Smutná zpráva o smrti pana předsedy Kubery byla nečekaná a šokující snad pro všechny. Jak na něj vzpomínáte?

Znali jsme se ještě z dob, kdy jsem byl ve Sněmovně a potkávali jsme se pracovně. Byl to pro mě bard české politiky, člověk, se kterým se dalo mluvit o čemkoliv. Své názory říkal na rovinu a říkal je takovým svým způsobem, že když jste s ním nesouhlasil, dokázal to přijatelně podat.

Viděl jsem se s ním v sobotu na kongresu ODS a docela dlouze jsme se bavili. Překypoval energií a dobrou náladou, stále vtipkoval. Na jeho večerní projev jsem se těšil, čekal jsem na něj. I ten projev byl hodně energický. Strašně mě to zasáhlo. Považoval jsem ho za velkého politika a člověka,  který patřil mezi pár opravdových politiků. Dokázal jsem si ho představit a těšil se, že jednoho dne bude kandidovat na prezidenta, protože dokáže dobře prosazovat názory a zároveň je lidský. To se mi na něm líbilo. Byl to správný chlap a velmi lidský. Zpráva o jeho odchodu pro mě byla zdrcující.

Jeho osobnost oceňují úplně všichni napříč politickým spektrem. To je dosti unikátní na naší scéně…

Vůbec se tomu nedivím. Žádná taková druhá osobnost na politické scéně tu nikdy nebyla. Bylo to vidět i na jeho funkci předsedy Senátu, shodovali se na něm prakticky všichni a nikdo proti němu tak razantně nevystupoval. Byl to vždycky svébytný pan Kubera a tak to bylo.

Z lidského hlediska pro mě odešel člověk, kterého jsem měl skutečně rád a vážil si ho. Když ke mně v sobotu na kongresu přišel v té své šále, kterou, jak říkal, nemá z frajeřiny, ale aby mu nebyla zima, když chodí ven kouřit, vlilo mi to energii a pozitivní náladu. Není tu nikdo, kdo by na něho řekl něco negativního. Byla to obrovsky charismatická osobnost.