Už několik týdnů se konají protesty proti ministryni spravedlnosti Benešové a proti premiérovi Babišovi. Tentokrát se sešli demonstranti z celé republiky na Václavském náměstí. Co na tyto akce a vůbec na atmosféru kolem nich říkáte?

V úterý večer jsem se vracela po těžkém soudu z Českých Budějovic, a protože bydlím kousíček nad Václavským náměstím, viděla jsem z první ruky ty davy z Václaváku proudící. Nebylo možné mezi nimi projet, takže zatímco jsem popojížděla rozkopanou Vinohradskou, pečlivě jsem si všímala, co to je za lidi. V naprosté většině to byli mladí lidé mezi dvaceti až třiceti lety, velmi obdobného neformálního oblečení, patřící do obdobné sociální skupiny. Starších osob bylo mezi procházejícími opravdu velmi málo. Pro mne, která jsem zažila ten úžasný týden demonstrací mezi 20. a 25. 11. 1989, byl ten rozdíl patrný na první pohled. Možná že se vám to bude zdát nepatřičné, ale naprostá většina lidí, kteří v úterý odcházeli z demonstrace, byli úplně v pohodě. Smáli se, zdravili se, žertovali v hloučcích, zapadávali do okolních hospod, prostě se rozcházeli po happeningu. Ti, kdo zažili onen „velký týden“ v listopadu 1989 se mnou, vědí, jaká tam vládla atmosféra. Pamatuji si na tu ... sveřepost lidí, kteří na tom Václaváku stáli tenkrát... bylo to 20. listopadu, kdy si pamatuju tu zvláštní zarputilost osazenstva úplně přeplněné tramvaje, jedoucí nahoru po Vršovické a vezoucí lidi na demonstraci. Lidé stáli, drželi se tyčí, i lidé, kteří evidentně patřili k sobě, spolu nemluvili. To odhodlání lidí bylo úplně hmatatelné. Nikdo se nesmál. Všichni věděli, o co jde – i když vlastně tehdy nevěděli vůbec nic... ten rozdíl mezi „tady a teď“ a „tady a tehdy“ je pro mě naprosto hmatatelný. Zároveň také vidím, že ti, kteří dnes demonstrace svolávají, by dali nevímco za to – a velmi o to usilují –, aby dosáhli právě té atmosféry, která panovala v listopadu 1989. Avšak to je to, co prostě nejde nařídit a zařídit. Čímž se dostávám k mému hodnocení dnešních demonstrací. Je to prostě PLAGIÁT. Bez ohledu na sympatie či antipatie k Babišovi či Benešové dnešní demonstrace jsou umělou napodobeninou toho, co se odehrávalo před necelými třiceti lety...

Dovolte i ještě další přirovnání: v onom zářivém listopadovém týdnu 1989 proti národu, který vyšel do ulic, stály Lidové milice. Nebylo jasné, zda jsou, či nejsou vyzbrojeny a zda půjdou či nepůjdou proti demonstrantům. Dnes ti, kteří chodí demonstrovat, si zjevně neuvědomují, že roli oněch obávaných milicí plní oni sami. A že ti, kteří volí Babiše a jeho vládu, považují je samé pro sebe, pro Českou republiku a pro český národ za větší zlo a větší ohrožení, než je trestně stíhaný premiér s estébáckou minulostí. Teprve když se na to podíváte z tohoto úhlu pohledu, zjistíte tu skutečnou hrůzu toho, co se děje... proti dělníkům z Kolbenky, proti národu, dnes nestojí milicionáři a speciální policejní sbory – dnes proti nim stojí právě tito organizovaní demonstranti. Říci, že mi je z toho smutno, je málo. Jsem z toho zcela zděšená. A jsem zděšená z toho, že tito „demonstranti“ si tuto variantu výkladu své existence naprosto nejsou schopni či ochotni uvědomit.

Na demonstracích často vystupují i známé tváře, tentokrát k lidem na  Václavském náměstí promluvili například Aňa Geislerová, Tomáš Klus nebo Martha Issová…

Účast umělců na těchto demonstracích? Ať chci, či nechci, musím si připomenout slova taky jednoho „umělce“ a „novináře“, nyní důstojného starosty Řeporyjí za údajně pravicovou ODS, totiž Pavla Novotného: „My tu Ivetu Bartošovou prostě k té smrti doštveme,“ Stejně tak jistá část „umělců“ doštvala k smrti Karla Čapka... dál bych se k politickému angažmá umělců, případně novinářů vyjadřovat nechtěla.

Mimochodem, do jaké míry přinesli vůdci protestů spolehlivé argumenty pro tvrzení, že je osoba Marie Benešové ohrožením pro nezávislost soudů, potažmo pro demokracii? Máte vy jako doktorka práv pocit, že Marie Benešová ohrožuje nezávislost soudů?

Fascinuje mne krátkost lidské paměti – i když vlastně naprostá většina těch, kteří dnes proti Marii Benešové protestují, se možná tak učila jezdit na koloběžce. Bohužel řada mladých lidí nevyužije možností daných „strýčkem Googlem“ a nezjistí si, kdo je kdo. Marie Benešová projevila nesmírnou osobní statečnost v kauze „justiční mafie“, kdy poukázala na politické ovlivňování vyšetřování tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka nejvyšší státní zástupkyní Renátou Veseckou. A že k tomu ovlivňování došlo, na to tedy vezměte jed – jsem naprosto podrobně obeznámena se spisem a mohu určit rozmezí cca, kdy nejvyšší státní zástupkyně zvedla telefon... Marie Benešová na to tehdy poukázala a vypustila slova o tom, že se jedná o „justiční mafii“. Už jednou se tedy postavila proti ovlivňování vyšetřování politika – a to téměř ve stejném postavení, jako je dnes předseda vlády Babiš – zevnitř justice. O kauze „justiční mafie“ přebírám z Wikipedie:

Kauza „Justiční mafie“ je označení pro spor na ochranu osobnosti, jehož podstatou je výrok, kterým byla Renata Vesecká spolu s bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, místopředsedou Nejvyššího soudu Pavlem Kučerou, svým prvním náměstkem Karlem Černovským, náměstkem vrchního státního zástupce v Praze Liborem Grygárkem, krajským státním zástupcem v Brně Petrem Coufalem a okresním státním zástupcem v Jihlavě Arifem Salichovem veřejně v rozhlasovém vysílání (20. prosince 2007)[1] označena bývalou nejvyšší státní zástupkyní a stínovou ministryní spravedlnosti za ČSSD Marií Benešovou za součást tzv. „justiční mafie“, která nezákonným způsobem ovlivňuje průběh některých zájmových trestních věcí. V této souvislosti Marie Benešová poukázala zejména na trestní stíhání Jiřího Čunka(odnětí jeho trestní věci místně nepříslušnému Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově několik dní před skončením vyšetřování a její přikázání Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě, kde následně Arif Salichov rozhodl o zastavení vedeného trestního stíhání) a vydání v České republice před soudem trestně stíhaného katarského prince Hámida bin Abdala Sáního do Kataru, kde bylo následně jeho trestní stíhání zastaveno.