Byl jste aktivním členem protikomunistického Hnutí za občanskou svobodu. Kdy jste poprvé slyšel jméno Václava Havla, kdy jste se seznámil s jeho myšlenkami a kdy s ním?

Normalizační dobu jsem prožíval mimo Prahu – ve Svitavách a v Brně – takže první, kdo mi řekl něco o Havlovi byla tehdejší americká rozhlasová stanice Hlas Ameriky. A Havel mě svým způsobem dostal k disentu. Jeden kamarád mi řekl o bytovém divadelním představení Audience v Brně, kterého se měl účastnit i Havel. Tak nějak mimoděk jsem se dostal v jeho doprovodu na utajované představení, kde byli tehdejší brněnští disidenti. Havla s dalšími herci ovšem cestou zatkli, takže z divadla nic nebylo. Místo toho jsem se na místě seznámil s několika lidmi, kteří se stali mými dlohodobými přáteli. K mé ostudě si dnes po nějakém čtvrtstoletí pamatuju jen pár jmen. Klíčový byl Honza Honner, který tehdy spolu s dalšími zakládal Moravskou mládež – disidentskou iniciativu mladých.

Podrobnější seznámení s myšlenkami Václava Havla přišlo v momentě, kdy mi kamarád půjčil samizdat Moc bezmocných a musím Havlovi poděkovat. Díky této knize jsem se seznámil důvěrněji i s StB. Esej jsem totiž zapomněl s batohem ve vlaku, a když jsem přišel na ztráty a nálezy v Brně, tak tam na mě čekali i moji první dva estébáci. Díky tomu mě ihned převzala i svitavská a hradecká StB a já se v nějakých dvaceti letech stal oficiálním “VIP" disidentem. Bez "Havla" bych to nedokázal.

Samozřejmě, že už tehdy mi příslušníci líčili rozmarný a bujarý život Václava Havla, včetně milenek a štědrých dotací ze západu. Musím dodat, že dnes po letech musím přiznat, že ti kluci prakticky v ničem nelhali. To, co ovšem bylo zásadní, nebyl soukromý život Havla, ale jeho názory a teze. A tady to zas bylo naopak. V tomto směru nelhal zase Havel. Já sám jsem se s Havlem nikdy téměř nepotkal. Jednou k tomu bylo blízko. Na dvacáté výročí Charty 77 jsem byl na Pražském hradě na velké megapárty ve Španělském sále, kterou Havel pro chartisty uspořádal. To jsem ještě nebyl z Charty vyškrtnutý. Ale Havel pár dní před mejdanem onemocněl, takže nakonec nepřišel a poslal jen zvukovou zdravici.

Seriál ParlamentníchListů.cz k příležitosti výročí úmrtí Václava Havla: Odkaz zesnulého prezidenta a jeho význam pro dnešek hodnotili například i Daniel Kroupa ,Karel Hvížďala, Jefim Fištejn, Jaroslav Doubrava či Miloslav Ransdorf

Osobně jsem Havla potkal jednou. Zase na jiném mejdanu, který pořádal Fero Fenič na zahájení či konec Febiofestu. Myslím, že nás Fero i letmo představil, ale já šel tehdy rovnou k výčepu. A pravda, poslední naše setkání byl jeho pohřeb. Přestože jsem nikdy nebyl jeho nekritický fanoušek – část party, kterou se obklopi,l nemusím – je třeba popravdě říct, že to byl velký člověk a má moji úctu. Je mi to líto, svým způsobem jsem ho měl rád. Na druhou stranu jsem zase rád, že jsem byl mimo jeho okruh. Můj kmotr, náš poslanec a bývalý disident Gusta Andrle, mně vzal do rodiny jen díky tomu, že mě z Charty škrtli a já s Havlem neměl nic co do činění.

Četl jste někdy nějaké střízlivé a vyvážené hodnocení Havla státníka, pod které byste se podepsal?

Nečetl, nevím o žádné relevantní studii, ale přiznám se, že jsem se po ní nijak ani nepídil.

Za posledních pětadvacet let názory kolem Václava Havla oscilovaly od absolutního zbožštění k absolutnímu zavržení. Nicméně, kde vy vnímáte hranice? Slyšel jste něco, co by se podobalo svatořečení a bylo za hranou, či něco, co naopak bylo vůči Havlovi za hranou veškeré kritiky?

No, stačilo poslouchat projevy u příležitosti umístění Havlovy busty v Kongresu USA. Havel byl a je ikonou předání moci v roce 1989 a po dlouhou dobu se snažil být alespoň trochu věrný myšlenkám převratu a nějakým ideálům pravdy a spravedlnosti. Jenže tohle ve vysoké politice nejde, nejde to mnohdy ani v soukromí a jemu se to rozhodně nedařilo.
Celý život lhal svým ženám i milenkám, spojil se s mnoha pragmatickými komunisty.

Je medializace jeho osoby přímo úměrná jeho významu?

