Po celých dvanáct let, co jste byla poslankyní, jste působila jako místopředsedkyně sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, v letech 2003 až 2006 jste byla stínovou ministryní práce a sociálních věcí ODS. Zajímalo by mě tedy, jak vnímáte situaci sociálně slabších občanů ve chvíli, kdy se potýkáme s nevídanou inflací a kdy na každého z nás nějakým způsobem dopadá či ještě spíše dopadne prudký nárůst cen energií?

Jsem zdrcená, protože s tím nemohu nic dělat. Kdysi jsem napsala Modrou šanci pro sociální politiku ODS. Její název zněl „Cesta k lidské důstojnosti“. Fialova vláda nás ale vede k lidskému ponížení. Ministrem práce a sociálních věcí je zemědělec, který navíc sedí na třech ministerských židlích, a tak s ním mohou nikým nevolení úředníci mávat dle libosti. Ten člověk je úplně mimo mísu. Když vystupuje v televizi, jímá mě hrůza. Místo řešení neuralgických bodů systému – například posudková služba, složitost systému – vidíme velkohubě prezentované lidovecké drobné dárečky v podobě zvýšení některé ze sociálních dávek. V klidných časech by to nebyl takový průšvih, ale dnes by to chtělo skutečného odborníka.

Premiér Petr Fiala často opakuje, že jeho vláda nenechá nikoho padnout. Vzala ale tu pomoc za správný konec? Tím myslím její plošný, nikoli adresný charakter. Dokázala byste si jako bývalá stínová ministryně práce představit, že by pomoc ze strany státu vypadala jinak?

Různá malá přidávání a polemiky o adresnosti, to jsou jen zástupné problémy, které odvádějí pozornost od skutečnosti, že je to celé systémově zvrácené. Většina problémů se odvíjí od předražených energií jako důsledek nekompetentnosti Fialovy vlády a zelené politiky EU, kterou s neutuchajícím nadšením vláda přijímá bez ohledu na realitu a své předvolební sliby.