Zažil jste druhou světovou válku. Lze říct, že z hlediska omezení společnosti je v Česku pandemie koronaviru největší katastrofou od této války?

Zažil jsem bombardování Prahy a Kolína a mohu říct, že opravdu taková omezení u nás od té doby ještě nebyla. Chápu to. Protože jde celosvětově o obrovskou hrozbu a počty mrtvých lidí rostou. Osobně jsem ale nikdy nebyl nemocen. Neměl jsem ani chřipku. A i dnes se cítím na třicet. Když jdu někde do schodů, tak za mnou mladí sípají až hrůza. Občas se obávám, čeho se s takovouhle mladou generací ještě dočkáme.

Je vám devětaosmdesát let. V době pandemie jste vlastně v nejohroženější skupině. Jak to vnímáte?

Beru to normálně. Moc mě to nevzrušuje. Mám zabezpečený přísun potravin a žít mezi čtyřmi stěnami mi nevadí.

Kdo vám nakupuje?

Víte, jsem tím šťastnějším z důchodců. Žiju v rodinném domku s manželkou a synem. Jsme tedy všichni pohromadě a oni se starají dobře.

Chodíte občas ven?

Jen málo, hlavně se psem. Ale roušku a rukavice nosím. Doma si pak normálně opláchnu ruce a obličej, ostatně to jsem dělal vždy. Nejsem žádné čuně.

Co si myslíte, když se na vás ze všech sdělovacích prostředků valí zprávy o nemoci covid-19?