V době, kdy jste byl v ODS, byla strana na vrcholu, ale v posledních letech ji voliči opustili. Kde vidíte příčiny propadu obliby ODS?

Na ten vrchol jsme ODS nejdřív museli dostat, ona tam od vzniku hned nebyla a také jí to chvíli trvalo. Já za sebe říkám, a ne poprvé, že jsem odešel proto, že jsem propadl pocitu, který mi vedení ODS nechtělo ani vysvětlit, ani vyvrátit, že jsme se dostali do úplatků při privatizaci Telecomu. Šlo tehdy o velké peníze. Důsledek nebyl jen na mně, ale souvisel určitě s postojem pana Zieleniece, pana Pilipa a dalších. Říkám to nerad, ale zároveň tím říkám, že to byl začátek toho, kdy politika začala být příliš mnoho o penězích.

Myslíte, že se tento trend ještě prohlubuje? Bývalá poslankyně ODS Kateřina Dostálová prohlásila, že je politika čím dál horší, že se i místa na kandidátkách politických stran do voleb kupují.

To mám štěstí, že to ze Šumavy, kde žiju, nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. Nejsem v tom reji, abych to viděl, ale celkově mám pocit, že politika se nevrátila k tomu, jak jsme ji vnímali my, že je to služba lidstvu, kterou máme štěstí právě my vykonávat. To se z politiky hodně ztratilo a já tvrdím, že to v ní v těch devadesátých letech bylo.

Vy jste naznačil, že příčiny pádu důvěry v ODS byly už v dávné minulosti, na konci devadesátých let. Ale blízký spolupracovník exprezidenta Václava Klause, zakladatele ODS, Ladislav Jakl prohlásil, že za to, kde ODS v současné době je, může hlavně současné vedení strany díky své neobratnosti a kvůli vyprázdnění ideového étosu. Souhlasil byste s tímto názorem?

Na současné vedení strany už se dívám jako normální občan, který v televizi sleduje politiku. Považuji pana Fialu za asi velmi slušného člověka. Bude to mít velmi těžké, aby s ODS něco udělal. Je otázka, jestli se vůbec v politice jedná o politiku, nebo o kariéru. Na to já odpověď ze Šumavy nemám.

Když se stýkáte s lidmi na Šumavě, kteří se o politiku možná až tolik nezajímají, máte pocit, že je vůbec poptávka po pravicové politice?

Pokud myslíte, že venkovani se o politiku nezajímají, tak vás ubezpečím, že v hospodě je to víc frekventované téma než ženské. Neřekl bych, že lidé úplně ztratili zájem o politiku. Ti prostí, normální občané, kteří mají nějaký přiměřený rozhled ve svém nejbližším okolí, jsou na politiku alergičtí a pořád se jí zabývají. Ale to zabývání znamená, že se ubezpečují v tom, že politika je něco horšího, nebezpečného, neprincipiálního a že je třeba si klást otázku, co je s tím třeba udělat, aby se to změnilo. Ale že si i prostí lidé tuto otázku kladou, o tom není pochyb.

Ale někdy mám pocit, že lidé dnes slyší na jednoduchá řešení, oslovují je populistické řeči některých politiků, kteří říkají to, co lidé chtějí slyšet. A nějaké ideje nebo vize jdou stranou.

To bychom se museli bavit o tom, na co se politika dělí. Ona se dělí na nějaké vize, na celkové představy, na nějaké modelové představy a potom na řešení každodenních problémů, jestli tohle byl správný krok, jestli tenhle zákon je dobrý. Rozpadá se na ty atomické části, které nejsou tak podstatné, jako jsme viděli na začátku. Nám bylo jasné, že musíme společnost změnit, že ji musíme změnit politicky i ekonomicky; a to byl náš základní model. Myslím, že takový model dnes ani neexistuje.