Do aktivních záloh by mohli vstoupit i Slováci nebo lidé nad 60 let, uvedla ministryně obrany Jana Černochová. Čili staří a cizinci. Není poněkud demoralizující, že se u aktivních záloh už evidentně předem počítá s tím, že se nenajde dost Čechů v produktivním věku ochotných do nich vstoupit? Nebo je snad nějaký jiný způsob, jak to vykládat?

Myslím, že vše vypovídající o práci naší soudobé vlády a nekompetentní diletantky a hysterky na pozici ministra obrany, kterou dostala dle všeho zejména díky pohlaví. Myšleno fakticky, nikoliv pejorativně – aby si to někdo špatně nevyložil. Naši opičáci se asi koukli do Německa, kde armádu likvidovaly už tuším dvě nekompetentní ministryně. Demoralizující to možná je. Ale i bez toho si třeba já osobně nedokážu představit, kdo by šel dobrovolně nasazovat život pro cizí zájmy našich Velkých bratrů, v jejichž žoldu – ať už obrazném či doslovném – naši potentáti slouží. Beru-li v potaz nejen současnou situaci, ale vývoj od řízeného předání moci v roce 1989 dezinformačně označovaný za Sametovou či Něžnou revoluci.

Dovolené skončily, i pro vlády. V sobotu má proběhnout další protest proti jejímu setrvání u kormidla. Mladý debatér Tim Kožuchov hodlá na demonstraci podle svých slov debatovat s účastníky s transparentem, že Rusko je teroristický stát. Po náznacích, že by se nemusel setkat s pozitivním ohlasem, z něj vypadlo, že s sebou bude mít pepřový sprej i blíže nespecifikovanou ochranku. Pokud někdo jde na demonstraci s pepřákem a ochrankou, jde podle vás debatovat, nebo provokovat?

Debatéra Kožuchova neznám, nicméně vybavení pepřovým sprejem či jakýmkoliv jiným prostředkem na demonstraci zavání tím, co sám naznačujete.

Novinář Deníku N Jan Moláček si pořídil boty přes internetový obchod. Nicméně mu nevyhovovaly, takže je zase vrátil. Ale dostal méně peněz, protože zřejmě pořizoval v eurech a koruna v mezičase posílila. Problém je prý v tom, že tu „platíme obrázkama, jako někde v Africe“.  Máme se vzdávat národní měny, protože jeden novinář neumí číst podmínky při nákupu?

Soudruh Moláček je jedním z ilustračních příkladů soudobého režimu sloužícího pologramotného presstituta. Ať už by ten režim byl jakýkoliv – komunistický, socialistický, nacistický, koronahysterický či nynější korporátně fašistický, tak Moláčkův rektální alpinismus vůči němu bude vždy stejný. I kvůli takovým mozkovým impotentům je renomé novinářů takové, jaké je.

Ono čtení podmínek při nákupu bych ještě tomuto „novináři“ nevyčítal. Spíš mě zaráží jeho tupost a absence myšlení. Pokud totiž dostal zpět méně peněz, pak ony „papírky z Afriky“ vůči jeho milovanému euru posílily. Jinak národní měny, coby jednoho z posledních nástrojů vlastní svébytnosti, bychom se vzdávat neměli. Sic vzhledem k systémové infiltraci kolaborantů a vzhledem k existenci řady jiných nástrojů, je vlastní měna už jen slabou útěchou.

Na Slovensku to vře. Bývalý premiér Matovič tam přijel na mítink opozičního SMERu. A popral se s bývalým ministrem vnitra Kaliňákem. Myslíte, že je to typicky slovenské specifikum, nebo se také dostaneme k fyzickým střetům politiků, až bude předvolební kampaň houstnout?

Násilí je posledním útočištěm neschopných. Když použiju slova spisovatele Isaaca Asimova. Neřekl bych, že by bitky mezi politiky byly slovenským specifikem. Zkrátka občas někde někomu rupnou nervy a místo slov použije pěsti. Což by se logicky u politiků dít nemělo. Doufejme, že u nás k tomu nedojde, navzdory tomu, že předvolební kampaň jistě houstnout bude.

Výsměch sklidila kandidátka do europarlamentu Danuše Nerudová, když prohlásila, že by přijala pověření sestavit vládu, kdyby ji někdo požádal v případě pádu vlády Petra Fialy. Její manžel se bouří, že novináři její slova překroutili do titulku a jeho žena je pro smích. Nemůže si ale za výsměch Nerudová sama svými přehnanými ambicemi, když odpovídá na scénář, který by v podstatě nikdy nenastal?