Pane poslanče, rozhodl jste se veřejně vystoupit proti výrokům svého předsedy Tomia Okamury. Co vás k tomu vedlo?

Podle mě bohužel pan předseda Tomio Okamura tímto prohlášením překročil hranice, které politik na úrovni předsedy státotvorné parlamentní strany musí ctít. Poslední kapkou byly jeho výroky na téma islámu, jejichž autorem je sice pan Ondřej Kobza, ale předseda Okamura se k nim bez jakýchkoliv výhrad přihlásil.

Návrhy, které se v tomto textu objevily, byly zkrátka úplně mimo seriózní politickou debatu. Jestliže se chceme posmívat muslimské víře a provokovat její vyznavače průvody se psy nebo s prasaty, která mají v tomto náboženství zcela jasnou symboliku, pak můžeme jen čekat, kdy nám odvetou začnou na ulicích bouchat bomby a hořet městské čtvrti, jak to známe z jiných evropských měst.

Politik, který takové nápady vážně prezentuje jako svůj program, je podle mého hazardér. V západní Evropě nadělali ve vztahu k muslimské komunitě řadu chyb. Ale s takto šílenou strategií směrem k muslimům doposud asi nepřišli nikde.

Já samozřejmě také vnímám, že islamismus je v současné době obrovský světový problém. Nelze však paušálně tvrdit, že každý muslim je netolerantní lump. Prožil jsem v islámských zemích patnáct let a mám v nich dosud mnoho přátel. My zkrátka musíme respektovat u nich jejich tradice a normy a oni musí respektovat totéž u nás.

Zmínil jste, že text, který o víkendu Tomio Okamura na svém Facebooku prezentoval, byl pro vás jen poslední kapkou. Znamená to, že vám předsedovy výroky vadily již dříve?

Já jsem se po celou dobu, co působím v Úsvitu, skutečně snažil názory Tomia Okamury na otázky zahraniční politiky korigovat. On ji vždy vnímal spíše intuitivně, já jsem se svou zkušeností ze zahraničního obchodu a diplomacie usiloval o to, aby více vnímal, jak některé věci v mezinárodní politice fungují. Například, že některé ostré výroky sice krátkodobě zaujmou, ale v delším horizontu mohou napáchat mnoho škod.

Tomio Okamura si za tu dobu, co je ve sněmovně, připsal několik problematických výroků. Opakovaně jsem jej žádal, když si není jist, kam až ve svých slovech může zajít, aby je se mnou konzultoval. Snažil jsem se formulovat zahraniční politiku Úsvitu a tyto aféry mi příliš nepomáhaly.

Takový rozhovor se mezi námi za ten rok, co Úsvit působí ve sněmovně, odehrál možná pětkrát. Pan předseda mi vždy slíbil, jak se mnou bude svá vyjádření konzultovat, ale jak je to ve skutečnosti, vidíte sami.

V tiskovém prohlášení jste uvedl, že slova vašeho předsedy znevažují práci všech, kteří se na zahraniční politice Úsvitu podíleli. Můžete o tom říci více?

Já jsem v Úsvitu působil jako expert na zahraniční politiku a zastupuji jej také v zahraničním výboru Sněmovny. Snažil jsem se vytvářet zahraniční politiku na základě vizí, se kterými Úsvit uspěl ve volbách. A stále jsem přesvědčen, že takovou zahraniční politiku vytvářet lze, a může být věrohodná. Představy této politiky jsem se snažil vysvětlovat například ve svých příspěvcích na blogu.

Jestliže ovšem pan předseda, kterého všichni zcela oprávněně považují za tvář hnutí, pronáší výroky s potenciálem „mezinárodního skandálu“, pak to komplikuje jakoukoliv práci. V tom případě je snaha celého týmu do značné míry bezpředmětná.

Zůstáváte ale členem zahraničního výboru Sněmovny, a rovněž jste nevystoupil z poslaneckého klubu Úsvitu...

Práci v zahraničním výboru považuji za jeden ze základů svého poslaneckého mandátu. Právě zde nejvíce uplatňuji vše, co jsem se ve své předchozí kariéře naučil. Působil jsem dlouhé roky v diplomacii a v zahraničním obchodě, proto si myslím, že právě k těmto záležitostem mám co říct. Proto považuji za důležitou zejména svou činnost v podvýboru pro mezinárodní ekonomické vztahy. Musím říct, že právě z této práce mám nejlepší pocit a chtěl bych nadále pomáhat České republice v tomto směru.

Pokud jde o členství v poslaneckém klubu Úsvitu, ctím závazek voličům, kteří mi dali svůj hlas. Ti lidé skutečně tomu, co Úsvit prosazoval, věřili. Nechtěl bych je zklamat. Navíc stále věřím, že si představitelé Úsvitu uvědomí, že takto silné výroky nic nepřinášejí, a že politika se podle našeho programu dá dělat i kultivovanějším způsobem.

V tiskovém prohlášení jste zmínil též Okamurovo přirovnání USA k nacistickému Německu...

Ano, to mě pobouřilo neméně. Jenom den před svým vyjádřením o muslimech, druhého ledna, předseda Okamura ve svém textu přirovnal politiku USA k nacistickému Německu, což je, myslím, opravdu hodně „silné kafe“.

Rozhodně nejsem nekritickým obhájcem americké zahraniční politiky, o čemž mohou svědčit i některá moje vyjádření, například k Ukrajině. A když jsem byl jako pozorovatel na referendu na Krymu, mohl jsem si, poté, co jsem nezaujatě popsal, co jsem viděl, o sobě přečíst ledacos. Když jsem však byl pozorovat opakovaně volby na Ukrajině v dresu OBSE a NATO, v našich médiích po mně „neštěkl ani pes“.

Podobné paralely s nacismem ale musím odmítnout, protože jsou nejen přehnané, ale zcela absurdní. Vždyť Spojené státy byly jedním z nejvýznamnějších členů protihitlerovské koalice, kterému i my vděčíme za naši svobodu. A rovněž, mimochodem, za naši samostatnost, o které předseda Okamura rovněž nedávno tak zaníceně psal. Samozřejmě, že současná americká politika si zaslouží v některých případech kritiku, ale jakékoliv srovnání obou těchto režimů je prostě úplně mimo realitu a pokud s ním dnes někdo přichází, zařazuje se do skupiny politických podivínů.

Co byste řekl ke slovům Tomia Okamury, respektive Ondřeje Kobzy, o islámu? Vy sám se tomuto tématu poměrně intenzivně věnujete...

Věnuji, protože to bezesporu je momentálně jedno ze zásadních témat pro celou Evropu, ale rovněž proto, že k tomu jako bývalý velvyslanec v islámských zemích snad mám co říci.

Jenže předseda našeho hnutí zvulgarizoval vzájemné soužití s muslimy na nákup kebabů a místo snahy o bezproblémové soužití propaguje nesmyslné, nic nepřinášející, hluboce urážlivé akce jako venčení prasátek kolem mešit, či provokativní obnažování. Čeho docílíme tím, že pošleme naše bezdomovce, ať si sednou pod minaret?

Špatná a děsivá je ale už základní premisa, že muslimové jsou a priori netolerantní, a proto je správné oplácet jim stejnou mincí. To je prostě přímá cesta do pekla nesnášenlivosti ve společnosti, jak je známe již dnes ze západní Evropy.

Ať jsem křesťan, budhista nebo muslim, nebo vyznávám úplně jinou víru, měl bych se především chovat slušně a samozřejmě respektovat řád majoritní společnosti.