Začnu vskutku originálně – jak se vám žije s covidem v zádech?

Tak to je samozřejmě, ať chceme nebo ne, ta hlavní otázka současnosti. U nás to teď nabylo poněkud groteskního rozměru, protože tu máme nově nakaženou i hlavní hygieničku, čímž jsme se dostali do fáze pokropeného kropiče

Už ani hlavní hygienik není v bezpečí, to je vážně alarmující…

Zdá se, že došlo na má slova, že nakažení jsme všichni, ale nemocný není nikdo (smích). Každopádně je to specifická situace, ve které je těžké se zorientovat. Ten hlavní problém vidím v tom, že pár těch skutečně apokalyptických situací, které se odehrály v Itáli, ve Španělsku či v USA nastartovalo ten stav plný obav a nejistoty. Vezměte si, že dneska si nikdo z těch politiků prostě netroufne odvolat ta šílená nařízení, protože by tím pochopitelně nesl odpovědnost, kdyby ten covid ukázal zuby, kdyby se znovu vrátil v plné síle. A to nikdo nemůže předpovědět a zaručit.

Nežijeme už tak trochu v paranoidním světě?

Momentálně určitě ano. Ale faktem je, že kdyby se ty apokalyptycké situace vrátily, tak nikdo nepřijde na nás dva se samopalem, protože jsme si z toho třeba dělali legraci. Tu odpovědnost ponesou zase politici. Ale já osobně doufám, že zůstane-li ta situace třeba do jara v této lehce komické konstelaci, tak to lidi i média přestane už zajímat – a přirozeně to odezní. To, co zůstane, bude nepochybně zpřísnění všech těch cestovních procedur.

Pojďme dál. Předseda senátu Miloš Vystrčil navštívil v tomto týdnu Tchaj-wan, kde se prezentoval opravdu velmi sugestivním projevem. Někdo ho za to odsuzuje, někdo naopak chválí. Pomineme-li na chvíli obsah toho projevu, je podle vás v pořádku, že ČR ukazuje světu hned několik tváří a dává tak jasně najevo, že nemá jednotnou zahraniční politiku?

Tak to je věc, která tu byla už za Rakousko-Uherska a která je do značné míry dána tím, jak jsou ti čelní představitelé státu do svých funkcí vlastně usazováni. Například prezident je volen lidovou většinou, zatímco senátor je volen úzkoprofilovou vrstvou lidí, kteří se o politiku skutečně zajímají. A já v tom nevidím nic nedemokratického, aby i ten senátor měl legitimitu zastupovat ČR.

Pak to ovšem nemusí vždycky dopadnout právě na výbornou. Co říkáte na ten projev Miloše Vystrčila?

Já se na to dívám pokud možno střízlivě. Samozřejmě, když pan Vystrčil oznámí hrdě světu, že je vlastně Tchajwanec, tak to je spíš vysvědčení trapnosti. Všichni sice chápeme tu asociaci s výrokem amerického prezidenta J. F. Kennedyho, který takto podobně podpořil západní Berlín, nicméně ten fundamentální rozdíl tkví v tom, že pan Vystrčil narozdíl od Kennedyho, nemá prst na tom pověstném červeném tlačítku ovládajícím celou jadernou flotilu USA. Takže ten výrok tím přece jen dosti ztrácí na váze.

Považujete nicméně za adekvátní výhrůžky čínského ministra zahraničí?

Ne, to absolutně ne, to je asi tak stejná trapnost jako ten Vystrčilův zmiňovaný výrok. Nechápu, proč to řeší tímto způsobem a proč to vůbec řeší. A co tomu Vystrčilovi asi tak udělá? Nedá mu razítko do pasu nebo ho rovnou zabije? To jsou jenom velkohubé nesmysly a je nedůstojné Číny takovýmto způsobem reagovat.

Ale i když náhodou pana Vystrčila Číňané nakonec nebudou chtít zabíjet, stále jsou tu čínské investice, které potřebujeme…

Máme tu německou Škodovku nebo holandský PPF, kde ty zisky také nejdou k nám, takže já bych to neviděl jako nějakou zásadnější hrozbu a problém.

Vrátím se k té legitimitě předsedy Senátu. Já jsem před 2 roky napsal pro LN komentář s výmluvným názvem „Těžko rozpustný senát“, kde jsem citoval i Ferdinanda Peroutku, který stál už v roce 1919 proti vzniku Senátu a označil ho jako odkladiště vysloužilých politiků plus pár nových, neznámých tváří. Uplynulo 100 let a nejsem si úplně jist tím, že se Peroutka tak zásadně mýlil. Moje otázka zní jasně: Potřebujeme podle Vás Senát?

Podívejte, my všichni víme, jak vlastně Senát vzniknul, když Federálnímu shromáždění slíbili Senát, aby odhlasovalo rozpuštění federace, ale pak se na ně vykašlali. Ale Senát už tu byl, i když vznikl za těchto dosti komických okolností.

Ale přece jen můžeme říct, že má jakýsi smysl, protože reprezentuje tu politicky aktivní vrstvu obyvatelstva. A ten argument, že to stojí peníze – to bychom mohli vyjmenovat tucty institucí, které stojí taky peníze a přitom jsou rozhodně méně k užitku, než ten Senát.

Pane Neffe, určitě jste zaznamenal, že téma covidu zcela vytlačilo z médií všechny, dříve tak diskutované problémy. Já například vůbec nevím, co právě teď dělá Greta Thunberg. Nepochybuji, že to také těžce nesete a jste z toho nervózní. Jak to zvládáte?

(Smích) Já si myslím, že o Gretě by se nemluvilo, i kdyby žádný covid nebyl. Z mého pohledu je to nešťastné děvče, které se vinou svých megalomanských rodičů dostalo do zcela nepřirozeného stavu, je to prostě tragédie mladého člověka.

Dobrá, tak nechme Gretu Gretou, ale zůstaňme u té ekologické aktivity a tzv. zelené energie, kterou podpořila i EU. Otázka je, jak moc covid tuhle snahu přidusil…

Já myslím, že to žije dál svým životem a pracuje na destrukci toho stávajícího systému, takže já to vidím jako vůbec největší hrozbu současnosti. Rozumíte, v okamžiku, kdy padly zábrany – a tisknou se nekryté peníze, čemuž se říká kvantitativní uvolňování, tak je pro ty šílené ekologické plány brána doširoka otevřená.

Buďme konkrétní. Myslíte si, že například Němci se nevzdají svého smělého ekologického plánu ani s příchodem očekávané ekonomické recese?

Ne, rozhodně ne. Podívejte, jednou za 70 nebo 100 let vymyslí Německo nějakou ideologii , která pak má naprosto zdrcující následky pro celý svět. Od nacionalismu přes rasismus, komunismus až k dnešku, kdy je na programu ideologie zelené cesty, jakýsi ekologismus. To jsou všechno teorie, které odmítají vědeckou reflexi. Péče o životní prostředí je koncept, který ale musí být založený na racionální úvaze. Ale když se na to podíváte, tak vidíte jenom zaslepenost a restrikce. A ty úvahy jsou zcela bizarní. Protože oni vědomě likvidují jadernou energetiku, která jako jediná je pro tuto společnost ekonomicky přijatelná – a namísto toho nabízejí biomasu, větrníky a solární panely. To je zkrátka očividné šílenství!

Rozhovor vedl Tomáš Procházka.