Oslava státního svátku 28. října byla letos bez prezidenta republiky, který se už třetím týdnem léčí v ÚVN. Veřejnost toho sice mnoho neví, ale informace o postupném zlepšování jeho stavu máme. Dojde podle vás nakonec k použití článku 66 Ústavy a převedení pravomocí?

Myslím, že k tomu nedojde, protože by to šlo trochu i na úkor prestiže Ústřední vojenské nemocnice, která by – coby špičkové zdravotnické zařízení – dostala nepříliš dobré vysvědčení o úrovni zdravotní péče o prominentního pacienta (i když by za to ve skutečnosti třeba opravdu nemohla). Nadto si myslím, že prezident Miloš Zeman je současnou nechutnou kampaní ve skutečnosti velmi pozitivně motivován. 

Zemanovi kritici z řad senátorů začali mluvit o zbavení ústavních pravomocí jen pár desítek hodin po hospitalizaci. V této souvislosti se mnohokrát objevilo srovnání s Václavem Havlem, který vážně marodil častěji a nikoho ani nenapadlo zbavovat ho pravomocí. Je to jiný případ? Anebo jde skutečně o vyřizování účtů?

Nevím, v čem by mělo jít o jiný případ – to je klasická výmluva manipulátorů, kteří jsou zcela bez argumentů. V době marodění Václava Havla ještě všichni ti dnes „stateční“ mužové hřadovali v jeho stínu, to je celý rozdíl. Co se změnilo, to je zostřená mezinárodní situace, kdy Miloš Zeman (a nezapomínat ani na Václava Klause!) prezentují v podstatě disentní stanoviska. A jako s takovými je s nimi zacházeno. V tom se zase doba ani móresy příliš nezměnily. Domnívám se, že přestože v kampani proti Miloši Zemanovi je mnoho osobního, ve skutečnosti jde o dosti zásadní mocenský atak proti „nepřizpůsobivým“, proti těm, kteří vzali vážně ideu demokracie s množstvím pluralitních názorů, a zkombinovali ji s ideou státnosti, kterou si právě připomínáme – pravda je, že někteří více a činy, někteří pouze hubou.

Senátoři jako Miloš Vystrčil, Václav Láska, Jiří Drahoš nebo Pavel Fischer, tedy lidé, kteří celá léta nemohou Miloši Zemanovi přijít na jméno, nyní mluví o tom, jak jim na prezidentovi záleží, jak mu přejí hlavně brzké uzdravení a návrat do funkce, ale podle nich není v dobrých rukou. Lze jim věřit, že chtějí prezidenta zachraňovat? 

Z toho, co jsem vysledoval, dovoluji si vyvodit asi tento závěr: Panáčkové neudrželi nervy na uzdě a předvedli se v celé své nenávisti a zavilosti. Na lidi to však zapůsobilo nejprve překvapivě, ale brzy to vyhodnotili jako velmi odpudivé divadlo. A dali jim to najevo. Od určitého momentu je pak zřetelná změna, kdy se politici začali předvádět jako civilizovaní, ale žluč jim přitom ještě stékala po bradě. Obávám se, že si ve skutečnosti přejí pravý opak toho, co tak teatrálně vyslovují. Jde jim to totiž jak psovi pastva.

Pokud by skutečně došlo k aktivaci tolik skloňovaného článku 66, nakolik je pravděpodobné, že mu po zlepšení stavu pravomoci opět vrátí? 

To je velmi chmurná představa, protože se obávám, že by k tomu už nikdy nedošlo. Politici by usoudili, že výkon funkce prezidenta republiky je tak extrémně náročný, že by se pokrytecky „ve jménu prezidentovy úspěšné rekonvalescence“ k vrácení pravomocí do prezidentových rukou s „velkou lítostí“ neodhodlali. Ostatně není známo, jaká kritéria by měla splňovat lékařská zpráva, která by ty politiky přesvědčila o tom, že prezident je zpátky ve hře.