Velkým právním tématem posledních dní jsou „šibenice“ jako symbol protestu proti vládě. Zejména ministr vnitra Vít Rakušan tvrdí, že tento symbol představuje výhrůžku a má být tak posuzován. Jak se na to díváte z pohledu ústavního právníka?

Pokud by na šibenici byla figurína konkrétního člověka, lze to jako výhrůžku hodnotit, ale i zde by se muselo posoudit, zda mohla vyvolat obavy, zda šlo o nebezpečné vyhrožování. Pokud jsou na šibenici pověšeny Spravedlnost, Pravda, Zákonnost, Ústava, tak nejde o vyhrůžku konkrétním lidem, ale o vyjádření nesouhlasu s určitou situací ve státě. Například s porušováním ústavy ve státě; pak to nebezpečné vyhrožování konkrétnímu člověku není.

Ministr Rakušan hovoří o právních změnách, za účelem boje s „pandemií nenávisti“. Není alarmující už to, že ministr vnitra vykládá společenské jevy medicínskými termíny? Slova jako „vřed“, „vyřezávání“ nebo „rakovina“ ve vztahu k názorové opozici obvykle patřily spíš do slovníku totalitních vládců…

Při zavádění omezování svobody lidí se často jejich původci oháněli slovy o obnově řádu, pořádku atd. Konečně i za nacismu se užíval příměr o nutnosti zlikvidovat vřed na jinak zdravém národním těle. Rakušan se slovně hlásí k odkazu Václava Havla, ale tato jeho slova z odkazu Václava Havla nevycházejí.

Jsou tyto tendence k omezování svobody slova jen záležitostí pandemie, nebo je to součást nějakých širších snah, kterým se pandemie jenom hodí?

Pandemie je pouhou záminkou. Boj o svobodu s těmi, kteří chtějí ovládat jiné lidi, je věčný. Každá společnost a každá generace jej bude bojovat znovu a znovu.

Dochází podle vás skutečně k nárůstu agresivity proti „systému a autoritě“, jak někteří tvrdí, nebo jsou demonstrace a občasné malůvky šibenic v metru nebo na pisoárech standardem veřejné debaty, ve které vždy budou zaznívat i názory, řekněme, hloupé?

Nevidím nějakou agresivnější situaci, než byla před 10, 20 lety či v letech devadesátých. To, že lidé protestují proti paušálním a drastickým covidovým zákazům musel každý očekávat, když vidí, že ve Švédsku, v Bělorusku i jinde jsou jiné metody a průběh nemoci je tam v zásadě srovnatelný s námi. Naše vlády zvolily špatnou a drahou cestu paušálního omezování práv lidí. Vyjádření nesouhlasu s vládními zákazy je pak přirozenou reakcí.