Život po covidové pandemii se už dostává do celkem normálních kolejí. Funguje to tak nyní i v kultuře? Omezují stále vaši činnost některá protiepidemická opatření, jež mohou odradit návštěvníky a snížit tak počet publika na vašich akcích? Musí se také u vás lidé prokazovat negativními testy proti covidu či dokladem o očkování, je nutné zachovávat na koncertech rozestupy, nosit respirátory atp.? A jsou podle vás tato nařízení vůbec reálná, tedy splnitelná, při koncertech?

Tak za současných klimatických podmínek – velkých veder – mi například nepřipadá moc smysluplné nošení respirátorů na akcích a také zákaz konzumace nápojů. To už ani není o nějakém zisku z prodeje, ale jde o zdraví, aby někteří lidé třeba nezkolabovali na koncertu, který trvá někdy i dvě hodiny.

Co se týká kontrol, tak naši pořadatelé se jistě mohou někoho zeptat, zda byl testován či naočkovaný, nejsem si však jistý, jestli by měli oprávnění k tomu někoho kontrolovat či pak vykazovat z akce. To si myslím, že jim po právní stránce ani nepřísluší. U vchodu do sálu máme samozřejmě vyjmenované, co by měl účastník koncertů mít, ale to pak může kontrolovat jen příslušná odpovědná osoba. Je to tedy na odpovědnosti každého člověka. Právě toto nám alespoň zajistil ministr Zaorálek, ať má kultura při akcích podobné podmínky, jako fungují například u sportovních akcí.

Základní problém je ale v něčem úplně jiném. Po všech těch balíčcích opatření, počínaje takzvaným Psem, až do současné doby, kdy jsme už několik týdnů v posledním, šestém stupni rozvolnění, nám není nikdo schopen zcela konkrétně říct, co vlastně platí a co smíme podnikat. Na centrálních serverech různých správních orgánů stále často čteme větu „Pravidla ještě upřesníme“, takže vlastně nevíme, čím se řídit. To je opravdu neodpustitelný chaos. Zdá se mi, jako by to ti odpovědní lidé jen stříleli od pasu a nedokázali stanovit opravdu smysluplná pravidla. Navíc epidemická situace se začíná měnit, a hlavní hygienička není schopná upřesnit pokyny, jež právě nyní platí, byť se jí na to ptají jak média, tak i různá kulturní uskupení, která zastřešují i více než 100 tisíc lidí podnikajících v kultuře, jako je třeba ostravská kulturní iniciativa, k níž se sám hlásím.

Co si myslíte o verdiktu Ministerstva zdravotnictví, které sice povolilo vystupování živých kapel a také diskotéky, nicméně zakázalo tanec...

No, ono je to celé tak trochu paradox. Líbí se mi, říkám to v uvozovkách, jak se vždy dočítám v tisku, kolik tisíc návštěvníků je už povolených na různých akcích, a na konci článku se pak dozvíte, že je stejně stanovená jen 75procentní účast. A pro mne je zcela zásadním problémem, že návštěvníci akcí musí na nich sedět, což si u vystoupení takových Monkey Business či Horkýže Slíže nedovedu vůbec představit. To mi lidé židle rozbijou, jak si na ně stoupnou a budou se na nich vlnit a fandit kapelám. A jak mám také proboha u vyprodaného koncertu zajistit, aby mi přišlo jen 75 procent lidí? To mám těch 25 procent selektovat, vyloučit z účasti, i když si v předstihu zajistili vstupenku? To je přece naprosto absurdní.

A ohledně zákazu tance na diskotékách je to podobné, jako kdyby někdo povolil provoz koupališť, ale bez napuštěné vody v bazénech. Stejně „logické“ jsou pak i pravidla pro pořádání koncertů v hudebních klubech, kde může být jen jeden člověk na čtyři metry čtvereční...

Váš klub patří mezi nejznámější a nejlépe vybavený zvukovou aparaturou v Moravskoslezském kraji, a proto v něm každoročně vystupovaly špičky české popové i rockové scény. Zavítaly tam i legendy světového rocku, jako byli např. Nazareth, Slade, Smokie, Sepultura či Waltari. Jak byste zhodnotil uplynulý rok, kdy kultura měla nucenou pauzu? Dostal jste se i vy do existenčních problémů a uvažoval jste třeba o tom, že byste musel skončit?