Jak se díváte na názory, které se objevily v souvislosti s některými rozhodnutími Ústavního soudu, které zrušily zákony nebo jejich části? Největší důsledky mělo zrušení předčasných voleb na podzim 2009. Kritici některých kroků říkají, že se Ústavní soud stává třetí parlamentní komorou. Jak se díváte na tyto názory i na tato rozhodnutí Ústavního soudu, která poměrně výrazně ovlivnila českou politiku?

Existují i názory, že Ústavní soud stojí vlastně nad Parlamentem, protože může rušit zákony. To je samozřejmě pravda, ale může to dělat jen tehdy, když je to v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Je vázán ústavním pořádkem. Pokud šlo o konkrétní případ stížnosti poslance Melčáka, teď na podzim to bude deset let, tak podle mého názoru, a nejsem sám v odborné právní veřejnosti, kdo si to myslí, došlo k excesu, protože rozhodnutím Ústavního soudu byl zrušen ústavní zákon. Ústavní soud měl určitou argumentaci, proč si myslí, že takový postup je možný, ale je třeba poukázat aspoň na ten základní protiargument, že nedošlo k zásahu do nezměnitelných náležitostí demokratického právního státu tím, že byl přijat jednorázový ústavní zákon o tom, že by se volby konaly dříve. O porušení Ústavy by se dalo uvažovat, kdyby naopak došlo k prodloužení volebního období nebo o ustanovení, že už se žádné volby konat nebudou. Tato situace tady nepochybně nenastala a je třeba říci, že článek 9 Ústavy má nejen odstavec druhý, který právě zakotvuje ochranu podstatných náležitostí právního státu, ale i odstavec třetí, kde se říká, že výkladem právních norem nelze ohrozit demokratický charakter státu. V tomto směru je Ústavní soud, ale i jiné soudy a jiné orgány, které provádějí výklad právních norem, omezeny Ústavou.

Hovoří se o nezávislosti soudců, ale nejsou přece jen částečně závislí na výkonné moci? I když soudci nemohou být odvoláni, jen po kárném řízení, tak nejen soudce, ale i soudní funkcionáře, předsedy a místopředsedy všech úrovní soudů navrhuje ministr spravedlnosti a jmenuje prezident. S výjimkou členů Ústavního soudu, které navrhuje prezident a schvaluje horní komora Parlamentu.