Evropské unie a jsme si všichni rovni? V tomto případně vidíme, že si je někdo rovnější! Snaha tady nevyrábět, neprodukovat a dovážet cizí potraviny je evidentní. Pokud budeme dovážet některé produkty, nemám s tím problém, pokud dodavatel garantuje kvalitu a že dovoz bude fungovat za jakékoli ekonomické situace. V některých komoditách jsme ale byli soběstační. Nevím, proč bychom neměli produkovat jablka a brambory, která jsme schopní u nás vyrobit? Rozumím tomu, že dovezeme banány a pomeranče, ale základní potraviny bychom u nás vyrábět měli.

Také zajišťujeme zaměstnanost, nejde čistě jen o zemědělce, ale jsou na nás navázána další odvětví, zpracovatelský průmysl. Zajišťujeme i péči o krajinu.

Většina podniků pracuje dobře! Nechci rozdělování na větší či menší podniky. Chci rozdělovat zemědělce na ty, kteří hospodaří dobře a jestli mají 2500 hektarů nebo patnáct? To je jedno. Buď dělá dobře, špatně, nebo nic. Jenže nová zemědělská politika bude nastavená tak, že zemědělci, kteří mají menší výměru dostanou x násobně větší dotační peníze na to, aby neprodukovali. Nerozumíme tomu!

Protest zemědělců v Brně. Foto: Daniela Černá

Agrární komora i Zemědělský svaz ČR od začátku kritizují, že vláda bere peníze firmám, které vyrábějí většinu potravin u nás. Varují, že to povede k omezení produkce například drůbežího nebo vepřového masa. Naopak Asociace soukromého zemědělství, která sdružuje menší farmáře, dotační politice vyčítala, že podporuje hlavně velké podniky a novinky vítá. Veřejnost rozpor často vnímá jen tak, že se zemědělci dohadují mezi sebou. Co s tím?

To je samozřejmě špatně, že nejsme jednotní. Jsme malá republika, malý stát a pokud se zemědělci nedomluví? Chápu, že je každý zaměřený na jinou oblast, ale živočišnou výrobu ve většině případů dělají podniky střední a velké. Když bude soukromník ve vesnici mezi bytovou výstavbou a chtěl by si postavit výkrmnu prasat, potažmo dojírnu, nepovolí mu to ani obecní úřad ani sousedi. Je iluzorní trend: Podpořme drobné, oni nám to zachrání! Vidíme v zahraničí, např. Rakousku, že se soukromí zemědělci shlukují do větších podniků a mají problém se sousedy, aby udrželi nějakou živočišnou výrobu. Často tam lidé nechtějí ani pracovat a jdou radši do fabriky. I Rakousko, které bývalo dáváno za vzor, má problém se zajištěním živočišné výroby. Dnes je na vesnici problém štěkající pes a kokrhající kohout.