Vaše organizace Český spolek přátel Izraele pořádá 6. až 7. března ve sněmovně konferenci Izrael a Evropa 2017. Co je účelem této konference?

Seznámit zákonodárce, novináře, profesory i studenty vysokých škol se zamlčovanými aspekty složitých vztahů Evropa–Izrael, včetně místy problematické podpory palestinské samosprávy. Doložíme, jak se část peněz evropských daňových poplatníků mění na podporu a propagaci státního terorismu a šíření nenávisti.

Můžete krátce představit i činnost vašeho spolku?

Spolek vznikl roku 1990 a sdružuje Čechy, kterým není Izrael, jeho historie i současnost ukradená. Snažíme se seznamovat naše členy i veřejnost s děním v Izraeli a pořádat přednášky, koncerty, výstavy a konference. Spolupracujeme s Židovskou obcí, křesťanskou ambasádou v Jeruzalémě (ICEJ), česko-izraelskou obchodní komorou, poslanci a senátory, novináři i profesory vysokých škol. Naší snahou je zprostředkovávat jim informace a názory, které jsou někdy v Evropě obtížněji dostupné či nevnímané.

V čem by se podle vás Česká republika mohla poučit od Izraele, pokud jde o řešení problematiky imigrace, islámu a terorismu? A co má ČR dělat, abychom tu mohli přežít a žít v bezpečí?

To by vydalo na samostatný rozhovor. V kostce bychom měli vrhnout násobně větší úsilí do vývoje a výroby vlastních či modifikace cizích zbraňových systémů. Bývali jsme v tom velmi dobří. Měli bychom se vrátit k povinné vojenské službě a zavést ji i pro ženy. Obecně bychom měli na obranu vynakládat nejméně trojnásobek stávající částky, abychom dohnali alespoň část vnitřního dluhu a zanedbanosti našich ozbrojených sil, které více připomínají specializované přívěsky NATO než samostatně použitelný sbor. Měli bychom významně posílit zpravodajské služby a dopřávat jim sluchu. V neposlední řadě bychom měli zásadně inovovat naši obrannou doktrínu ve světle vývoje situace v Evropě od roku 2015.

Poradce izraelských premiérů a předseda Centra studií národní bezpečnosti na Univerzitě v Haifě Dan Schueftan v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl několik silných tezí. Schengen je díky Merkelové mrtvev – ČR by si měla bránit své české hranice. Pro kontrolu suverénního území je vhodné na hranicích postavit plot. A další věc, kterou říká, je, že by EU neměla zachraňovat uprchlíky ve Středozemním moři, jinak si to ostatní vysvětlí jako pobídku a do Evropy přijde „celá Afrika“…

Dan Schueftan má naprostou pravdu. Stát definuje národ, jazyk, kultura, území, národní zájmy. Vše řečené má a musí být střeženo samostatně, bez spoléhání se na nadnárodní struktury či závazky. To se nám v roce 1938 hrubě nevyplatilo. Projekt obnovy ochrany hranic by měl být vypracován a jeho realizace oceněna. To by mělo být prozatímní minimum.

Existují predikce, že i bez imigrační krize budou západoevropské země původní EU-12 mít do 40 let muslimskou většinu. Mnoho no-go zón ve Francii i v dalších zemích už podléhá spíše právu šáría než právu těchto zemí, jak upozorňuje například Benjamin Kuras. Neměla by se ČR a další státy středovýchodní Evropy a Visegrád plus odtrhnout od EU a založit nové uskupení, aby se vyhnuly islamizaci?

To nejsou predikce, ale demografické extrapolace současného etnického rozvrstvení věkových skupin 0–30 let v Belgii, Švédsku, Velké Británii, Francii a do jisté míry i v Německu a Rakousku – v zemích, s nimiž sdílíme přes 50 procent délky našich hranic. Převzetí evropského prostoru islámskou kulturou a jeho downgrading na dnešní stav Středního východu není otázkou zda, ale kdy. Ten proces běží již od šedesátých let, velmi intenzivně pak od let sedmdesátých za plné součinnosti struktur EHS, ES a nyní EU. To vše lze nalézt i v oficiálních materiálech EU.

Evropu bez jakýchkoliv pochyb čeká osud Libanonu, rozhodně přímořské pásy na severu a jihu Evropy, taktéž na Balkáně. Co se nepovedlo Turkům za osmanských dobyvatelských válek, se nyní daří díky jednání bruselských elit v míře dalece přesahující velezradu evropské kultury a historie. Proces islamizace již tak hluboko prostupuje mnohé evropské země, že jejich demokratická integrita a společenský konsensus je v horizontu pouhých několika desítek let neudržitelný. Evropa, jak jste ji znali, je nenávratně pryč – provždy. Otázkou pro nás je, zda středoevropský prostor chce, či musí následovat sever a jih v ochotném páchání národních sebevražd.