Vím, že už velice dlouho velice pozorně sledujete dění kolem Národní galerie. Co vás vede k závěru, že ministr kultury Lubomír Zaorálek tuto významnou instituci svými rozhodnutími poškozuje?

Méně náročnému pozorovateli by možná stačila hloupá, slabošská a právně ničím nepodložená omluva, kterou Zaorálek tlumočil jménem státu podivné figuře, docentu Jiřímu Fajtovi, který od roku 2014 až do loňského jara postupně devastoval Národní galerii. Z této omluvy ještě může vzniknout České republice citelná finanční škoda, protože Jiří Fajt je známý tím, že se rád soudí. Zaorálkova omluva mu dává do rukou úžasný materiál k tomu, aby stát zažaloval o údajnou škodu, která mu odvoláním z funkce vznikla. Pokud k tomu dojde, měl by Zaorálek hradit vzniklou škodu v plné výši ze svého, protože bez tohoto jeho diletantského počinu by Jiří Fajt neměl v ruce nic, na základě čeho by mohl stát žalovat.

Podobně odvolaných – a nutno dodat, že zcela v souladu se zákonem – ředitelů státních příspěvkových organizací jsou v této zemi desítky. Nepamatuji se přitom, že by se některému z nich jakýkoliv ministr podobně bezprecedentním způsobem a bez rozumného důvodu veřejně omluvil. Omluví se teď Zaorálek jménem státu třeba Vladimíru Röselovi, odvolanému z téže pozice před sedmi lety z evidentně zástupných a ve skutečnosti směšných důvodů podivnou ministryní Alenou Hanákovou? Přitom se Vladimír Rösel na rozdíl od Jiřího Fajta stal ředitelem Národní galerie na základě výsledku řádného výběrového řízení, takže má podstatně oprávněnější důvod ke stížnostem.

O bolševicky rázném řešení ale mluvím z jiného důvodu. Podíváme-li se na tzv. Garanční radu Národní galerie, kterou si Zaorálek v září 2019 jmenoval, nenajdeme v ní jediného odborníka na starší české umění, které přitom tvoří základ sbírek Národní galerie a důvod její existence. Jde o gotické a barokní umění v Čechách, o umění 19. století, o sbírkové fondy, které jsou naprosto nenahraditelné. Národní galerie má také znamenitou sbírku starého evropského umění od italských primitivů až po Paula Gauguina či Pabla Picassa. To je těžiště jejích sbírek a příčina, proč je zdaleka nejdůležitějším muzeem umění v této zemi. Přitom v Zaorálkově garanční radě není doslova ani jeden člen, který by se starším českým uměním odborně zabýval. To už není neznalost, to je okázalé pohrdání historiky umění jako profesí.

Ale členem Garanční rady je také ředitel sbírky starého umění Národní galerie doktor Marius Winzeler, nezapomněla jste na něj?

To je šílené hned ze dvou hledisek: jak může být člen managementu Národní galerie současně členem jejího dozorčího orgánu, nyní dokonce zakotveného ve Statutu Národní galerie? Mám toho hodně proti České televizi, ale ještě jsem se nesetkala s nápadem, že by třeba ředitel jejího zpravodajství mohl kandidovat na člena Rady ČT... No, ono by to ani nešlo, protože v případě České televize to zákon zakazuje. Takže je to v normální instituci nemyslitelné a Zaorálek by to měl vědět.

Současný ředitel sbírky starého umění navíc ani není odborníkem na sbírky Národní galerie. Je to Švýcar, který po roce 1990 jako velmi mladý udělal neuvěřitelně rychlou kariéru v bývalých regionálních východoněmeckých muzeích, zbavených jejich předchozího managementu a často i odborných pracovníků. Jinde než v postkomunistických zemích by taková kariéra byla nemyslitelná. Nejznámější Winzelerovy práce jsou věnovány gotickým kostelům v saském Zhořelci. Jeho odborný vstup do Národní galerie v podobě expozice Staří mistři vyvolal mezi českou odbornou veřejností, počínaje profesorem Pavlem Preissem, nestorem české historiografie umění, a mladými kurátory starého umění konče, většinově odmítavou reakci. Ukázalo se, že výsledek jeho snažení obsahuje texty plné nesmyslů, nemá žádnou koncepci a nerespektuje ani základní pravidla budování muzejních expozic. Proto Winzelera bohužel nelze pokládat ani za odborně kompetentního vykonávat podobnou funkci v managementu Národní galerie.

Vy jste se o nynějším ministru kultury vyjádřila – abych vás citoval – že „si snad Zaorálek ani toho svého Lenina nepřečetl pořádně“. Jak to myslíte?

To jsem si samozřejmě dělala legraci. Zaorálkova politika vůči Národní galerii totiž dokonale připomíná název Leninovy knížky „Krok vpřed, dva kroky vzad“. Nejdřív vyhlásí úmysl jmenovat Garanční radu: výborně! Pak do ní nenominuje ani jednoho, opravdu ani jednoho odborníka na starší české umění. K čemu potom takovou radu sestavuje? Pak docela rozumným způsobem vypíše výběrové řízení na ředitele Národní galerie – a vzápětí se veřejně omluví jménem státu člověku, který nikdy neměl stanout v čele Národní galerie a kterého jeho předchůdce z téže politické strany odvolal s minimálně tříletým zpožděním a zcela po zásluze. Navíc to učiní natolik stupidním způsobem, že tím vyhlášení výběrové řízení fakticky zruší. Dovedete si představit, že se po té Zaorálkově omluvě Jiřímu Fajtovi do toho výběrového řízení nějaký relevantní uchazeč přihlásí? Já ne.

No a k tomu Leninovi: ta knížka byla o střetu mezi bolševiky a menševiky. Vypadá to, jako by chtěl Zaorálek s odborníky účtovat pěkně po bolševicku, ale ty dva kroky vzad alespoň podle Lenina dělali menševici, no a ti špatně dopadli. Pan ministr by se tedy měl nad sebou trochu zamyslet...