Je ikonou revoluce. Není podstatné, že nešlo o nějakou spontánní revoluci, ale o řízené předání moci, ale faktem je, že i my v regionech jsme jednoznačně vnímali Havla jako hlavní postavu disentu už dávno před převratem. Pochopitelně jsme byli trochu naštvaní, že Svobodná Evropa propaguje Havla a Pražáky. Různé nadace či CIA posílaly dolary Havlovi a pražské smetánce a my nic. Samozřejmě, když zatkli Havla, vypadalo to jinak, než když na ulici zatkli někoho na okrese. To jsme cestou obvykle dostali pár ran obuškem. Nicméně musím uznat, že v momentě, kdy na mně protistátní pikle praskly, už na mě žádný policajt nesáhl. Šlo o příjemnou změnu, protože máničky bezpečnost řezala při každé vhodnější příležitosti.

Máme Letiště Václava Havla, lavičku, sochy. Nicméně čím by podle vás bylo nejlépe uctít jeho památku?

Fundovanou studií jeho života, práce, přínosu či chyb. Nejlépe z dílny Historického ústavu ČSAV, tedy z pera nezaujatých akademiků. Tím ovšem nijak nesnižuju cenu úsilí, které vyvinul Fero Fenič.

Vy jste se vždy zasazoval za Vlastimila Pechance, který je nyní již na svobodě. Podle vás jde o oběť jakési protivlastenecké hysterie, oběť proromských nálad a tak dále. Hlavně jste vždy tvrdil, že šlo o justiční omyl. Nevzešly tyto nálady z jakési alibistické ideje ochrany lidských práv v Česku?

Super otázka. Právě jsem strávil večer s Vlastou. Jen pro pořádek, našel si práci, byt, má novou přítelkyni a jeho jediný problém je, že nepije. Po třech pivech přechází na nealko. Je evidentní, že chce mít svoje jednání pod kontrolou. Kauza Vlasty je daná mnoha faktory.
V první fázi si na ni zadělal sám tím, že skutečně pár lidí napadl, včetně mého cikánského kamaráda. Zároveň se stal skutečně obětí mediální hysterie, protože v okamžiku, kdy policie pustila do médií, že vrahem je rasista Pechanec, neměl šanci a musel být odsouzený.  Novináři, politici i veřejnost chtěli lynč ve jménu spravedlnosti. Omluvte ten protimluv. Justice u nás stále funguje absolutně mimo spravedlnost. V mnoha ohledech tu hrají roli osobní názory sympatie a nesympatie.

Pokud jde o Vlastu, nejedná se o omyl a justiční zločin. Policisté totiž přímo nutili svědky, aby vypovídali proti němu. Oni si viníka cíleně vyrobili. To je prasárna, o které bych chtěl říct, že nemá obdoby. To bych ale lhal, protože se tohle děje vcelku standardně. Nevinně odsouzených nebo nevinně stíhaných máme stovky a problém je v tom, že nikdo z nás tomu nechce věřit. Přijmout fakt, že tu zatýkáme a zavíráme nevinné lidi, je tak silné kafe, že tomu uvěříte až v momentě, kdy se to stane vám nebo vašim blízkým.

Mně mohl být Vlasta před deseti lety nesympatický sebevíc, ale v momentě, kdy jsem zjistil, že je obětí justičního zločinu, tak nešlo se ho nezastat. A když stále není důkaz pro ani proti jeho vině, lze předložit řadu důkazů, že jeho proces byl vedený nespravedlivě, tedy protiústavně. Já sám jsem podával trestní oznámení na jiného možného pachatele vraždy Oty Absolona, Roma, který byl s nožem na místě činu vedle oběti a měl prokazatelně motiv, ale policie se tím odmítla zabývat. Cíl totiž nebyl chytit pachatele, ale usvědčit Pechance.
A koneckonců, když jsem přemluvil Tomia, aby se o případ Vlasty začal zajímat, novináři ihned spustili hysterický křik, že se Okamura zastává rasistického vraha. Přičemž nešlo ani o vraždu. Oběť byla bodnuta do břicha bez očividného úmyslu ji zabít. I proto policisté  nezajištovali místo činu, protože to nikdo nevnímal jako vraždu. V našem městě tu a tam někdo někoho bodne. Obvykle se to ani nevyšetřuje, protože si nikdo nestěžuje. Ostatně pachatele neoznačil ani bodnutý Absolon. I to ovšem svědčí pro moji verzi, tedy že bodal někdo blízký, nikoli nenáviděný Pechanec. Jeho by asi neměl problém za pachatele označit, kdyby jím skutečně byl.

Pokud mi vadí takzvaní "lidskoprávníci", tak proto, že si prostřednictvím pozérství leští svůj pocit, jak jsou dobří. Jsou to pokrytecká hovada. Není přece umění žvanit o právech lesbiček nebo menšin. Víte, co je odvaha? Postavit se před nenávistná média a zastat se nevinného člověka, který je nácek a rasista. To je skutečně nepopulární a zároven potřebné, protože v rámnci lidských práv má právo na spravedlnost každý. I ten nejhorší nácek. "Lidskoprávníci" dělají to, co vyčítají rasistům. Škatulkují lidi na dobré a špatné a ti špatní nemají právo na nic. Vylučují je z lidské společnosti a já se pak nemůžu divit, že tito lidé, kterým se upírá právo svobodně vyjadřovat své názory, jsou pak našemu systému nepřátelští. Vždyť z nich ty nacisty vyrábíme my.