Pátého října by se první polistopadový český prezident dožil 80 let. Při této příležitosti bude uspořádána spousta akci. Organizátoři některých deklarují, že nepůjde o nostalgické vzpomínání, ale spíš o oslavu a také o připomínku toho, že Havel by nedopustil jiné než prozápadní směřování Česka. Jaký je podle vás jeho odkaz?

Nejdůležitějším odkazem Václava Havla pro mě je to, že se stal věrohodným symbolem návratu tehdejšího Československa mezi svobodné a suverénní země, našeho vymanění se z moci Moskvy a směřování na Západ. Jeho jméno v roce 1989 a v následujících letech přitáhlo pozornost světové veřejnosti k naší zemi. Díky této pozornosti jsme se těšili, dá se říci, i privilegované  pozici mezi všemi postkomunistickými zeměmi. Osobnost prezidenta Václava Havla získala  naší zemi významné podporovatele ze světa politiky, kultury i vědy.

Dá se říci, že s ohledem na nejrůznější vlivy se stále více projevuje atomizace společnosti. Myšlenky, které po roce 1989 dominovaly v návaznosti na osobnost prezidenta Václava Havla, jsou sice dnes stále udržovány, ovšem otázkou je, jak velkou část veřejnosti ještě dokáží oslovit. Do jaké míry je potřeba se vracet k myšlenkám Václava Havla, neobáváte se toho, že i v tomto případě dojde při „oslavě“ buď na přehnanou glorifikaci nebo se budou projevovat hlasitě jeho odpůrci?

Připomínka narozenin Václava Havla je dobrou příležitostí podívat se na nás, na dnešní českou společnost. Ohlédnout se čtvrtstoletí zpět. I přes naprosto jinou situaci, v níž se nyní nacházíme, doufám, že to podstatné platí a nemění se. Myslím na potřebu individuální svobody, nezbytnost vnitřního demokratického politického prostředí a spolehlivé vztahy se zeměmi, které na těchto hodnotách stojí. To byly a jsou myšlenky, z nichž se odvíjelo veřejné působení Václava Havla a platí stále. Jejich připomínání za přehnanou glorifikaci nepovažuji.

Václav Havel měl a má své stálé stoupence, ale i odpůrce. To je přirozené. Sama jsem se s ním v řadě otázek rozcházela. Každé osobnosti více prospívá, je-li její dílo podrobeno i kritickému pohledu, než aby byla nedotknutelná. Je věcí kultivovanosti společnosti, jak dokáže své výhrady formulovat, jak je schopna uvažovat v souvislostech a jak si je každý z nás vědom i vlastních chyb. Chci tím říci, že jsme lidmi omylnými a bezchybný ideál po Zemi nechodí. Snad by nám prospělo více snášenlivosti a velkorysosti.