Z vládních lavic jste se přesunul do lavic opozičních. Jak tuto změnu vnímáte?

Vždy jsem byl aktivním poslancem, který předkládá své návrhy zákonů a hledá pro ně podporu. Například doplatek rodičovského příspěvku, aby rodiče nepřišli o zbytek rodičáku, pokud se jim narodí další dítě – na to jsem opravdu hrdý, stejně tak jako úprava a navýšení dávek v pěstounské péči, nemluvě o navýšení příspěvku na péči pro ty nejpotřebnější ve třetím a čtvrtém stupni závislosti. To jsou konkrétní věci, které se povedly. Prosazení některých věcí, které mají logiku, bude o něco těžší, ale já se nerad vzdávám. Hodně také záleží na lidech a odvaze, aby se nebáli něco prosazovat. To vnímám jako velký hendikep. Chybí odvážní politici.

Jak byste prozatím hodnotil kroky nové vlády, která bývala opozicí a vládní hnutí ANO velmi kritizovala za zrychlená projednávání, chaotičnost, rozhazování peněz a podobně?

Velmi špatně. Je opravdu šokující, v jak krátké době dokázala naštvat různé skupiny lidí svými nesystémovými rozhodnutími nejen u covidových opatření, ale i zmražením a snížením valorizace platů v době inflační, covidové a energetické krize. Vláda skutečně nemyslí na občany a nedokáže se vcítit do jejich problémů.

Neustále se zaštiťuje rozpočtovou odpovědností, ale když byla v opozici, celou dobu tepala vládu a ministryni financí, že se kompenzuje málo, pro málo lidí a subjektů, že se má kompenzovat v rámci covidu všem. A neříká celou pravdu nejen o rozpočtu, ale i o financích státu jako takových. Jsme jedna z nejméně zadlužených zemí v Evropské unii. Jejich rádoby vcítění do problémů občana je populistická otočka u zmrazení platů ústavních činitelů.