Andrej Babiš napsal knihu „O čem sním, když náhodou spím“. Má tam i kapitolu Jak prospět rodinám? Pan Babiš zde píše: „Máme takové daňové slevy a bonusy pro rodiny, že jsme v tom podle průzkumů z předminulého roku světová dvojka. Víc podporovalo rodiny už jenom Lichtenštejnsko. Teď už jsme možná první.“ Co vy na to říkáte jako člověk, který se dlouhodobě zabývá otázkou důchodů a rodinnou politikou?

V republice jsme do roku 1992 měli daňový a sociální model, který mladým lidem jednoznačně říkal: Když si pořídíte děti, nesníží se významně vaše životní úroveň, protože stát zohlední 50 % nákladů na výchovu dětí v rodině (konkrétně v roce 1992 stát zohlednil rodinám dokonce 53 % nákladů). Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, platný od 1. 1. 1993, mladým říká: „Když budete mít mzdu na úrovni mediánu, tak se při druhém dítěti v rodině propadnete hluboko do sociální sítě, přesněji hluboko pod životní úroveň průměrného důchodce! Proč? Protože stát vám zohlední nikoliv polovinu nákladů na výchovu dětí v rodině, ale pouhou osminu! Aktuálně 16,5 %.“

K páně Babišovým slevám a bonusům ještě poznámku: Ekonomové převzali z legislativy dlouhodobě vymírajících zemí EU model, který u nás v letech 1994–96 srazil plodnost žen o 0,5 dítěte/ženu.

Takže říkáte, že vymíráme? Vždyť média každou chvíli přinesou zprávy o tom, že v porodnici v konkrétně jmenovaném městě se počet porodů zvýšil natolik, že porodníci nestačí. Nebo články o zvyšování počtu obyvatelstva, pravda s poznámkou o Ukrajincích, Slovácích, Polácích či Rumunech; ale také o zvýšení porodnosti v České republice o několik set novorozenců ročně…

Bohužel ano. Mohu to snadno doložit ze statistik porodnosti, mimochodem statistik vedených v Českých zemích od roku 1785. Ty říkají jasně: naposledy jsme měli vyrovnanou populační bilanci v roce 1980. Od roku 1981 nepřetržitě vymíráme. Od roku 1996 vymíráme hromadně. Dovolím si citát z M. Hiršla: „Změny ... ukazují trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek, ve kterých rodiny s dětmi žijí. Přechod od daně ze mzdy na daň z příjmu fyzických osob znamenal DRASTICKÉ omezení daňového odpočtu z důvodu péče o nezaopatřené děti. Uvedená skutečnost výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí, zda vůbec mít děti a kolik. Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými. Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že právě v letech 1994–1996 klesl počet narozených dětí v České republice o 30 tisíc ročně, tj. o čtvrtinu, a dosáhl mimořádně nízké úrovně, která se od té doby TRVALE udržuje.“ (M. Hiršl, Příspěvky českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, Demografie 2004, 46; vydavatel Český statistický úřad).

Vzhledem k vámi uvedeným argumentům, se ještě jednou zeptám: Jak prospět rodinám?

Možná, že vás moje odpověď překvapí. Pan ministr Andrej Babiš měl k dispozici od června 2014 materiál nazvaný „Sociálně ekonomická hlediska podpory rodin“. V něm jsem nejen podrobně vyčíslil situaci rodin s dětmi při třech úrovních příjmů rodičů v závislosti na různém počtu dětí v rodině. V materiálu je také věcný návrh nového daňového systému! Systému jednoduchého, a proto transparentního. Systému, který na rozdíl od stávající legislativy nic nepředstírá o odvodu převážné části sociálního a zdravotního pojištění hodným zaměstnavatelem. Systému, který lže již v názvech zákonů č. 589/1992 Sb. a 48/1997 Sb., o sociálním a zdravotním pojištění, když se ve skutečnosti jedná z 90 % (SP) a 80 % (ZP) o daně!

Jaká byla reakce pana Babiše?

Pan Babiš uvedený materiál systematicky ignoroval a neváhal kvůli tomu použít nátlak na zaměstnankyni z odboru Interní audit a inspekce za účelem napsání prohlášení, že mé stížnosti na nečinnost ministerstva jsou neoprávněné. Nejdříve jsem to nechápal, později jsem našel souvislost s masovými investicemi pana ministra financí do klinik asistované reprodukce, ale to je jiná kauza.

