Paní ministryně, jaký z vašeho pohledu byl rok 2019 na Ministerstvu pro místní rozvoj? Stále slyšíme, jak je všechno růžové, takže mě zajímá i to, co se nepovedlo.

Uplynulý rok hodnotím skutečně velmi pozitivně, protože jsme prošli etapou, kdy jsme zrychlili čerpání evropských fondů. Jako země jsme poskočili o pět příček, což je zásadní posun. Podařilo se nám prosadit nový zákon o realitním zprostředkování. Nastartovali jsme rekodifikaci stavebního práva. Je to složitá debata. Musíme si říci, že jde o reformní zákon a je nutné během volebního období takto reformní zákon prosadit, byť termíny mohou někomu připadat ambiciózní. Ale jak říkám, není malých cílů. Musíme to hnát před sebou. 

Dobře funguje komunikace mezi MMR, Svazem měst a obcí, Sdružením místních samospráv i kraji. Chováme se k sobě jako partneři. Jsem tady od toho, abych jim pomohla, naslouchala. Pracujeme na novele zákona o podpoře regionálního rozvoje. 

Obrovskou prací je pak příprava nového programového období, protože je v naší gesci ve spolupráci s ostatními resorty. Jsem ráda, že Strategie regionálního rozvoje do roku 2030 byla tak dobře se všemi zainteresovanými subjekty projednána, že proti tomu nebyly žádné připomínky a na vládě to prošlo bez problému. To je zásadní. 

Vláda před Vánoci zveřejnila Národní investiční plán. Do jaké míry jsou ty projekty podrobněji naplánované?

Na tom se naše ministerstvo podílelo velkým dílem, protože jsme dělali sběr a databázi projektů. U každého projektu víme, v jaké fázi se nachází, a budeme s tím dále pracovat. V databázi např. evidujeme i projekty zejména měst a obcí, které jsou potenciálem pro konkrétní dotační tituly (místní komunikace, ČOV atd.). Těmito dílčími kroky vedeme MMR k budoucímu Ministerstvu veřejného investování.

Opozice ten plán hojně kritizuje jako premiérův soubor snů.

Kdepak. Je to potenciál, dali jsme tam všechny projekty a vstupuje nám do toho ještě analýza potřeb Svazu měst a obcí. Jde o tisíce a tisíce projektů na stejné téma. Všichni chtějí kulturní dům, všichni místní komunikace, chodníky, osvětlení atd. Velmi populární, a začneme to od ledna představovat, je sběr dat v tom, jak jsou všechny obce vybaveny. Jde o úžasný projekt a my víme, zda má daná obec poštu, jak tam jsou staří lékaři, kdy co hrozí apod. Musíme nastavovat dotační programy podle toho, co obce potřebují. Nemůžeme si z Prahy vymýšlet, co asi kdo potřebuje. Oni nám to musejí říct sami. Jde o důležitý proces do budoucna, aby plánování nebylo vnímáno jako sprosté slovo. Musíme umět plánovat, mít vizi.

Zastavil bych se u konkrétních potřeb obcí. To je častý problém, kdy se kolem vesnic za evropské dotace stavěly de facto nepotřebné asfaltky místo polních cest, ale běžné silnice mezi vesnicemi zůstaly jako tankodrom. Nebo se budovaly jakési bažiny pro žáby a ohrožený hmyz. To přece nedává smysl…

Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Občan málo rozlišuje, jak to tu máme postavené. Nechci hodnotit, zda je to dobře, nebo špatně, ale z pohledu vás jako občana je vám jedno, zda silnice, po které jedete, patří státu, kraji nebo obci. Jenže z pohledu financování už to jedno není a hrozně špatně se to vysvětluje. Také čelím kritice, proč se někde opravuje nějaká silnice, která byla v relativně dobrém stavu, a nějaká vedlejší je v dezolátním stavu. O tom to celé je. Na dálnice a silnice prvních tříd má Ministerstvo dopravy svůj státní fond a evropské zdroje. Pak jsou to komunikace druhých a třetích tříd, na což dáváme z rozpočtového určení daní krajům určité procento, ale pořád to nestačí. Dokonce jsme navýšili další zdroje a budeme řešit dalších šest miliard s kraji. Kromě toho jsou přístupové komunikace z obcí na ty krajské a ty jsou v majetku obcí. Tam musím legitimně říct, že tomu se nevěnoval nikdy nikdo. Dotační titul jsme otevřeli na MMR před dvěma lety; dřív v tom obcím nikdo nepomohl. S tím je potřeba ještě zásadněji pohnout, protože obce mají malé rozpočty.

Máme 6 250 obcí a z toho je 70 procent obcí do tisíce obyvatel. Tam je pomoc státu namístě a podařilo se projednat s Evropskou komisí, že i místní komunikace půjdou financovat z evropských zdrojů. Nepůjde to ale lusknutím prstu, protože deficit je tam obrovský. Je to priorita a potvrzuje to i Národní investiční plán, kde téměř tři čtvrtiny zdrojů připadají na oblast dopravy.

Velké téma závěru roku, audit Evropské komise, který měl upozornit na střet zájmů Andreje Babiše. Poté, co závěry přišly do České republiky, vznikly zmatky. Každý tvrdil něco jiného. Jaká je situace v tuhle chvíli?

Ano, každý říkal něco jiného, ale pravda byla a je jenom jedna. Tu pravdu se snažím od začátku říkat a jsem ráda, že mi dali za pravdu i evropští komisaři. Jde o závěrečnou zprávu auditorů, kterou s průvodním dopisem poslala Evropská komise k nám s tím, že se k této zprávě členský stát má ještě vyjádřit. Tak jsou daná pravidla. Teď běží další kolečko, a pokud úředníci uznají, že nejsou dostatečně zohledněny argumenty české strany, tak pošleme další připomínky a námitky. Komise to vyhodnotí, bude projednání v Evropské komisi a buď se finálně dohodneme, nebo ne. Pokud by Česká republika dále trvala na svých závěrech, které by se rozcházely se závěry Evropské komise, může to rozhodnout už jen soud.