V Evropském parlamentu se po volbách zase tak velké zemětřesní nekoná. Nicméně není už jen obrovský akcent na témata jako Green Deal, migrační pakt a mír na Ukrajině určitým úspěchem?

Klíčová jednání o tom, jak bude vypadat Evropský parlament (EP), nakolik se změní poměr jeho frakcí, a kdo konkrétně bude navigovat stovky europoslanců při jejich hlasování, teprve proběhnou. Vše se vyřeší do konce okurkové sezóny a my se výsledek dozvíme až z toho, kdo přednese před poslanci v září řeč o stavu unie. Pokud to bude opět von der Leyenová, potvrdí se, že EP i nadále ovládají kartelové strany. Ten název vymysleli politologové pro označení stran pravého a levého středu, které se spojily, aby udržely status quo. Jejich politika je prakticky zaměnitelná, navzájem se shodují v tom, že jsou jedinými „státotvornými“ stranami, že neexistuje žádná alternativa k jejich vládnutí, a že kdokoliv má v něčem odlišný názor než ony, představuje hrozbu pro demokracii.

U nás doma vytvořilo kartelový slepenec pět vládních stran, v Evropském parlamentu se jedná o čtyři frakce: lidovce, socialisty, liberály a zelené. Pikantní je, že liberálové budou v důsledku voleb patrně přečísleni frakcí konzervativců. Už skutečnost, že do ní patří naše ODS, nasvědčuje tomu, že se konzervativci budou snažit spíše přimknout ke kartelovým frakcím, než aby hledali nějakou alternativu k dosavadnímu směřování. To znamená, že Green Deal a migrační pakt se budou i přes svoji škodlivost naplňovat a mír na Ukrajině se bude i přes svoji žádoucnost vzdalovat.

Co eurovolební výsledky napovídají o náladách českého voličstva vzhledem k volbám do Poslanecké sněmovny příští rok?

Tady bych byl velmi opatrný. Teoreticky by to mělo znamenat, že Babišovo ANO bude sestavovat vládu a nebude muset nutně počítat s SPD, protože ji v počtu mandátů přeskočí dva jiné opoziční subjekty, s nimiž by se mohl Andrej Babiš domluvit snáze než s Okamurou. To je ovšem jenom planá teorie. Je tady řada faktorů, které mohou hlasy zamíchat.

Především se jako obvykle vynoří dva až tři týdny před parlamentními volbami známá skupinka takzvaných investigativních žurnalistů, kteří budou upozorňovat na to, že Babišovo jméno se objevuje v nějakých polozapomenutých Papers, budou pózovat před Babišovou vilkou v jižní Francii a zase začnou obletovat Čapí hnízdo. Když to tak dělali před posledními volbami, slibovali, že začnou uveřejňovat desítky dalších českých jmen figurujících v kauzách typu Pandora Papers. Teď si dali čtyři roky pohov a jsou z nich jacísi spící investigativci. Pokud bychom měli nějaké skutečné investigativní novináře, jistě by se zajímali o to, kdo tuto skupinku krátce před volbami opět probudí, aby mohla provést svoji práci, která dokáže v pravou chvíli změnit rozhodování potřebného množství voličů.

Dalším faktorem, který může výrazně vychýlit výsledky voleb od teoretických předpokladů, je samozřejmě prosazení korespondenčního hlasování. Pokud se to provede šikovně, mohou takzvané demokratické strany převálcovat opozici a já sám bych se ani moc nedivil, pokud by dokázaly získat třeba i něco více než sto procent odevzdaných hlasů. To všechno jsou důvody, proč se neodvažuji z výsledků eurovoleb pro naši vlastní politickou scénu cokoliv prognózovat.

Nevládne dnes v podstatě patová situace, protože když volič nechce Fialu ani Babiše, tak v podstatě nemá koho volit anebo, aby se obával, že hlas vyhodí oknem...

V jistém smyslu to patová situace je. Ukázalo se to při prezidentských volbách. Petr Pavel si možná dodnes myslí, že se stal prezidentem proto, že je neodolatelně sympatický, že má vizi a představuje důstojnou volbu. U velké části lidí však zabodoval jenom proto, že Babiše nenapadlo postavit mu jako protikandidáta kohokoliv, kdo není doprovázen tak hysterickou antikampaní jako současný šéf ANO. Jestliže bude v parlamentních volbách kandidovat za ANO na premiéra někdo jiný než Andrej Babiš, bude mít Fiala asi takovou šanci, jakou by měl Petr Pavel, pokud by se býval oholil.

Vypadá to, že dryáčnický styl řeporyjského starosty Pavla Novotného jakoby neměl konců. V přešlapech za čáru už několikrát překonal sám sebe, zaplatil Zemanovi, za Palestince a další platby ho čekají, přesto mu ODS uhlazeného a akademického Petra Fialy odpustila. Čím si to vysvětlujete?