Vrátím-li se k vaší otázce „Jak prospět rodinám“. Po navrhovaných legislativních změnách se dají snadno ODEČÍST Z DANÍ náklady na výchovu dětí ve výši 50 %, jak tomu bylo do 31. 12. 1992. Například by to znamenalo, že rodiče tří dětí si při běžném platu jednoho z rodičů (medián), vydělají na výchovu až tří dětí v rodině a nepotřebují od státu žádné bonusy či dokonce sociální dávky, které je z pohledu společnosti sráží mezi takzvané socky, tedy rodiny žijící ze sociálních dávek. Dnes nejde daňový odpočet 50 % nákladů uskutečnit ani náhodou, protože oficiálně vykazované daně tvoří cca 1/3 skutečného zdanění mezd. Podrobnosti najdete v již vzpomínaném materiálu „Sociálně ekonomická hlediska podpory rodin“. Dostupné na adrese: http://slideplayer.cz/slide/2825793/ . Je to 30 000 novorozenců, ztracených ročně jen díky nadměrnému zdanění rodin

Položím další otázku z publikace Andreje Babiše: Jak se postaráme o  seniory? Podle autora by měl důchod být alespoň 80 procent průměrné mzdy. Přitom se zde píše, že v roce 2000 byly průměrné důchody na 48 procentech průměrné mzdy. Teď je to jen asi 43 procent...

V republice jsme do roku 1992 měli daňový a sociální model, který mladým lidem jednoznačně říkal: Co se týká zajištění ve stáří, tak si sami můžete hladce spočítat, že jako muži půjdete do důchodu v 60 letech a jako ženy v 53 až 57 letech podle počtu dětí. Náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem byl 58 %. Od roku 1993 u nás platí Evropský sociální model a jeho daňové a sociální zákony. Zákony č. 589/1992 Sb., o sociálním pojištění, a č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, mladým říkají: Co se týká zajištění ve stáří, dostanete se do důchodu v 65 letech, nebo v 72 letech, možná. Náhradový poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem v roce 2015 byl 41,3 % s klesající tendencí.

Výsledek? Za posledních 20 let nám chybí milion dětí do vyrovnané populační bilance a sociologové (sociologie.netstranky.cz), po zničení třígenerační i nukleární rodiny, volají po ještě větším zapojení státu do devastace rodin. Stačí uvést například novou definici rodiny, nebo zálohování alimentů ze strany státu. Ten druhý nápad by jen snížil odpovědnost rodičů za výchovu jejich dětí a navíc zaměstnal, a proto i významně rozšířil represivní složky státu. Celá Babišova publikace je ale nelogická a chaotická.

Jak to?

Použiji k tomu následující větu z Babišova snáře: Kdo třicet čtyřicet let platil slušné odvody (sociálního pojištění), bude mít vysoký důchod až do smrti. K této větě přiřadím Babišův mail ze dne 16. 7. 2016:

Babiš Andrej Ing. (Andrej.Babis@mfcr.cz)

Re: Ohlas na článek

16. 7. 2016, 10:06:19

Komu: ivopatta@seznam.cz

Doručené

Souhlasim ze jsem politicky idiot a hrde se k tomu hlasim
Vim z ceho se duchody financuji z dani ktere velmi dobre vybiram
Pekny den

Andrej Babiš

Dovolím si konfrontovat sdělení z Babišova snáře, to znamená tvrzení, že odvody (sociálního pojištění) člověka opravňují pobírat vysoký důchod až do smrti, a na druhé straně slova téhož pana Babiše, že ví, že důchody jsou financovány z daní, viz přiložený mail. Je to tvrzení levé hemisféry proti tvrzení pravé hemisféry téhož člověka. BUĎ jsou naše důchody financovány z našeho odvodu sociálního pojištění, tedy z peněz, které jsme odvedli České správě sociálního zabezpečení, a ta je uložila na náš individuální účet, ze kterého budeme jako důchodci oprávněně čerpat svůj starobní důchod. NEBO peníze z našeho odvodu sociálního pojištění byly vyplaceny na důchody našich rodičů a pan Babiš, v návaznosti na tuto skutečnost, sděluje: „Vim z ceho se duchody financuji, z dani.“ Proto mohu dojít pouze k jednomu závěru: Pan exministr financí Andrej Babiš má ve financování důchodů chaos.