Ústavní soud si nenašel čas, aby se zabýval předběžným opatřením proti výplatě peněz církvím, o které požádala sociální demokracie. Předseda ústavního soudu Pavel Rychetský nedávno navštívil Vatikán a ústavní stížností na zákon o narovnání s církvemi se soud zatím vůbec nezabýval, přesto, že Petr Nečas už podepisuje smlouvy s církvemi. Prý má dostatek času. Jaký z toho všeho máte dojem?

Ústavní soud je vážená a respektovaná instituce, takže bych od ní čekal, že zaujme jednoznačný postoj, zejména vzhledem k tomu, že pan premiér Nečas koná, jak koná. To znamená, že podepisuje smlouvy s církvemi tak, jako kdyby žádné podání k ústavnímu soudu nikdy nebylo. Jsem z toho, mírně řečeno, na rozpacích.

Přes všechny ty veletoče kolem církevních restitucí, se může zdát překvapující, že preference TOP09 mírně, ale stále, stoupají. Dokážete si vysvětlit, proč tomu tak je, když devadesát procent národa je nespokojeno s konáním vlády?

Mám za to, že TOP 09 má prostě svůj stabilní okruh voličů. A zatím, co se ODS propadá, a myslím, že za chvíli budeme mluvit o jejím propastném propadu, nebo právě proto, že se propadá, preference TOP09 stoupají. Je nabíledni, že pravicoví voliči nebudou volit žádnou z levicových stran. Mají tudíž v tuto chvíli jedinou alternativu, a to je přiklonit se k TOP09. A to je uvažování řady pravicově smýšlejících voličů.

Dodejme navíc, že církevní restituce většině pravicových voličů vůbec nevadí. Pravicoví voliči to totiž v podstatě ani neřeší, protože oni řeší pouze to, co je ve prospěch jejich peněženky. To, co je ve prospěch dobra veřejnosti, je vlastně vůbec nezajímá.

Jsou to ale ministři TOP 09, kteří stojí u deklarovaných reforem, jako je sociální reforma s takzvaným druhým pilířem, zdravotnictví, které škrtá položky placené pojišťovnami a redukuje nemocnice, ministr financí, který velmi nepříliš pravicově zvyšuje daně, i když sliboval pravý opak. Z čeho tedy vyplývá ta důvěra více než patnácti procent veřejnosti?

To přesně souvisí s tím, o čem jsme mluvili. Pravicového voliče přece nezajímá, že budou mít invalidé nižší dávky, že budou místo jedenácti pobírat nějakých osm tisíc. Sociálně slabí nebo handicapovaní lidé mohou být pravicovým voličům prostě ukradení. Pravicového voliče nezajímá, že někdo přijde o práci, že je rekordně vysoká nezaměstnanost. Nezajímá ho, jaká opatření dělá příslušné ministerstvo, ani to, že se neustále zvyšuje spotřeba, takže na to doplácí nejvíce právě nízkopříjmová a středněpříjmová skupina obyvatel. To všechno je, podle mne, pravicovým voličům naprosto ukradené.

Proto jim také nevadí, že jejich ministři dělají opatření, která jsou viditelně zaměřená proti lidem. Oni jsou prostě zaměření na svůj majetek, na své vlastní blaho. Přičemž ale, je to velmi krátkozraký postoj, protože si neuvědomují, že když se většina společnosti bude mít zle, tak to, byť v určitém časovém odstupu, ale stejně, to dopadne i na ně.

Z politických kuloárů zaznívá, že po nástupu Miloše Zemana do úřadu prezidenta by možná bylo lepší, kdyby vládu Petra Nečase odvolal, slovy jednoho politika, „aby ji poslal do pekel“. Jiní politici, včetně premiéra, ale říkají, že by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Jakou variantu byste Vy vnímal jako tu lepší?

Tak já si myslím, že pro tento národ by bylo jen přínosem, kdyby se vláda v tom pekle už smažila. To zcela jistě. Dost dobře si ale neumím představit, jak v tomto případě využít kompetencí, které Miloši Zemanovi dává Ústava. Nejsem právník.

Ostatně, jistě víte, že poslanci opozice už nejednou, na půdě Sněmovny, vyslovovali vládě nedůvěru, zatím jsme však toho nikdy nedokázali docílit. Vždy k tomu opozici chyběl nějaký ten hlas.

Co je ale jisté, že by to národ uvítal. A prospělo by to nejen společnosti, ale také ekonomice země.

Před několika dny oslavovali komunisté 65. výročí únorového převratu v roce 1948. A zatímco pravicová část veřejnosti neustále tvrdí, že v minulém režimu bylo všechno špatně, čím dál více lidí se nechává už veřejně slyšet, že docela všechno špatné nebylo, a že fungovaly věci, jako například jistota bydlení, dostupnost zdravotní péče, školství, které jsou dnes na okraji zájmu pravicových vlád.

Je zcela bez jakýchkoliv pochyb, že v minulém režimu celá řada věcí fungovala standardně, a to lépe, než nyní. Měli jsme dokonale funkční celý systém vzdělávání. Od celé škály učňovského školství, v němž se mládež dokázala kvalitně vyučit řemeslu a dovednostem. Měli jsme systém středního i vysokého školství. Myslím, že vzdělávací systém byl velmi deklasován tím, že začaly jako houby po dešti vznikat soukromé vysoké školy. Fungoval také systém zdravotnictví – dětská prevence, práce s mládeží, práce se seniory…, a nebylo to to jediné.

Myslím, že nelze rozhodně říct, že všechno to, co bylo před rokem 1989, bylo jenom špatně. To může říct opravdu jen hodně omezený hlupák.