Pavel Novotný nemůže odejít z ODS, on je duší této strany. Pozoruhodné na tom je, že ten člověk z Řeporyjí je duší strany, která je zcela bezduchá. Pavel Novotný projevuje naprosto stejnou aroganci, kterou Petr Fiala a jeho kolektiv dokáží schovat pod masku uhlazenosti a ukrýt za zdáním dobré výchovy. Pavel Novotný je jen o mnoho upřímnější než jeho straničtí kolegové. Vlastně je svým způsobem poctivější. Naprosto sprostým a svrchovaně nevkusným způsobem říká stále totéž a bude si stát za svým. Je mu jedno, že svoji chaloupku sám zavaluje hnojem ještě smradlavějším, než byl ten, který mu onehdá vysypali před úřad.

Takový Petr Fiala by si nic z toho vyjevit nedovolil, bude měnit své názory jako ponožky, bude popírat to, co ještě včera sliboval, bude vydávat rekordní propady za nevídané úspěchy, a to všechno bude dělat způsobem tak zdvořilým, že by se od něho i Guth-Jarkovský mohl učit. Vnitřní pouto mezi otevřeným hulvátstvím starosty Řeporyjí a pečlivě skrývaným hulvátstvím vedoucích figur ODS je natolik pevné, že lidé typu Petra Pavla či Danuše Nerudové se budou nechávat dále fotit s Pavlem Novotným i pokud by se přes veškerou snahu našeho právního státu přece jen jednoho krásného dne ocitl v kriminálu.

Do Evropského parlamentu se dostal s velkou podporou Filip Turek za Motoristy a Přísahu, přičemž ho web Politico označil za devátého nejobskurnějšího nováčka v Evropském parlamentu s tím, že „je rasistický jezdec, pardon závodní jezdec (V angličtině je slovo race výrazem jak pro závod, tak i rasu. pozn. red.), z české party Motoristé sobě, se zálibou v nacistických pozdravech.“ Jak je toto možné?

Něco tady nehraje. Filipa Turka napadají za údajné sympatie k nacismu stejné kruhy, které nadšeně odsouhlasují dodávky zbraní svastikami potetovaným chlapcům z brigády Azov. Já si raději počkám na to, jak bude europoslanec Turek hlasovat, a jak se postaví ke kartelovým stranám. Pokud vím, nejel se zatím vyfotit s Pavlem Novotným, takže nemám důvod považovat ho za špatného člověka.

Proč se tak velké oblibě těší lidé, jimž už není nic svatého? Chceme stále ještě souboj argumentů anebo spíš bizarní cirkus?

Patologie dnešní doby má několik zdrojů, uvedu alespoň jeden, který ovšem způsobil mnohé. Takzvaný progresivismus přišel od konce 60. let 20. století s tezí, že existence jakýchkoliv mezí a hranic je špatná. Lidská emancipace vyžaduje, aby každý člověk měl dokořán otevřený prostor ničím nebrzděné touhy. Tato teze vyhovovala jak levici, která hledala nového revolučního aktéra poté, co ji dělníci zklamali, tak také pravici, protože reklamní průmysl potřebuje, aby lidé toužili po hromadách věcí, které by byly jinak neprodejné. Tak vznikl onen kartel mezi pravicí a levicí. Každý, kdo se domníval, že žák by měl poslouchat učitele, laik naslouchat odborníkům a pacient respektovat lékaře, byl označen za autoritáře. Každý, kdo trval na tom, že některé věci by měly zůstat přece jen raději tabu, byl prohlášen za reakcionáře.

Svoboda byla ztotožněna právě s překračováním všech hranic, proto nemůže dnes Evropa své vnější hranice chránit a musí začít přerozdělovat nově příchozí povinně do všech členských států, jak nám to odsouhlasila Fialova vláda, i když se ve vší uhlazenosti a s celým svým alibismem nakonec zdržela hlasování. Proto bude mít každý právo nechat si zaregistrovat podle své momentální touhy zrovna takové pohlaví, které si právě vymyslí. Není samozřejmě ani jediný důvod, proč v oceánu ničím nebrzděné touhy upřednostnit argumenty před nadávkami. Ti, kdo nemají touhu věcně argumentovat, nemohou být přece zbaveni svého práva nadávat a tupit druhé. Jak vidíme z internetových diskusí, právě z tohoto nároku nevědět, ale urážet, se postupně stává jedno z nejzákladnějších lidských práv a ozdoba našich nejvyšších evropských hodnot.

Přemýšlel jste, kam až tohle může dojít?

Jakmile se jednou řekne, že každý má nárok dělat bez omezení všechno, po čem zatouží, budeme překvapeni, po čem všem se zatoužit dá. Směřujeme do časů, které podle mnoha bájí stály kdysi dávno na počátku úplně všeho. Kreativita byla tehdy bez hranic, takže vytvářela ty nejlibější stavy i ta nejohavnější monstra. Naplňovaly se nejtoužebnější sny i sny naprosto děsivé. Podle mnoha mýtů teprve bohové vytvořili z tohoto nepředstavitelného chaosu řád. Dnes nic takového nehrozí. Pokud by se někdo přece jen opovážil touhy v nějakém směru brzdit, progresivisté ho označí za nacistu a investigativní novináři začnou hledat jeho jméno v seznamech Pandora Papers.